Meče a čertoviny – Leiber Fritz

Přichází Velmistr žánru

Důvod, proč mám z vydání první sbírky povídek s Fahfrdem a Šedým Myšilovem takovou radost, je ten, že kromě nepochybných literárních kvalit patří k těm dílům, které ovlivnily obrovské množství dalších tvůrců fantasy. Proč jsou tyto příběhy i přes své stáří tak vlivné a přitom stále čtivé? Důvod je jednoduchý – napsal je opravdový mistr pera. Fritz Leiber vzal epickou linku příběhů barbara Conana, které napsal jeho současník Howard, zbavil je barbarskosti, a přidal k nim koňskou dávku vtipu, lehkosti, košatých dialogů a také frivolnosti.

Přednosti Leiberova stylu velmi pěkně vystihnul a shrnul překladatel knihy Robert Tschorn a já budu tak smělý, že si jeho slova vypůjčím a poněkud upravím. Připravte se na fantasy pro dospělé, kde je originální metafora víc než šťastný výpad mečem, a kde má aliterace a vnitřní rým přednost před spádem zhusta filosofického děje. To vše by však nestačilo, nebýt sympatických hlavních hrdinů. Fahfrd a Šedý Kocour jsou dobrodruzi, šermíři a hýřilové, prostě milovníci života. Jejich pohnutky jsou často nepříliš čisté, a jejich morálka pochybná, ale mají svou hrdost a čest a k některým věcem by se nikdy nesnížili.

Někdo by možná mohl namítnout, že to není nic zas tak zvláštního, nebýt jedné věci: Leiber byl první, kdo to udělal, a stal se tak zakladatelem moderní epické fantasy. Ostatně, byl to Leiber, kdo vymyslel pojem „meč a magie“, a kdo ho také proslavil. Jeho následovníci pak převzali Leiberovy postupy a nápady (které on sám často jen zlehka načrtnul), poupravili je a slavili s nimi úspěch. Čeští čtenáři tak díky nepřízni rozmarného osudu znají spíše Leiberovy epigony než originál. Ale ti vnímavější o jeho existenci vědí už dávno. Tak jako hvězdáři dovedou z nepravidelností v pohybu nebeských těles vydedukovat existenci nové, okem neviditelné hvězdy nebo planety, tak mohli čtenáři z  páry náznaků a anomálií v knihách jiných autorů vydedukovat, že někde nedaleko krouží hvězda jménem Fritz Leiber, kolem níž se pohybují planety Fafhrd a Šedý Myšilov. Hvězda  a planety, které už jen svou existencí a nesmírnou vahou formují a ovlivňují celé universum literatury fantasy…

Za vším hledej ženu

…říká přísloví a v případech Fahfrda a Myšilova to rozhodně platí. První dvě povídky ve sbírce nazvané Sněžné ženy a Pohár hořkosti vyprávějí, proč mladý Fahfrd opustil svůj rodný barbarský kmen a vydal se do světa a proč Myšilov – tehdy však ještě zvaný Myšák – nedokončil své učení u čaroděje a dal se na kariéru šermíře a darebáka na volné noze. V obou případech hrály (a rozhodně to nebylo v životě našich hrdinů naposledy) fatální úlohu příslušnice krásného pohlaví, přičemž u Fahfrda to platí doslova, neboť jeho femme fatale Vlana byla herečka. Úvodní dvě povídky jsou  ideální příležitostí k tomu, aby se neznalý čtenář seznámil s hrdiny, jejichž osudy bude, doufejme že ještě dlouho, sledovat. Obě jsou také velmi kvalitní, ve své době byly nominovány na prestižní cenu Hugo, avšak opravdová jízda teprve začíná. Na konci úvodních příběhů se totiž hrdinové vydávají do světa proto, aby se…

Setkali v Lankhmaru

…slavném, nebo alespoň neblaze proslulém městě černé tógy, bohaté a ušmudlané metropoli celého fantastického světa zvaného Ydkin (tedy Nikdy), které jako zářící plamen lampy láká podobné noční motýly a pochybné ptáčky, jakými jsou Fahfrd a Šedý Myšilov. Dobrá, připusťme, že hrdiny sem nemusí dovést světla velkoměsta, ale spíše oblak dýmu, který se nad ním často drží, neboť Lankhmar by také mohl znamenat synonymum pro ekologickou katastrofu. Samozřejmě, pokud by obyvatelé Ydkinu znali pojmy jako „smog“,  „exhalace“ a pochopitelně i „ekologie“. Zde se tedy naši hrdinové setkají, zde přijdou o zbytky iluzí a své první bláhové mladické lásky. Zde nechají svá srdce. Neboť i když Lankhmar ještě mnohokrát  – ať již dobrovolně, nebo s pronásledovateli v patách – opustí, o to raději se tam po delší či kratší době zase vrátí.

Ale mnoho z toho je v době, kdy se odehrává povídka Vidět Lankhmar a zemřít, ještě hudbou vzdálené budoucnosti. Přesto je tento příběh v mnoha směrech určující pro další osudy naší dvojce – právě v něm se setkají a dají dohromady, a právě v něm se také poprvé utkají s Cechem zlodějů, jejich úhlavním nepřítelem a konkurentem. Povídka je památná i z jiných důvodů – jako první fantasy získala Huga i Nebulu a představuje jednu z nejlepších fantasy povídek vůbec. Je to měřítko kvality a laťka, podle které budou poměřována podobná díla.  

Pozdě, ale o to lépe

…dalo by se napsat o českém vydání knihy Meče a čertoviny. Dlouhé čekání se vyplatilo, protože překladatel Robert Tschorn odvedl vynikající práci. Těch několik Leiberových povídek, které u nás porůznu vyšly, na tom totiž většinou nebylo s překladem nejlépe. O to lépe působí ten Tschornův. Troufám si napsat, že překladatel dokázal do češtiny skvěle převést Leiberův neopakovatelný a bohatý styl, a připravil tím vnímavému čtenáři jedinečný požitek. Překladu zdařile sekunduje i pečlivě provedená redakční práce – je vidět, že u Tritonu si někdo dal s knihou práci.  

Nebudu zastírat, že tahle kniha představuje splněný sen. Příběhy Fahfrda a Šedého Myšilova jsem si chtěl přečíst v češtině už dávno a touto knihou byla má očekávání alespoň částečně naplněna. Částečně proto, že na vydání čekají další skvělé příběhy. Tentokrát by to však mělo trvat mnohem méně než šestnáct let… Možná nejsou dokonalé, ale jsou prostě tady, což stačí. Jednoznačně doporučuji.