Megapolis – Žamboch Miroslav

O tisk se stará server www.palmknihy.cz, který poskytuje nejenom elektronickou verzi, ale tiskne také knihu systémem P.O.D. Tento systém „print-on-demand“ je přelomová záležitost. Již není potřeba knihy tisknout v nákladech a riskovat tak krach vydatelství. Stačí je tisknout klidně po jednom kuse na speciální tiskárně. Proč se však tento systém již houfně nevyužívá, je nasnadě. Celá věc knihu značně prodraží. A proto je i tištěná Megapolis dost drahá záležitost. Alespoň prozatím. Palmknihy totiž cosi s Megapolis chystají a zrovna v tuto chvíli se vyplatí spíše počkat, co z nich vypadne. Možná totiž knihu vydají tradičním způsobem a pokud bude zájem větší, budou chybějící kusy dotiskovat právě pomocí P.O.D.

Vyplatí se vám do této knihy investovat? Zaleží na vašich prioritách. Megapolis je totiž poněkud šílená kniha. Obsahuje šest akčních povídek o detektivu M.M. Dexterovi, který se nechává najímat na svou práci v obřím městě OldHeap City. On, stejně jako všechny figury ve městě, jsou součástí jakési „hry“. To je možná to nejzajímavější a nejzáhadnější v celém příběhu. Na druhou stranu, Žamboch se nikdy o této „hře“ příliš nerozepisuje, spíše máme možnost jenom tušit, o co vlastně „tam nahoře“ jde.

Pokud mám na Megapolis něco vyloženě vyzdvihnout, pak jsou to výborné nápady. Vůbec samy figury (ovšem zobrazené s dostatečnou psychologií a motivací) jsou většinou známé postavy z knih, filmů a seriálů. A tak potkáme Supermana, Conana, zajdeme do R.E.H. banky…

Protože detektiv stojí ve hře jaksi „mimo“, musí se nechávat najmout kýmkoliv, kdo potřebuje jeho služby a je mu ochoten podepsat se za to krví. A tak je například jednou na straně želvích ninjů, jindy na straně Trhače. Celou hru pak můžeme vidět jako alegorii boje dobra a zla (s tím, že nic není tak černobílé), ale nabízí se mnoho jiných domněnek.

Vedle zajímavých nápadů se dočkáme i humoru a hlavně spousty akčních scén. Některé pasáže jsou opravdu výborně napsané (viz. ukázka na konci recenze), ale přesto již musím začít kritizovat. Text je totiž značně nezralý a nezkušeně napsaný. Není divu, když to jsou povídky, na kterých se Žamboch učil psát. I když jasně vidíme autorův talent pro zobrazení hrdinů, stavbu děje i samotné vyprávění, nedostatků je až zbytečně mnoho. Například první povídka je seznámením se světem a s hlavním hrdinou. Když ale všechno potřebné autor “vyklopí” na druhé stránce, vypadá to značně neliterárně. Umění je dát čtenářům co nejvíce informací v průběhu textu a to pokud možno tak, aby každý čtenář tyto informace pochopil z dění, ne aby mu autor dával návod – jakýsi stručný přehled toho, “o co jako jde”.

Mnohem větší nedostatky vidím v nevyváženosti textu. Některé pasáže (hlavně celá poslední povídka) by potřebovaly značně proškrtat. I když jsou akční scény zajímavé a napínavé, nevyhnul jsem se několikrát pocitu, že jsou již zdlouhavé a tím ztrácí šťávu. Jinde by naopak slušelo přidat více psychologie nebo se soustředit více na samotnou zápletku a pointu. Pokud tedy v Megapolis hledat nedostatky, tak po literární stránce. Dnes už si autor počíná zkušeně, proto mě mrzí, že Megapolis znovu nerevidoval. Některé povídky jsou ale zralé na celkové přepsání. Proto mě jako ideální řešení napadá, že by mohl autor na základě těchto povídek napsat román. Vybrat z nich ty nejlepší scény a nápady a vystavit větší detektivní příběh. Taková nápaditá akční detektivka, to by bylo něco nevídaného.

Vydání, které mám já, a to padá na hlavu vydavatele, je přímo poseté chybami. Od špatné sazby až po neuvěřitelné množství překlepů a pravopisných chyb. Jak znám autora, tvoří tak, že nehledí nalevo napravo, soustředí se jen na to, co chce sdělit. A píše. Proto vzniká ohromná spousta překlepů, které pak odstraní redakce vydavatelství. Na Megapolis je vidět, že se nikdo neobtěžoval knihu opravit, přitom pravopisné chyby nalezneme opravdu na každé stránce. Jak už jsem říkal, teď se vyplatí počkat, protože nové vydání by již mělo být opravené. A navíc by mělo mít slušivou barevnou obálku (vidíte ji vpravo nahoře). Abych jen vydavatele nekritizoval, musím určitě vzdát dík za to, že chtějí pomocí P.O.D. dát možnost prosadit se i začínajícím autorům, které odmítne klasické vydavatelství. Megapolis není ten správný příklad, ale taktéž můžeme být potěšeni, že knihu někdo vůbec vydal.

Megapolis doporučuji hlavně těm, kteří už přečetli ostatní autorovy knihy. Nebo těm, kteří si chtějí přečíst něco, co je úplným opakem všech komerčních fantasy a detektivek. Je vidět, že povídky vznikaly z nadšení tvořit a vymýšlet. A to vždycky potěší.

„V poslední době jsem nechával věcem volný průběh. Možná až příliš. Volal jsem Freudovi, ale byl na jednom ze svých občasných feťáckých výletů a neměl čas pomoci kamarádovi. Není jen dobrý doktor, ale hlavně skvělý hráč pokeru. Pokud člověku neulehčí z deprese, ulehčí mu alespoň o pěkný balík. Slyšel jsem, že jeden z jeho pacientů potom, co byl obrán o patnáct tisíc dolarů, spáchal sebevraždu. Není nad to hrát karty s psychiatrem.“

(Dovolil jsem si jednu slohovou úpravu, kterou měla udělat redakce vydavatelství.)