Měsíční zahrady – Erikson Steven

Nakladatelství Talpress pravděpodobně není na prvním místě v počtu vydaných sci-fi knih ročně (nejproduktivnější je Classic – pozn. redakce), ovšem pokud bychom nehleděli na kvantitu, ale kvalitu, pak by jistě figurovalo na pomyslné špici. Jeho majitel Vlasta Talaš projevuje obdivuhodnou prozíravost, protože už několik let vybírá z toho nejlepšího, co je k mání. Připomeňme, že Talpress vydává knihy Terryho Pratchetta, Bujoldové, Stephensona, ale třeba i Tima Powerse či G.R.R. Martina. Musím s potěšením napsat, že i fantasy Měsíční zahrady, kterou Vám chci představit, k nim bez pochyby patří a jistě bude jedním z kandidátů na Cenu Akademie SFFH.

Na kontimentu Genabakis, ve světě, jehož jméno není v knize vysloveno, zuří válka. Malazská říše, řídící se heslem, že válka živí sama sebe, dobývá jednu zemi a jedno svobodné město za druhým. Scénář je vždy stejný: po příchodu vojáků vypuknou na dobytých územích čistky, při kterých je zlikvidován každý, kdo by mohl představovat sebemenší ohrožení pro říši. V prvé řadě jde o provozovatele magie a aristokracii, na jejíž místo jsou dosazeni lidé věrní císařovně. Navzdory tvrdým represáliím však na porobených územích nepřestává doutnat plamen vzpoury. Dalším logickým cílem Malažanů je Darůdžhistán, starobylý a bohatý městský stát. Avšak říše není jediným hráčem. Do hry se zapojí bohové a příslušníci dalších starobylých ras. Lidé totiž nejsou zdaleka jedinými obyvateli tohoto světa, i když v tomto čase jsou nejmocnější. Motivace a cíle ne-lidských ras a bohů není známa, ale současná konstelace sil nevěští pro nikoho nic dobrého. Situace připomíná šachovou partii, ovšem odehrávající se na obrovské hrací ploše a s velkým počtem hráčů, měnících pravidla podle potřeby. Jisté je jen to, že k rozhodnutí dojde v Darudžistánu.

Při čtení této knihy jsem se nemohl ubránit srovnání s další skvělou fantasy, kterou jsem nedávno četl, se Střechou cest. Její autor použil pro nás exotickou polynéskou mytologii, takže výsledek se dost liší od klasické literatury ‘meče a magie‘. Výsledek je výborný, ale čtenáři ji nijak nadšeně nepřijali – kniha je asi příliš odlišná od toho, co znají. Naopak Steven Erikson, autor Měsíčních zahrad, použil podstatně konvenčnější prostředky, takže se v knize setkáme s kouzelníky, démony, udatnými válečníky a magií. Vtip je v tom, že na rozdíl od většiny fantasy tato kniha nepůsobí nijak naivně. Spisovatel totiž látku pojal dosti realisticky, samozřejmě v rámci možností. Děj je spletitý a chytře vymyšlený a závěrečná pointa velmi dobrá. Postav je spousta, jsou dobře charakterizovány a vůbec působí velmi životně. Hrdinové mají svou motivaci a jednají jako opravdoví lidé. I ti veskrze kladní tedy někdy dělají opravdu ošklivé věci, a řídí se při tom heslem ‘účel světí prostředky‘. Přesně jako ve skutečnosti… Magie je divoká a nebezpečná a svět, v němž se děj odehrává, je dobře ztvárněný. A s nikým se nemazlí. Každý má jen takový prostor k životu, jaký si vybojuje, což platí i pro bohy. K dokonalé atmosféře přispívá i temná a spletitá mytologie. Rád bych podotknul, že dobrému dojmu napomáhá i překlad do češtiny, jenž má na svědomí Dana Krejčová. Není mi však jasné, proč překladatelka tvrdošíjně a důsledně používá slovo ‘mistra‘ místo ‘mistryně‘. Je možné, že podobně neklasický tvar se vyskytuje i v originále, jenž ovšem nevlastním a tudíž nemám možnost porovnávat. Další výtka se netýká kvality knihy, ale její ceny. Přiznejme si otevřeně, 289 Kč za necelých 600 stran, to je opravdu dost a pravděpodobně to některé zájemce odradí.

Podtrženo a sečteno, jsou Měsíčné zahrady příkladem toho, že i neznámý autor může přijít s vynikající knihou. Steven Erikson je výborný vypravěč a jeho fantazie nemá křídla, ale přinejmenším raketové motory. To může být i problém, na začátku knihy jsem měl potíže zorientovat se ve spleti nových názvů a jmen, ale po pár stranách jsem se začetl a mé nadšení vydrželo až do konce. Měsíční zahrady jsou prostě dobrým důvodem pro to, abyste četli fantasy.