Michel Faber: Pod kůží

Jméno holandského spisovatele Michela Fabera nepatří v našich končinách mezi nejznámější. Pravděpodobně nejvíce je spojován s rozsáhlým historickým románem z viktoriánské Anglie Kvítek karmínový a bílý. Avšak neméně důležitý a zajímavý počin představuje Faberův první román Pod kůží řazený na pomezí žánrů hororu a science fiction.

Každý den v brzkých ranních hodinách a za jakéhokoliv počasí vyráží řidička červené Toyoty Isserley na silnici A9, vinoucí se skotskou vysočinou, aby splnila své pracovní povinnosti. Každý den by měla na farmu dopravit minimálně jednoho stopaře, který odpovídá vybraným kritériím – nezaměstnaný, bez rodiny a přátel, ale s dostatečným množstvím svaloviny. Své povolání vykonává Isserley bez sebemenších výčitek svědomí a pochybností do doby než farmu navštíví dědic společnosti, Amlis Vess, pro niž Isserley pracuje.

Největší Achillovu patu celého díla představují především logické nesrovnalosti v ději, kdy žádná z postav neuvažuje o tom, že by vodselové – pojem užívaný Isserley a jejími soukmenovci pro označení lidí – mohli mít něco jako kulturu. Jako slabší článek lze též chápat jistou míru zkratkovitosti v některých částech vyprávění. Nicméně nad těmito nedostatky lze přimhouřit oči, neboť v tomto případě není podstatný příběh samotný, ale snaha Fabera vyjádřit své myšlenky, názory a úvahy.

Právě myšlenkový rámec jest tím nejpodstatnějším, na čem celý román stojí a dělá z něj nezapomenutelné dílo, jelikož autor nenásilným, nevnucujícím a nemoralizujícím způsobem předkládá před čtenáře zajímavé a v některých případech znepokojivé otázky – neschopnost pochopit cizí kulturu; problém vzájemné komunikace a s tím spojené nesmyslné čtení mezi řádky a hledání skrytého významu tam, kde se nic takového neskrývá; otázka kolektivní a individuální viny; ambivalentní přístup člověka ke zvířatům, z nichž jedny chová jako domácí mazlíčky a jiné jako zdroj potravy. Důležitou součást knihy reprezentují také úvahy o problematice ekologie a vegetariánství. K příjemnému čtenářskému zážitku výrazně přispívá nejen Faberův spisovatelský styl, ale též autorovo rozhodnutí umožnit čtenářům nahlédnout do myšlenkových pochodů, jak hlavní hrdinky, tak jejích stopařů. Zajímavou perspektivu nabízí rozhodnutí označovat Isserley a její soukmenovce jako lidi, kdežto lidi jako zvířata.

Pod kůží trpí několika závažnými nedostatky, nicméně zmíněná negativa čtenáři přistoupivšímu na autorova pravidla zcela vynahradí mnohavrstevnatý myšlenkový základ. Ti, kteří na základě žánrového zařazení očekávají hororový či akcí nabitý sci-fi příběh budou poněkud zklamáni, poněvadž těchto prvků obsahuje román poskrovnu a spíše slouží jako pozadí, na němž se děj odehrává. Na straně druhé knihu nejvíce ocení ti, jež přistoupí na Faberovu hru a společně s ním si zauvažují.

80%