Městské války 1 – Zlatý kříž – Renčín Pavel

Václav Vran žije všední život. Sám je s ním spokojený jen tak napůl. Díky práci finančního analytika má slušné příjmy, ale ty jsou vykoupeny nervy a stresem. S přítelkyní Marcelou, která je pracovně ještě vytíženější než on, se doma spíše míjejí. Je zvyklý chodit v přepychových oblecích od Hugo Bosse a potrpí si na dobrou společnost, obzvláště dámskou. Život mu běží v předem určených kolejích.
Když se jednoho dne vrací domů z práce, je přepaden v Havlíčkových sadech. Ďábelská černá bestie by z něj nadělala hromádku sekané, kdyby s ní o Václavův život nesvedl souboj neznámý hrdina v kroužkové zbroji.
Václav sice přežije, jeho starý život je však už jednou provždy mrtev. Vašek objevuje svět, který se nenápadně skrývá ve stínu všední reality. Pražany, pro něž čest není jen prázdné slovo. Muže a ženy nosící pod kabáty skryté meče; meče, které zosobňují jejich občanské právo. Svět mající mnoho vrstev a ještě více tajemství. Tajemství, která zná jen hrstka bytostí. Město je živé, dýchá, tepe mu srdce a má svou duši. A také značnou moc. Praha ale krvácí a pomalu o svou sílu přichází a slábne. Potřebuje hrdinu, který ji zachrání. A k údivu všech je tím vyvoleným právě Václav.
Dokáže ale překonat svou zbabělost, lenost a sobeckost, aby to dokázal? A chce vůbec? Na dlani se mu skví černá skvrna, která k němu neustále přitahuje nebezpečného černého démona. V dalších střetech s ním padnou i Václavovi noví přátelé. Jak se zbavit této neustálé smrtelné hrozby? Kdo chce oslabit a zničit Prahu? Existuje pro ni pomoc? Jakou roli v tom všem má vlastně sehrát on sám? Václav musí nalézt odpovědi na celou řadu otázek. Mimo to musí ještě jedno. Přežít.

V prvním díle Městských válek, Zlatém kříži, jsme spolu s hlavním hrdinou Václavem poodhrnuli oponu a vstoupili do nového světa a reality. V tomto světě se odehrává také děj Labyrintu, Renčínova online románu, jenž byl na pokračování uveřejňován na jeho internetových stránkách. Zlatý kříž, jako správný úvodní díl, otevřel děj a spoustu otázek nachystaných pro rozvedení a vyřešení v dalších dílech trilogie. Uvidíme, čím nás v nich autor překvapí a jak se bude linie příběhu dále rozvíjet.

V Městských válkách vidím jisté protknutí autorových předchozích dvou románů. Ne snad, že by se zde objevovala návaznost na děj, příběh či postavy z jedné či druhé knihy. Renčínovu prvotinu Nepohádku připomíná prostředí Prahy jako města s magickými a fantastickými prvky a jeho prolínání s pohádkovým světem Utopie. Podobnost druhé knihy, Jména korábu, se Zlatým křížem je v jazyce, jímž jsou obě díla napsána, jazyce, jenž je stejně barvitý jako svět Městských válek. Má v sobě něžnou a hravou poetiku, jakož i krutý a ostrý břit. Jazyk je velkou předností Zlatého kříže, umocňuje a dokresluje atmosféru, svět se díky němu jeví mnohem skutečnější, plastičtější. Některé pasáže mohou dokonce připomínat báseň převedenou do prózy. Autor rád používá vlastní, nezvyklá slovní spojení. Jako názorná ukázka poslouží tento úryvek z knihy:

“Pokoj plul v mlze ranního smogu. Za oknem bušily tisíce ocelových koní do asfaltu magistrály. Vzduch přetékal jejich provokujícím řevem a pískáním nespokojených brzd. Na semaforu chrochtali jako v boxech před startem závodu. Polis se slastně zaposlouchal do jejich písní. Červená za pár sekund pohasne. Teď. Ozvalo se oranžové túrování, a než stačila vzplanout zelená, strop podzemního pokoje se zatřásl, jak dravci vyrazili. Polis přivřel okénko těsně nad hradbou chodníku a ono osleplo, jako by jím nikdy nenahlížely nohy kolemjdoucích. Spokojeně si pročísl vous. Dnes měl vzduch plnou chuť, to znamenalo slušnou zácpu na Nuselském mostě, která se nejspíš táhla už od Pankráce. K tomu se navíc od Holešovic blížila bouřka.”

Žánr městské fantastiky je zase bohatší o jedno dílo a jeden, nejenom městský, svět. Svět nám velmi blízky, neboť příběh se odehrává v Praze a na dalších místech naší republiky; vystavěný a vytvořený s velkou pečlivostí. Realita s fikcí jsou zde namíchány do zajímavého koktejlu. Místa nám důvěrně známá, kolem kterých denně chodíme, a tak pro nás zevšednělá, nám autor ukazuje z jiného úhlu pohledu. Jakoby nám podával kouzelné kukátko, v němž vidíme, co tato místa skrývají za šedou maskou, jež halí jejich skutečnou tvář. Město a jeho okolí tímto získávají nový rozměr.

Hned na začátku příběhu nás autor nekompromisně vtáhne do děje, stejně jako hlavního hrdinu. Děj románu je svižný a unáší nás s Václavem rychle a dravě jako řeka. Zpočátku se zdá, že se spolu s Vaškem topíme, točí s námi proud, pohazují vlny a my nevíme, kde je nahoře a kde dole. Žádné dlouhé zdržování, rovnou na věc, pořádně čtenáři zamotat hlavu, ať ho to vtáhne do děje. Ať ho svět knihy pohltí a přečte ji na jeden hodně dlouhý nádech, aby se na poslední straně vynořil spokojený a zvědavý na další jízdu v druhém díle.