Meč krále – Runová čepel I. – Marston Ann

Pro mne doposud neznámá Ann Marstonová tato očekávání v podstatě splnila, avšak ne vždy na sto procent…

Hlavní postavou knihy je mladý rusovlasý otrok Myšák. Pod tvrdou rukou lorda Mendora se mu nežije nejlépe, odmalička nepoznal nic než bídu a utrpení. Teď jej však život staví před další, tentokráte mnohem těžší zkoušku. Ženu, jež miloval, beze cti zneužije a potom zabije Mendorův syn Drakon. Myšák je po krátké potyčce s Drakonem nucen z panství uprchnout, což se mu s notnou dávkou štěstí skutečně podaří.

Bezejmenný nájemný slídič, dostane za úkol nalézt a přivézt vzpurného otroka zpět, aby mohl být exemplárně potrestán. Zesláblý Myšák se však až podezřele snadným způsobem zmocní zabijákova meče a alespoň nakrátko si tak prodlouží pobyt na tomto světě. Chlapec přitom stejně jako jeho okolí netuší, že tato nově nabytá zbraň je ve skutečnosti bájný celský runový meč. Právě pod mečem Králotvůrcem mají být podle proroctví sjednoceny národy Tyrů a Skaiů, aby se společně postavily sílící hrozbě v podobě mocných maedunských hord.

Několik vzrušujících stran na to se náš hrdina setkává s tyrským šlechticem Cullinem. Později vyjde najevo, že Cullin je ve skutečnosti chlapcův strýc a Myšák, rodným jménem Kian, je ztraceným tyrským mladším princem!
Myšák – teď už vlastně Kian – se se svým novým přítelem, opatrovníkem i učitelem Cullinem vydává na Tyru, kde má znovu poznat před lety ztracenou rodinu.

Z tohoto místa přeskočí autorka o několik let do budoucnosti. Kian s Culliem po návštěvě svých rodin opět vandrují zemí, na živobytí si vydělávají jako žoldáci. Užívají života plnými doušky. Při zdánlivě běžné hospodské rvačce se Kian seznámí s půvabnou bojovnicí Kerri. Ta si oba dobrodruhy (v té době již otce a adoptovaného syna) najme, aby jí pomohli nalézt ztraceného příbuzného lorda Kyffena, jenž má podle proroctví vykonat zásadní činy v nadcházející válce. Že Kian je oním hledaným princem by zběhlejšímu čtenáři bylo jasné už od začátku, kdyby nás autorka až do poslední chvíle nenechávala mistrně na pochybách.
Závěr příběhu prozrazovat samozřejmě nebudu, ale vaše očekávání budou zřejmě splněna. Hlavní padouch zemře, Kian s Kerri zplodí silné a zdravé potomstvo, přibude i několik mrtvol z řad „klaďasů“, to aby příběh nevyzněl příliš idylicky. Jedním slovem klasika.

Meč krále považuji za knihu opravdu dobrou. Při jejím čtení jsem však několikrát nesouhlasně zavrtěl hlavou.

Autorce bych určitě vytkl malou dávku originality. Otroctví a cesta ke svobodě, sjednocování národů proti společnému nepříteli, poustevník zachraňující život na poslední chvíli – to vše už tu bylo a nový a neotřelý způsob interpretace tato témata vylepší jen málo. Pravda, musím přiznat, že nápad s inteligentním (!) celským mečem byl místy velmi přitažlivý, ale nových skutečností je v této knize zoufale málo. Marstonová se zjevně inspirovala keltskou kulturou. Setkáváme se zde s rodovými kostkovanými plédy, kruhy z kamení ne nepodobné Stonehenge, svátky plodnosti či zvláštními pohřebními rituály. Jsou-li časté odkazy na Kelty přínosem, nechám na čtenáři. Pro mne byly.

Výhradu bych měl také k popisování vztahu Kiana s Kerri. Milostné vzplanutí těchto dvou bojovníků bylo až příliš náhlé, chlapec projeví první náklonnost na několika málo řádcích a ruka v rukávu je až podezřele rychle. Na druhou stranu však musím uznat, že autorka zvládla emotivní stránku věci na výbornou – častokrát vám z koutku úst unikne nad rozpačitostí mládí chápavý úsměv. Místy, zvláště u dívek, je nutný i kapesník. Hrdinovy pocity bolesti a bezmoci u vás vyvolají soucit, smrt některé z kladných postav pak spravedlivý hněv.

Překlad knihy byl zvládnut dobře – občas se sice nevhodně opakují slova a měl bych menší výhrady k několika slovním spojením, ale nic podstatného vytknout nelze. Obálka je opravdu hezká, vhodně dokresluje atmosféru knihy. Redakční práce ušla.

Král meče je klasická fantasy, která si zaslouží vaši pozornost. Má spád, nikdy nenudí a ačkoliv je děj občas snadno předvídatelný, vždy jej autorka podává způsobem velice neotřelým. Rád bych se sice ctěné spisovatelky přeptal na pár drobných detailů, ale stejně jako u překladu  není příliš co vytýkat. Nebudete-li na knize schválně hledat chyby a nejasnosti, budete se bavit. Po pokračováních Západní král a Zlomená čepel se určitě podívám.