Co se týče milenců, nemá zaklínačka Lota žádné předsudky. Nepohrdne kolegy zaklínači, ani jinými chlapy. Když si však po práci na venkovském hřbitově začne s vampýrem, v zaklínačské škole z toho nejsou dvakrát nadšení. Mistr Volmar ji na uvítanou uštědří pár dobře mířených ran a někteří z kolegů to také nepřejdou mávnutím ruky. Odpor k Lotiným choutkám ovšem není to nejhorší, co si pro zaklínačku tato zima připravila.
Po lesích se toulají kožoměňci – lidé kouzly se měnící v divoké psy. Ti se s příchodem mrazu osmělují útočit na vesnice a města, čímž cech zaklínačů připraví o klidné zimní večery u hřejícího krbu a donutí je postávat na obléhaných hradbách se zmrzlými prsty. A když dojde k nejhoršímu, je Volmar ochoten kývnout na pomoc i vampýrům.
Lotu ale čeká ještě jeden problém, a to dost krvavý. Urian, její milovaný, ji v dobré vůli, aby se stala u příbuzenstva oblíbenější, seznámí s vampýrem Ennem, který má pro Lotu práci. Trochu se to zvrtne a kolík do srdce dostane vampýr, jenž si měl ještě pár století užívat neživota. Enno, z kterého se vyklube šílenec a úchyl mající zálibu v lámání kostí svých milenek, se k vraždě rozhodně nehlásí a příbuzní zabitého se vypraví na lov Loty.
Petra Neomillnerová namíchala další koktejl plný svižných dialogů s přisprostlým zaklínačským humorem a vampýrskou uhlazeností, střídající se s krátkými, výstižnými popisy krajin a postav. Víte, že vampýři jsou hrozně puntičkářští a čistotní? Že chudí vesničané jsou tak zoufalí, že vymění oblečení za psí kožichy? Brzy však poznají, že zaklínačské meče jsou rychlejší než jejich drápy. Nechybí ani postelové scény (i když ne vždy v posteli), pro autorku tak typické. Nečekejte ale žádné detaily, Petra jen naznačí a zbytek je na vaší fantazii. Sem tam je na šachovnici až moc postaviček, že ztrácíte přehled, kdo zrovna mluví, a musíte zpomalit, šermíře zamrzí, že bojové scény jsou málo rozvinuté…. Zaklínačské meče jsou zkrátka moc rychlé a reflexy tak přirozené, že se boj stává rutinou.
Celkově kniha působí jako delší povídka, kterou přečtete za pár dní, což není na škodu; pokračování Lotina příběhu se určitě dočkáme .
To musím přečíst
Velmi lituji toho, že mi právě tato knížka unikla, protože jsem už pár povídek se zaklínačkou Lotou přečetl a troufám si tvrdit, že je to takový český Spunky knight. Nic víc, nic míň. To, že Alraune ani tentokrát neušetří zaklínače dalších sexuálních dobrodružství (jemné naznačení vypadá podstatně jinak než brutální narážka), je samozřejmé. No, budu si to muset přečíst, ona už (zatím) trilogie Sladká jako krev poskytuje čtenářům mnohé…
Re: To musím přečíst
Rozhodně si to přečti, Psí zima je podle mne zatím to nejlepší, co Petra napsala. Mám ráda i Tinu a Moire, ale tohle považuju za TOP.
Renča: dovolím si nesouhlasit, Nakažení jsou podle mně lepší….hlavně je tam sympaťák Rabe a v Psí zimě mně žádná pasáž nedostala tak, jako souboj Moire s tím odpadlým knězem či kdo to byl, kdy ho rozprskla tak jako předtím cvičné myši :-))Btw ta pasáž mi připomněla onen kultovní souboj z Dobyvatelů ztracené archy…
2 Fenris 13:
Mor a cholera, Fenrisi, kéž Ti Skaven načůrá do whiskey! Já se čtením “Nakažených” čekám, až budou další části a skutečně, ale skutečně nechci jedinou pasáž znát předem:-(.
Jana677: ó běda, ó běda, já hlupák děj prozradil jsem :-((( Ale teď vážně Jani, jaktožes to ještě nečetla????? Čekání na další části není omluva. Nicméně se omlouvám za spoiler. Btw ta kletba se ti povedla – teď abych si doma otestoval všechny láhve 🙂
2 Fenris 13:
A skleróza je omluva?;-) Protože ten chlap s německým jménem mi nejen furt schovává věci (zvláště fusekle), ale po nějaké době (v závislosti na výjimečnosti knihy) také maže z paměti přečtený děj. Takže ze zásady nečtu první díly sérií, dokud není k dispozici pokračování. A užij si testování:-)
Jana677: skleróza omluva je, to znám taky. Btw dopustila ses obecně rozšířeného omylu, ten chlap je arabsko-německý míšenec, nechvalně známý Al-zheimer 🙂
Každopádně u Nakažených není třeba čekat na další díl. Ten román má normální konec a i když je jasné, že něco bude následovat, bude to zas jiná epizoda. Není to klasická sága.
No a pokud jde o Spunky knight, ono je celkem na čtenáři, co si v textu najde, ale jako autorka musím říct, že je to v zásadě o něčem trochu jiném a že hrdinčina sexuální praxe imho nepřesahuje aktivitu zdravého dospělce lidského druhu 🙂
Joj, to jsem četl. Nebylo to nejhorší, taková oddechovečka oddechová.
To Alraune
No já nevím, jak moc se liší třeba sexuální praxe zdravého dospělce lidského druhu na straně jedné a stříbrný anální kolík na straně druhé (Tina Salo), nebo fakt, jak rychle si dokáže zaklínačka Lota pustit upíra k tělu na muchlování (upíra, o kterém neví vůbec nic). Ano, promiskuita je možná, ale v těchto případech to prostě není normální.Mimochodem, pokud se chcete pobavit, doporučuji tuto dual recenzi: http://hintzu.otaku.cz/knihy/sladka-jako-stmivani
No, vzhledem k tomu, že zaklínači nemohou vampýry zabít, ani s nimi nějak účinně bojovat, mi to muchlování připadá jako dost pragmatický způsob zvládnutí protivníka :)) Navíc, jak je psáno, na Uriášovi není nic, co by odhodlané ženě bránilo vstoupit s ním do sexuální interakce, ba naopak, čtenářky mi psaly, že by bez problémů vstupovaly :)))
Kdy už bude ta povídková kniha o Lotě?
Zaklínačka Lota se mi líbila, Tina Salo taky – ale všechno to je proti Moire “vlaková četba”. Petro, kdy už ksakru bude druhý díl? (Myslím Moire a Desmonda).
Povídková sbírka o Lotě by měla být v květnu. A pozor, nebude to vlakovka, naopak :)No a Moire… měla bych na ní začít dělat hned po dopsání poslední povídky o Lotě, ale nevím, jestli nejdřív nesfouknu TInu a pak si na román o Moire nenechám půl roku. Právě proto, že to není vlakovka, tak to nechci odfláknout.
Pokud klapne ten květnový termín, tak si Lotu dám k narozkám a pak mi nezbývá než si počkat na Moire, Tina mě nějak neláká, takže budu netrpělivě čekat na zrzku 🙂
Každopádně je povídková sbírka Zaklínačka Lota skoro dopsaná a budou v ní povídkyTemná záležitost, Noční lovy, Vlasy jako tráva, Mlynářčina náruč, Kronerčin kluk, Půl krve, Stříbro je, když… a Otec rodiny. V poslední povídce Lota nevystupuje, tu opanoval Torge 🙂
Hurá!
zas bude co číst 🙂
Hm, asi už si dojdu za psychiatrem, místo “opanoval Torge” jsem četla “onanoval Torge” … ehm, ale třeba jsem nebyla tak daleko od pravdy :-)A Enno, chudák, dostane prostor kdy? :-))Další Moire vyjde u Tritonu?
Jo, další Moire bude u Tritonu.Jinak Torge toho moc nenaonanuje, protože ve všech příbězích, kde vystupuje, má plné ruce (i ostatní údy 🙂 práce. 🙂
Jo, další Moire bude u Tritonu.Jinak Torge toho moc nenaonanuje, protože ve všech příbězích, kde vystupuje, má plné ruce (i ostatní údy 🙂 práce. 🙂
Tak jsem dočetl Psí zimu. Nebylo to špatné, délka knížky rozložila jednotlivé sexuální a akční scény tak, že krev a jiné tělní tekutiny necákají z každé stránky. Psí zima obsahovala několik dobrých pasáží, třeba ty, ve kterých vystupuje Enno, a několik opravdu povedených dvojsmyslů. Jenže, Enno nedostal, chudák, prakticky žádný prostor, svým sadismem a vyšinutostí se přitom tak blížil Bonhartovi, ale jen do samotného závěru. Konec se nepovedl, Psí zima měla přitom takový potenciál – kdyby místo kožoměnců dostal Enno víc prostoru, mohl být děj bohatší třeba o vampýří intriky – kdyby to totiž Enno od začátku plánoval tak, aby proti sobě poštval dvě rodiny – Raclawovu a Urianovu a sám povraždil zbytek a pohrál si s Lotou, bylo by to mnohem zajímavější než pseudomorální poselství o tom, že “válka je špatná” v podání partičky kožoměnců.Nejslabším místem kromě konce (ve stylu: čekáte hepáč? tady je) jsou okamžiky na Lotině statku – takovou partičku neschopných debilů místo sloužících aby jeden pohledal, divím se, že je Lota už po třech dnech nerozsekala do nudlí. Ale jinak vcelku slušné, místy zábavné, místy nudné. Prostě oddechovka.