Máte už dost upířin? Mercy upírem rozhodně není. Ovládá bojová umění, přátelí se vlkodlaky, přátelí se s upíry a je to opravdu sexy kost. To na vás chrlí na poměry fantastiky značně rozsáhlá marketingová kampaň. Ale víme to všichni, reklamy nás mají nalákat ke koupi, a tak je jejich informační hodnota mizivá. Nebo ne?
Po Stmívání se s upíry doslova utrhl pytel. Upírské knihy, seriály a filmy se vynořují jeden za druhým, aniž by většina z nich přinášela cokoli nového. Ale tak už to na světě chodí, že za každým bestsellerem se objeví řada jeho napodobenin. Měsíční píseň naštěstí nejde touto cestou, i když se samozřejmě veze na vlně zájmu, která dostala Stmívání až na čtvrté místo ankety Kniha mého srdce.
Rozhodně ale nejde o Stmívání s vlkodlaky místo upírů. Mercy není žádná ufňukaná teenagerka a vlkodlaci v Měsíční písni nejsou žádní mazlíčci do postele, ale tvorové, v nichž se kloubí divoká agresivita a sociální rozvrstvení vlků s lidskou touhou po moci a uznání. Ale nechybí zde ani uhlazení a intrikánští upíři, mocní mágové, gremlini a všelijaká další fantasy havěť. Ti nebezpečnější jako upíři a vlkodlaci musí své pravé já ukrývat, jiní, na první pohled neškodní vystoupili na veřejnost a teď žijí povětšinou v rezervacích. Jenže všechny tyto bytosti jsou uprchlíci ze starého světa, z Evropy, odkud je vyhnala nemilosrdná inkvizice. Před nimi však Ameriku obývalo mnoho jiných magických bytostí a s nimi museli noví přistěhovalci svést tuhý boj, který nakonec vyhráli. Jednou z těchto původních bytostí, kožoměncem, je i Mercy Thompsonová, hlavní hrdinka románu.
Mercy je pěkně drsná holka. Jak by jinak měla fialový pásek z karate a pracovala jako automechanička ve vlastní dílně? V jejím případě to navíc není všechno. Umí se změnit v kojota, dětství strávila ve vlkodlačí smečce vedené Branem Morakem, nejmocnějším vlkodlakem ve Spojených státech, a místo výpalného opravuje upíří mafii auta. Její nejoblíbenější zábavou je provokovat svého souseda Adama, alfu smečky z Tri-cities. Je velice svobodomyslná, drzá a tvrdohlavá, což přivádí přísně hierarchizované vlkodlaky, pro které je emancipace žen sprosté slovo, k šílenství. Prostě skvělý charakter pro románovou postavu a naprosto nevhodný pro partnerský život.
Ale přestože je to holka od rány, umí být i citlivá a dobrosrdečná, takže když k ní do dílny přijde mladý vlkodlak Mac a požádá o práci na černo, nezaváhá a přijme ho. A co víc, dokonce mu chce zprostředkovat začlenění do místní smečky, jenže všechno se ošklivě zvrtne a jednoho večera Mercy najde na prahu svého domu Macovu chladnoucí mrtvolu. Aby toho nebylo dost, několik vlkodlaků pěkně zřídí Adama a unese jeho dceru. Mercedes pak nezbývá nic jiného než požádat o pomoc ve smečce, kde vyrůstala, a tím pádem čelit hned celé sbírce kostlivců, kteří do té doby spokojeně bivakovali v jejím šatníku. Ten největší z nich nese jméno Samuel a kdysi dávno od Mercy dostal dost nevybíravě košem…
Že je kniha psána ženskou autorkou, čiší skoro z každé stránky, ale naštěstí spisovatelka nesklouzává do přeslazené romance, i když si neodpustila klasický milostný trojúhelník a mnoho dalších komplikovaných citových vztahů. Stejně tak je to patrné i z popisu postav, kde vždy najdeme přesný popis toho, co má kdo na sobě a s jakým přízvukem mluví, až to místy působí směšně. Ženský rukopis je cítit i za motivací hlavního záporáka, která je mnohem více lidštější a malichernější než se na první pohled zdá.
Děj je protkán množstvím zvratů, přičemž většinou jde o zvraty nejen nečekané, ale i nepochopitelné, alespoň bez zpětného autorčina vysvětlení. Dynamičnost příběhu má tady rozhodně navrh nad jeho logikou, ale to čtenáře nemusí nijak zvlášť trápit, vždyť nejde o detektivku s kníratým Francouzem, ale o moderní městskou fantasy se sličnou slečnou.
Ale největší obdiv si u mě autorka vydobyla perfektní propracovaností vlastního světa, která nezahrnuje pouze současnost, ale sahá i hluboko do minulosti. Vrcholem je pak velmi dobře ztvárněná vlkodlačí psychika a společenské uspořádání, které, ač prokreslené do nejmenšího detailu, působí velice funkčně a realisticky.
Kniha sama trochu klame tělem, respektive vazbou, protože v hardbacku člověk většinou očekává více „hoch literaturu“, zatímco Měsíční píseň je, jak už skvělá obálka napovídá, spíše oddechovým čtením, i když toho nejvyššího ranku. A tak těch necelých tři sta stránek sfouknete během jednoho víkendu. A budete se u toho náramně bavit. Upíři jsou mrtví, ať žijí vlkodlaci!
Taková nadšená recenze 🙂 Asi si to přečtu znovu 🙂
Včera dočteno a spokojenost veliká, Mercedes se u mně mezi ženskými hrdinkami zařadila těsně za Tinu a chlup před Anitu :-)Už aby byl další díl.
Dočteno. Nejásám. Všechny známé motivy z jiných “děl” semlety do této knihy. To by vážně zvládl napsat i počítač. Jaká propracovanost? Vše už jsem někdy někde četl. Ale jako laciná četba je to dobré. Nepřekvapí.Mno, trochu škoda peněz.
To Jan
Když to bereš takhle, tak pak v každém žánru by stačila jedna kniha, protože “všechny známé motivy” už byly použity. Ale nevím o tom, že by tu česky vyšla jiná současná vlkodlačí fantasy série. Většinou je to zaměřeno na upíry a vlkodlaci jsou vedlejší.
No, zkusil jsem štěstí ve dvou soutěžích, tak snad se poštěstí, ta recenze mě navnadila.
Určitě si to svoje čtenáře a fanoušky najde a nijak je za to nehaním, ale věta “Dynamičnost příběhu má tady rozhodně navrh nad jeho logikou, ale to čtenáře nemusí nijak zvlášť trápit,” mě dostala. Mě by to trápilo, na to, aby mi stačila drsná slečna v hlavní roli, jsem už starej. Užijte si to a já aspoň ušetřím 🙂
Přemejšlím nad nespravedlností světa. Aby byla hlavní hrdinka čehokoliv nazvána zajímavou a sympatickou, tak musí přitahovat průšvihy, opravovat stará auta, mít schopnost rozbít komukoliv hubu a vůbec se chovat jako splašená Amazonka, případně jako holčička, která se ve třech letech nesmířila s tím, že nemá šulínka. Chápu, že se takovýhle ženský líbí chlapům, ale já bych si ráda někdy přečetla fantasy ságu o hrdince, která -já nevím- kupříkladu pracuje jako zdravotní sestra, nemá nadprůměrně svalové hmoty a je vtipná, aniž by u toho musela plivat na zem. Chápete, co myslím?
Tak to si přečti Léčitelku od Elizabeth Ann Scarborough, to je skoro přesně, co chceš, jen to není sestra, ale doktorka.
Mně recenze spíš odradila. Hrdinové se rozhodně chovat logicky nemusí, to je jejich právo, ale příběh by logiku mít měl. To je přce zásadní. Chceme toho po těch spisovatelích vážně tolik? A že popisy působí chvílemi směšně – to není nejlepší doporučení. Mimochodem, napsat, že za malichernou motivací záporáka je vidět ženský rukopis, je poněkud genderově nekorektní – závěr je ten – ženy jsou malicherné. Ne že bych s tím nesouhlasila 🙂 Passa: Chápu. Taky už mě ty drsné holčiny nebaví…
To Passa
Nevím, jestli ten pocit vyšel z recenze, ale Mercy není ten typ hrdinky-Amazonky. Není jako Anita nebo Tina. Žádná ranařka, co plive na zem. Když se ocitne v nouzi, je spíš vychytralá než že by rozdávala rány.
No, a nač potom potřebuje vychytralá holka fialový pásek v karate? Já sice chápu, že karate je především obranné, nemá za účel srovnat oponenty na jednu hromadu; ale ten princip tu je – hrdinka, která se neumí rvát podle pravidel bojových umění, u čtenářstva prostě neuspěje. Kam se ztratilo poctivé ženské vyškrabávání očí a nakopávání rozkroků?
Passa: moc to řešíš 🙂 Renča má pravdu, Mercy opravdu není super-girl – vlkodlaka na začátku kousne a bere do zaječích…vlastně do kojotích 🙂 Popravdě proti vlkodlakovi by jí karate moc nepomohlo, proti upírům už vůbec – tam pomohlo něco jiného 🙂 Takže tom ůže mít jenom jako koníčka na odreagování. A velmi sympatická je mi tím, že se nenimrá ve svém milostném životě jako např. Anita ve vztahu k JC. Prostě sympatická holka, která má akorát ve zvyku do všeho strkat nos.Btw hrdinka doktorka….možná by to šlo, ale obávám se, aby z toho nebyla nějaká fantasy dr.Quinnová 🙂
Asi bych měl uvézt některé věci na pravou míru. Když napíšu, že “Dynamičnost příběhu má tady rozhodně navrh nad jeho logikou, ale to čtenáře nemusí nijak zvlášť trápit,” neznamená to, že příběh nemá logiku. Jenom tam autorka občas trochu slevila, aby hledčeji plynul příběh.Mercy je sice drsná holka, ale to neznamená že se chová jak chlap, to prosím pěkně rozhodně ne:-Dto Gaba: z mého tvrzení nevyplývá (alespon podle logiky) že jsou ženy malicherné, to je trochu překroucené. A o malichernosti motivace se dá taky dost polemizovat
Když si rozebereš větu: “Ženský rukopis je cítit i za motivací hlavního záporáka, která je mnohem více lidštější a malichernější než se na první pohled zdá”, kdy je druhá věta věta vedlejší přívlastková a závisí na substantivu věty řídící a blíže je určuje, což je v této větě podstatné jméno “motivace”, z čehož následně vyplývá “motivace je malichernější…” První část souvětí – tedy věta hlavní “Ženský rukopis je cítit” :-)) je zde rozvinuta předmětem “motivace”, která, jak už víme, je malichernější. A jaký přívlastek vidíme u předmětu rukopis, ano, je to ženský rukopis. Takže “ženský rukopis je cítit za malichernou motivací”, z čehož následně vyplývá, že jsem příšerně malicherná :-))
No původně jsem nechtěl aby to takto vyznělo, ale evidentně jsem se nemýlil, protože zabývat se rozbporem jedné věty z recenze je opravdu poněkud…malicherné:-D
Norek: Nemýlil 🙂
Nic moc kniha, ale ještě horší překlad. Srovnávala jsem si s originálem a zdá se, že překladatelka asi studovala v Plzni 🙂 angličtinu.
Dle kamarádky studující angličtinu dopadl ještě hůř překlad Stmívání. Prý je na straně 77 a nemůže se donutit číst to dál, protože věty typu “A pak jsme v jedení pokračovali v mlčení” ji od zbytku odrazují.
Na netu jsem narazil na pár kritických ohledů k překladu, ale osobně mi nic moc netrhalo uši a tak pilný recenzent abych si sháněl anglický orginál a porovnával zase nejsem;)
To Norek: Ono je všeobecně známo, že ve fantasy je fuk, že překládá každá ópérka. Ale myslím, že je to spíš ostuda nakladatele, komu to zadává. Kamarádíčkové atd. Myslím, že recenzent se nemusí zabývat jazykem. Co by si asi počal s takovou japonštinou? 🙂
No tak Kateřína Niklová asi obyčejná ompérka nebude, protože má na kontě slušnou řádku knih. I když ani to samozřejmě nezaručuje kvalitu…
Překlad
Já jsem zatím četla jen originál a pak tu ukázku tady na webu, a byla jsem z překladu docela zklamaná 🙁
Není divu, regionální univerzity už dokonce sklouzly tak hluboko v úrovni studentů aj, že se tam literatura čte v češtině. A zkoušky se dělají jen písemně. Jak pak asi ty překlady knih mají vypadat.
Nepřekládám z AJ, ale můj amatérský názor je, že překladatel nejen musí umět dobře cizí jazyk (což většinou umí), ale hlavně musí mít bohatou češtinu. Tady nejde o to, že by bylo něco přeloženo špatně, ale spíš o skladby vět a hrozně znějící doslovnost překladu, která tahá za uši. “přeskočila přes pletivový plot” – jedna z věcí z ukázky, která mi utkvěla v hlavě. Slovo pletivový snad ani neexistuje a ty dvě přes!
To samé dnes v ukázce z té moskevské urban fantasy. “Třísky se jí zapíchávaly do spálenin na jejích prstech”. Nemá snad být Třísky se jí zapíchávaly do spálenin na prstech? V té scéně je sama, ničí jiné prsty tam nejsou, aby to bylo potřeba zpřesňovat….
Přemýšlela jsem nad tím, ono to asi bude tak doslovné proto, že ti, co překládají neumějí jednak pořádně anglicky, tak se drží slovníku, a zároveň neumějí spisovatelsky česky. Asi by neškodilo, kdyby knihy překládali spisovatelé. Třeba Karel Čapek…
Určitě by to neškodilo, akorát mám pocit, že ti čeští sotva stíhají psát, natož aby překládali;).Jinak ty chyby v češtině jdou vždycky i na vrub korektora/redaktora, ten by měl právě překlad uhladit.
Druhý pokus o odeslání 🙂
Že už za tu poslední poznámku nic nevyhraješ ani u mě, ani u Pavly, Norku. (A dám vědět i Tomášovi do Pevnosti.) 🙂 Ne, teď vážně, tuhle debatu sleduju s nebetyčným údivem, který mě vždycky popadal i u nechvalně proslulých debat o Kryptonomikonu. Překlad Měsíční písně kvalitativně nikterak nevybočuje z běžného standardu, jaký je v současnosti ve fantastice obvyklý (což Dana – určitě ne Krejčová – podle neznámého nicku zřejmě fantastikou nepolíbený člověk, zjevně neví; ten překlad ostatně nikterak nevybočuje ani z valné většiny současné překladové literatury, proto přemýšlím i o tom, zda Dana není spíš nějaký provokatérský konstrukt). Osobně bych ten překlad označil za lehce nadprůměrný. Upozorňuju ale, že nejsem anglista. U podobně vedené kritiky je vždycky třeba rozlišovat dvě věci – dojmy a fakta. Pletivový plot je dojem (přiznám se, že o tom, co je na něm špatně, jsem uvažoval tehdy na dovolené celé odpoledne, a nepřišel jsem na to), druhý příklad, co Renča uvedla na Fantasyi, je fakt. (Mimochodem, zcela adresně se jí ptám, proč podobně plamenný odsudek s konkrétními příklady nevidím u Tomanových překladů Hamiltonové, které jsou objektivně mnohem horší než tenhle – a Renča to stejně jako já dobře ví.)Teď k práci jazykového korektora – redaktora (dvě rozdílné funkce, ale to je na delší debatu), což je hlavní důvod, proč jsem se zapojil. Jsou dvě možnosti – první: opravíte chyby a o zbytek se nestaráte; druhá – trochu se pohrabete i ve stylistice. Korektor jako takový v podstatě odpovídá pouze za to první, to druhé je bonus. A tady bych rád poznamenal jenom jednu věc, kterou mě naučila léta zkušeností (a nemá to co dělat s oním okřídleným – kdo nenapsal žádnou knihu, nemá právo kritizovat, protože v případě korektur se jedná o práci mechanickou, ne tvůrčí) – nikdy se jako aktivní korektor nepouštím do práce kolegů, pokud se nejedná o opravdový průšvih. Prostě proto, že vím, kolik dá vychytání chyb práce. To není výmluva ani omluva (všechny chyby padají jednoznačně na vrub korektora), jenom realita doby, v níž nemáte na načtení měsíce, ale v lepším případě několik málo týdnů.
Moje reakce vzešla jen ze zmiňované ukázky, kde bylo dost překlepů a nešťastných formulací, nechci odsuzovat celý překlad, protože k přečtení knihy jsem se zatím nedostala. To, že překladatel by měl mít hodně dobrou češtinu, je myšleno obecně, nejen ve vztahu k Měsíční písni. Ale mrzí mě to právě u knih, které mám ráda, tedy i téhle. Ohledně pana Tomana – já si stěžovala na Kavárnu šílenců hodně, a to i v Tritonu. Proto jsem se tam přihlásila, když loni hledali fankorektory, abych mohla aspoň trochu pomoci tomu, aby se v takovém stavu knihy ven nedostávaly.
to Jirka: Nee, já se k tomu opravdu nevyjadřovala. Já už ani nestíhám číst! 😀 Natož něco někam psát.
Renča
Na web vždycky házíme verzi před poslední korekturou, čili překlepy vymizely stoprocentně, já si dokonce nejsem jistý, jestli jsem nějak neměnil konkrétně tu formulaci, na niž jste poukazovala. Dobrá čeština – Katka je zrovna překladatel, který má češtinu dobrou (a že mi překladů a překladatelů za deset let korigování prošly rukou stovky, takže si myslím, že to jsem schopen posoudit). Ono je vždycky velice jednoduché vytrhnout z kontextu celého překladu jednu konkrétní věc a pak si na ní mastit ego – teď tím nemíním přímo vás, ale všechny ty překladobijce a provokatéry, co se jimi zdejší diskuse místy hemží. A ještě jedna poznámka – není hrdinství překládat knihu ročně a hrát si s ní (a pak se pyšnit tím, jak je dokonale udělaná) – a překládat těch knih ročně třeba osm, deset – je jasné, že pak některé detaily nejsou dořešeny k úplné spokojenosti. Ale to bychom se opět dostali k úplně jiné debatě.
Dočteno a jsem spokojená. Výborná oddechovka. Těším se na další díl 🙂
To Jiří Popiolek
Opravdu doufám, že zrovna já jako provokatér na nikoho nepůsobím, i přes to malé upozornění na fantasyi. A zrovna tuhle knihu na různých webech doporučuji k přečtení.
Renča
Jasně že ne, vždyť jsem to tam psal. Spíš anonymní Dana, která se vynořila odnikud, mi tak připadá.
Jenom pro pořádek, já jsem nikde nepsal (a ani si to nemyslím, jinak bych to napsal do recenze), že je překlad špatný.A ne nepíšu to jenom proto, abych mohl ještě někdy vyhrát nějakou soutěž;)
To Jiří Popiolek: Já se nevynořila odnikud. Jsem občanka České republiky a když čtu, tak chci číst dobře napsaný text. Všimla jsem si, že když na tomto webíku kdokoli do čehokoli rýpne, je hned provokatér apod. Pro mě je to poučení, že pokud chci koupit něco z fantasy, musím se ohlédnout po knihách českých autorů, maximálně Červenáka nebo Sapkowkiho – tam toho snad překladatelé tolik nezmrší. Pan Popiolek totiž potvrdil, že podprůměrný překladatel je skvělý překladatel…
“Pan Popiolek totiž potvrdil, že podprůměrný překladatel je skvělý překladatel…” Eh, kde něco takového tvrdil? Napsal doslova že “Překlad Měsíční písně kvalitativně nikterak nevybočuje z běžného standardu, jaký je v současnosti ve fantastice obvyklý..” Žádné rovnítko mezi průměrný a skvělý tu nevidím… Btw originál jsem nečetl, takže klidně můžete mít pravdu, ale uvedla byste nějaký konkrétní příklad? Rýpat dokáže každý…
Norek
To byl vtip, já přece vím, že ne. 🙂
DAna
Pokud za jemné rýpnutí považujete tvrzení, že “je obecně známo, že fantasy překládá kdejaká ópérka”, pak pro mě je to provokace ve stylu zde nechvalně známého ordoga. Víc k vám co dodat nemám, i poslední příspěvek je totiž důkaz, že buď naprosto netušíte, o čem píšete (neboť fantasy nepřekládá jedna homogenní skupina ópérek, jíž ve své jazykové dokonalosti a velikosti tak pohrdáte, ale kvalitativně poměrně značně rozvrstvená skupina lidí), nebo prostě jenom s chutí ordogovsky provokujete.
For goodness sake, musí každá diskuze o překladech skončit paranoiou na jedné straně a uraženou důstojností na straně druhé….?
Passa
Nemusí, pokud převládnou racionální argumenty nad nicneříkajícími žvásty. Mimochodem, já jsem paranoia, nebo uražená ješitnost? 🙂
Každý z nás byl někdy “odnikud”. To neznamená, že nemůže komentovat. To mě tu daleko víc irituje třetí komentář o “laciné četbě”.
technické poznámky
“Pletivový plot” je technický termín, stejně jako plot plaňkový, prkenný nebo třeba betonový (betonový plot je známý například z Matiční ulice v Ústí).A k tomu, že má hrdinka “fialový pásek v karate” – to je celkem čajíček, k tomu stačí po dobu asi tak dvou let docházet 2 x týdně na trénink. Viděl jsem 14-15ti leté holky, které se tímhle způsobem k fialovému pásku dostaly a ani se moc nenadřely.
Popiolku, vy jste ta paranoia:) Diskuze na internetu je už z podstaty anonymní (mám já záruku, že skutečně JSTE Jiří Popiolek?), ale nenapadlo by mě to používat jako argument k dehonestaci protivníka – tvrdit, že někdo je “vynořený odnikud, aby mohl provokovat”…
to Passa
Vida, já myslel, že jsem spíš ta ješitnost. 🙂 Teď opět vážně. Termíny “vynořený odnikud” a “provokatérský konstrukt” jsem ve spojení s DAnou použil jen proto, že se mi její příspěvky zdají být jen o trochu sofistikovanější verzí příspěvků jistého “ordoga”, což byl tady na FP nick používaný více lidmi a vytvořený kvůli jedné jediné věci – provokativními poznámkami vůči fantastice vybudit místní diskutující k nějaké expresivnější reakci. Sám ordog to posléze prohlásil za jakýsi sociologický průzkum (čemuž moc nevěřím). I z tohoto důvodu mi jsou vždycky zcela nové nicky, které se tvrdě vůči čemukoli na jednu stranu cíleně a adresně, na druhou velice mlhavě a bez sebemenších důkazů vymezují, tak podezřelé. Třeba se ale v tomhle případě pletu a občanka České republiky DAna má opravdu práh vnímání jazyka posunutý někam hodně dál než já (bez ironie). Nicméně jedna věc je stoprocentní, veškeré její dedukce o tom, jak to chodí mezi nakladateli a překladateli ve fantastice, jsou úplně mimo mísu a zjevně nemá tušení, o čem píše. To pak sílu její argumentace značně snižuje a spíš svědčí o variantě “provokatér”.
Poslední poznámka
Už jsem to tu zamořil svými příspěvky dost, takže jen poslední poznámka k tématu obecně a odmlčím se. Nechci, aby to vyznělo tak, že se vyhýbám odpovědnosti. Nijak mi nevadí, když mě někdo upozorní na chyby, které jsem udělal. Spíš mě to nakopne k tomu, abych byl ještě pečlivější. Co mi ale opravdu vadí, jsou bezdůvodné jedovaté urážky – viz třeba ty ópérky – směřující k žánru obecně (zvlášť od lidí, kteří o tom ví houby, jen se tváří jako mistři světa). A i když vím, že jakýkoli anonymní diskutující na netu si může říkat, co chce a jak chce, a že je to jenom anonymní diskuse, podobná neúcta k (většinou) dobré práci jiných mě vždycky vytočí. Proto se taky internetovým diskusím spíše vyhýbám a vyhýbat budu. Toť vše.
Dobrá recenze na velmi dobrou knihu. Překlad mi přišel v pohodě, a s výjimkou asi dvou míst se mi nestalo, že bych se při četbě zarazil a řekl si, že je něco přeloženo divně. Fantom Print mne navrch hrozně potěšil tím, že knihu vydal vázanou a s přebalem
Pro Jiřího Popiolka: není třeba se omlouvat ani cokoliv sáhodlouze vysvětlovat. Když si přečtete komentář nějakého “Johna” z Fantasye (pod ukázkami z Měsíční písně) bude Vám jasné, že nicky John, Jan a DAna používá jeden a ten samý typoň. Pro jistotu sem přidávám “Johnův” komentář z Fantasye – Ctrl+C, Ctrl+V:”TAk tohle se dá opravdu přeložit jinak a správně. Kdo to překládaL? ZAse nějaký samozvaný překladatel. Já knihu odložil velmi brzy právě kvůli tomu au-pair překladu.”Konec citátu.