Město Ember je jediný světlý bod ve věčné temnotě Neznámých území, která ho obklopují. Embeřané nikdy neviděli slunce, vlastně ani neví, že něco jako slunce existuje. Jejich zdrojem světla jsou reflektory a žárovky, které pohání obrovský generátor, o němž nikdo netuší, jak funguje. Ten však v poslední době začíná dosluhovat, výpadky proudu jsou stále častější a zásoby z podzemních skladišť se tenčí…
Dvanáctiletá Lina Mayfleetová si však žádné obavy nepřipouští. Ne dnes, kdy získala vytouženou práci posla a doma na ni čeká milovaná malá sestřička Poppy. To její bývalý spolužák Doon Harrow si s osudem města často dělá starosti. Co se stane, až jednou světla zhasnou navždy? Až dojdou i poslední zásoby z podzemních skladů? Co se skrývá v Neznámých územích a kam vede řeka pod ulicemi? A kdo to byli tajemní Stavitelé, jež kdysi dávno Ember postavili? Je odhodlaný přijít všem záhadám na kloub a město zachránit…
Město Ember, první část již dopsané a v zahraničí vydané tetralogie Kniha města Ember, je další dílek do skládačky v poslední době tolik oblíbené dětské fantasy. Každá taková kniha musí, pokud chce v záplavě podobných titulů obstát, přinést něco nového, jedinečného. Bohužel se to často nepodaří a na neprodané výtisky pak v knihkupectvích padá prach. V případě Města Ember, prvního většího díla Američanky Jeanne DuPrauové (které se nedávno dočkalo i filmového zpracování), to platí tak napůl. Není to geniální, ale také rozhodně ne špatná kniha. Jejím hlavním tahákem je originální a zajímavé prostředí světa, který tvoří (alespoň pro Embeřany) jediné město, osvětlené pouze umělým svitem žárovek. Celou knihou prostupuje na dětskou fantasy až překvapivě depresivní atmosféra strachu z toho, co se stane, až jednou světla zhasnou navždy. Pasáže popisující výpadky proudu jsou přesvědčivě a sugestivně vykresleny a patří k vrcholům knihy (Doon se zastavil uprostřed kroku. Zůstal stát a čekal – to byla běžná reakce Embeřanů. Zdálky slyšel zpěv – hlasy se na okamžik šokovaně odmlčely, ale vzápětí zesílily, jako by vzdorovaly temnotě. Chlapec cítil, že má v hlavě vymeteno. Stál na ztemnělé ulici a zpíval. Když píseň skončila, chvíli čekal. Světlo se už určitě brzo rozsvítí. Asi na pět minut zavládlo ticho. Potom, sice z velké dálky, ale zřetelně, zaslechl křik. Jekot a randál působil dojmem neovladatelného děsu. Chlapec cítil, že i jeho se zmocňuje panika. Bylo to jako ruka, která ho popadne za límec a nutí ho, aby vyskočil a čelil temnotě. s. 201). Mapka města a konkrétnost popisů pak napomáhají čtenáři vžít se do kůže Embeřanů a s trochou představivosti vidět město jejich očima. Prostředí je tak jednoznačným kladem románu, který jinak příliš nového nepřináší. Zápletka je jednoduchá a přímá, děj předvídatelný a snadno odhadnutelný, což by byl zápor, pokud bychom chtěli knihu hodnotit bez ohledu na její cílovou skupinu. Takhle to příliš nevadí a dětskýma očima můžeme napjatě sledovat snahu dvou vrstevníků rozluštit tajemné Pokyny a najít cestu ven z města. Do jejich kůže bude trošku problém se vžít, protože i tady je bohužel znát, že se jedná v podstatě o autorčin literární debut. Charaktery Liny a Doona, jinak sympatických hrdinů, jimž DuPrauová nezapomněla připsat kromě kladných i záporné vlastnosti, by si zasloužily více propracovat, stejně jako by větší péče slušela i vedlejším postavám románu, které takto působí trochu černobíle a čtenáře od nich nečeká téměř žádné překvapení. Na druhou stranu však nesmíme zapomínat na to, že se jedná o první díl, takže alespoň Linu a Doona v tom dalším snad poznáme detailněji.
Co ovšem zamrzí víc než nepropracovaní hrdinové, je nepovedený závěr, se kterým jako by si autorka nevěděla rady. První díly sérií často víc otázek nastolují, než zodpovídají, což je v pořádku, protože o to netrpělivěji pak čtenáři očekávají další část. DuPrauová však v závěru Města Ember odhaluje příliš mnoho, a navíc poněkud neobratným způsobem. Konec románu tak působí trochu jako deux es machina. Což je škoda, protože to sráží jinak poměrně čtivou knihu do obyčejného průměru. I přes to všechno si však Město Ember určitě najde své čtenáře, a nebude jich málo. Jako nenáročná oddychovka s dobrou atmosférou, zajímavým prostředím a originálním námětem má velkou šanci nadchnout mladší dětské čtenáře. My ostatní si však po dočtení pouze povzdychneme, že autorka nevytěžila ze skvělého nápadu víc a nezvládla ukočírovat závěr. Můžeme jen doufat, že se zkušenosti nabyté při psaní Města Ember projeví v druhém díle, který Argo a Triton připravují pod názvem Vesnice Sparks.
nevite nekdo o tom kdy vyjde druhy dil
Nejlepší bude průběžně sledovat stránky nakladatelství (www.tridistri.cz, http://www.argo.cz) a jejich připravované knížky.