Mass Effect 1: Zjevení – Karpyshyn Drew

A Mass effect není jediná hra, na jejímž scénáři Karpyshyn spolupracoval. Na svědomí má třeba i oba díly skvělého rpg z prostředí Star wars – Knights of the Old republic. A na Mass Effectu je podoba se SW znát, ať už jde o jeho knižní nebo herní podobu. Jde totiž o space operu jako řemen se vším, co k ní patří. Mezihvězdné lety, spousta inteligentních mimozemských ras, sofistikované zbraně a technologie a samozřejmě spousta nekalých živlů snažících se narušovat galaktický mír.

Lidstvo se do tohoto vroucího kotle dostalo teprve nedávno a vděčí za to nálezu technologie, jež na Marsu zbyla po tajemné a dávno vyhynulé rase Proteanů. Nutno podotknout, že první setkání s mimozemskou rasou Turianů nedopadlo zrovna nejlépe, došlo totiž k tzv. Válce Prvního kontaktu. Naštěstí se ale vzájemné vztahy celkem rychle urovnaly, zejména díky zásahu Rady Citadely, která se snaží o mírové soužití se všemi inteligentními rasami. Jenže stín nedůvěry vůči lidem opadává jenom velmi pomalu a lidstvo to stojí velké úsilí.

Ne snad, že by si Pozemská Aliance důvěru nějak zvlášť zasluhovala. Na jedné odlehlé výzkumné bázi totiž probíhá výzkum umělé inteligence, který je Radou zakázán. Není divu, že po přepadení této báze se snaží vůdci lidí postupovat co nejdiskrétněji a co nejrychleji dopadnout pachatele. A tady přichází na scénu hlavní hrdina knihy, poručík Anderson, voják oddaný Alianci tělem i duší. Jenže jeho úkol není rozhodně jednoduchý, jedinou stopou je seržantka Sandersová, která bázi opustila těsně před jejím zničením. Navíc seržantku pronásleduje i kroganský lovec lidí Skarr a speciální agent Rady – Spektra Saren. A věci se čím dál víc komplikují, protože mezi statečným poručíkem a Sandersonovou vzniká něco víc, než jen čistě profesionální vztah.

Po první akční scéně na základně děj ztrácí na delší dobu tempo a místo akce přichází na řadu seznamování se světem, které uvítají především ti, kteří neměli tu čest hrát hru. Ke konci se ale zase vrací původní svižnost děje a vrcholí to velkolepou akcí v rafinérii. Je třeba přiznat, že se spoustou motivů už jsme se mohli setkat někde jinde, namátkou temná energie, kterou používají biotikové, vám v lecčems připomene Sílu Jediů a Krogani jako rasa brutálních válečníků se dají nalézt v každé druhé sci-fi. Ale i přes určité ústupky se kniha snaží mnohé stereotypní představy vyvracet.

Postavy jsou na tom podobně. S většinou si autor hlavu nelámal a v podstatě si vystačil s klasickými archetypy – poručíkem Andersonem, jehož zelené srdce dokáže obměkčit jedině dáma v nesnázích, nebo žoldákem Skarrem, kterému jde jenom o peníze. Ale najde se tu i pár zajímavých kousků, z hlavních postav je to především Saren, jenž svůj postoj vyjadřuje celkem jasně: „Povinností Spekter je zabitím jedince zachránit miliony.“ V jeho případě to znamená, že pro splnění svého cíle se nebojí sáhnout k nejtvrdším metodám, mučení a vraždění civilistů nevyjímaje. Žádný div, že si s hlavním klaďasem Andersonem moc nerozumí, i když je jejich cíl naprosto stejný. Dalším klenotem je Jon Grisson, člověk, z něhož udělala Aliance hrdinu lidstva, ale Jon tuto roli ze srdce nenávidí a odmítá a raději se pomalu utápí v alkoholu.

Rozhodně jde o lehce nadprůměrné dílo, která má co říct jak fanouškům hry (v podstatě jde o prequel ke hře), tak i těm, co mají rádi space operu na všechny možné způsoby. Jediný rozdíl bude v tom, které části je budou bavit. Možná kdyby se Drew Karpyshyn rozhodl zaměřit více na jednu skupinu, mohla kniha dopadnout ještě o něco líp. V této podobě si ji sice může přečíst každý, ale jen málokoho opravdu dostane.