Další díl ze série Mark Stone je tady! Svým obsahem potěší hlavně skalní scifisty, tuctoví konzumenti této řady si nejnovější příběh asi nevychutnají. Autor využil daných reálií pouze jako pozadí pro poněkud zběsilé dobrodružství, totálně se vymykající běžnému rámci.
Vyprávění začíná v alchymistické dílně. Pokus, kterému přihlíží sám král, se poněkud zvrtne a má zcela nečekané (katastrofální jen mimo jiné) důsledky. Vzápětí se přenáší do bytu nezdolného kapitána, kterého vytáhne z postele (a od dámské společnosti) nepříjemná zpráva generála Khova. Následujícího dne se Mark v jeho kanceláři seznamuje s podrobnostmi a lidmi (?) z Úřadu pro planetární bezpečnost. Nejenže jeden z jeho přátel zahynul na misi, ale došlo k napadení neznámým nepřítelem z paralelního vesmíru. Do sektoru Beltamoru vyráží těžce vyzbrojená flotila, je však zničena hustým a nečekaně “čilým” meteoritickým rojem ještě před vstupem do mimoprostoru. Markův Merkur sice do jiné dimenze vstoupí, ale těžká poškození způsobila, že musel nouzově přistát na neznámé planetě. Po několika bojích s domorodci (v poslední chvíli) zachrání Marka, Raye a Angelinu (feminismem postiženou a navíc poněkud přerostlou krásku z výše zmíněného úřadu) Paul Sinkiewicz, dezertér z SDPP a starý Markův přítel. Po vyléčení se naši hrdinové začínají zabývat otázkou, co se vlastně stalo. Jakou souvislost mají shromážděné informace o jablcích s posledními pohromami? Proč je vcelku průměrné ovoce klíčovým předmětem legend a pohádek? Odpověď se nachází na Beltamoru. Je třeba dokončit misi!
Jiří W. Procházka nezůstal nic dlužen své pověsti a vytvořil velké dobrodružství, stylem navazující na příběhy Kena Wooda. Reálie daného světa mizí kdesi v pozadí, sex a osobní souboje na meče se zde vyskytují v minimální nutné míře (to zklame řadové konzumenty, kteří navíc bez znalosti dalších děl sci-fi nemají šanci odhalit či pochopit většinu narážek v textu), mrtvol je přesto (nebo právě proto) dostatečné množství. Vzhledem k charakteru mise po zákonu o nevměšování téměř neštěkne pes (stejně jako po dalších předpisech), v bitvách se často úspěšně mísí moderní a staré technologie (ptáci bombardující pomocí laserem naváděných pum, vypouštění ze vzducholodi). Ve vyprávění převládá sarkasmus a černý humor, odkazy a narážky na další díla klasické, sci-fi i fantasy literatury a filmu (počínaje Eposem o Gilgamešovi a Star Wars konče) se zde spolu s jedovatými postřehy z naší současnosti (“tady a teď”) i historie (vůdce povstalců Sziszka) vyskytují tak hustě, že si člověk musí přečíst tohle roztomilé dílko několikrát, aby na všechny přišel a mohl si je vychutnat. Autor má evidentně v oblibě Asimova (mj. zmíněna Susan Calvinová), Star Wars, Indiana Jonese a s chutí rýpe do feministek (Evola, zvaná Ebola atd. – viz str.13). Navíc v řadě situací jeho hrdinové používají k dosažení svých cílů netradiční řešení mimo rámec zavedených klišé. Výsledek opravdu stojí zato a Bauerova obálka (stejně jako solidní redakční práce) ho jen umocňují.
Přijetí čtenářskou obcí bude asi značně rozporuplné (důvody jsou uvedeny výše), přesto “Jablka z Beltamoru” vřele doporučuji celé scifistické obci, neboť evidentně vybočují z rámce “stounovského” seriálu jak kvalitou (směrem nahoru), tak pojetím.
Hereze
Autor si vesele změnil reálie světa a charaktery všech hrdinů. Ať si jde Ken Wood ohlupovat princezny svými puberťáckými způsoby a neplete se maskovaný za Marka Stonea do tohohle vesmíru. Celá tato kniha je jednou velkou herezí. A pro heretiky je odjakživa jen jeden trest. Já si zamlouvám přiložení pochodně.Dobrý Stone totiž napsat v Čechách jde. Ivana Kuglerová ho napsala tak, že by i sám Garren zaplesal.
Mně se teda zdá, že puberťácky spíš Mark Stone ohlupuje ty princezny – a to doslova na každé planetě v každém díle. Nemluvě o tom, že každou taky řádně přefikne (to jsou to nejlepší scény, jak se ozve vášnivé vzdychání a náhle je svítání.)To ti asi chybí viď, Bajgare?
Dobrá
Dobrá , co se týče sexu, můžou si podat ruce. Ale ten zbytek prostě neskousnu.
Super!!!
Včera jsem dočetl a je to super-skvělý!!! 🙂 Už jsem si nemyslel, že si stouna někdy zase přečtu (začal jsem s ním jako mládě), ale teď jsem přečetl Kuglerovou i Procházku. Kuglerová je fakt Stone, dobře napsaný, ale pořád jen maličko nad úroveň Garena. Zato JWP je nátřesk na jakej jsem se těšil, ale zase to Stone bejt nemusel. Takhle milovníci Stonea hrozí hranicí a příznivci JWP vzdychají – proč zrovna Stone, proč ne něco vlastního. Ale stejně je to nášleh. díky JWP!
Klid, chlapci!
Rozhodně se nedá říct, že bych byl příznivcem Marka Stonea a podobných seriálů, ale když jsem se dozvěděl, že je začnou psát i naši autoři, tak jsem si asi čtyři knížky přečetl, a pak i všechny (zatím 3), co napsali naši. Každý, kdo chce napsat příběh, zapadající do nějakého už stvořeného světa, by si měl uvědomit, že musí ten svět alespoň v zásadě respektovat, pokud ne, pak ať píše něco jiného. Měnit charaktery je v tomto případě neprofesionální, a autor tzo opravdu dělá, nehledě na narážky na Evu Hauserovou a další, s nimiž sice lze souhlasit, zasvěceného pobaví, ale pro ostatní je to zbytečná epizoda. Vlado Ríša i Ivana Kuglerová napsali přiběhy Marka Stonea na velmi dobré úrovni a přistoupili k nim velmi profesionálně. Vzhledem k tomu, že znám knížky M. Žambocha i J. Mosteckého, jsem přesvědčený, že i oni to profesionálně zvládnou, a napíší nebo už napsali kvalitní epizodu. Jiří W. Procházka dokáže napsat skvělé příběhy, ale Jablka z Beltamoru, přes perfektní ústřední nápad jsou blábolem, a to jak z hlediska Marka Stonea, tak z hlediska sci-fi. Od poloviny knížky už nevěděl jak dál, a jsem přesvědčený, že často ráno si už nepamatoval, co to vlastně v noci napsal. Závěr s “BYTOSTÍ” je klasickým východiskem někoho, kdo neví, jak vygradovat zápletku na základě nejakých již daných fakt příběhu, a nechce se mu vracet a kousek přepsat. JInak řečeno, v této (a jen v této, o jiných jeho knihách bych tvrdil úplný opak) si dělá od poloviny knížky ze čtenářů legraci.
Mělo by to hlavu i patu, kdyby odpovědná redaktorka dělala redaktorskou práci a nehrála si na tiskový dohled. Proti autorské verzi chybí přibližně 20% textu a na řadě míst je znění pozměněno. Ivo Železný se již autorovi omluvil. (zdroj J.W.Procházka). Autorská verze (bez korektur a cenzurních zásahů) mi byla dána k dispozici pro porovnání.
M.STONE
Podle mne by se “další” pokračování měla vybírat v důchu původní řady, tak jak je tomu např. u Howardových děl o Conanovi. Zde chvílemi člověk neví, zda se jedná o parodii či seriozn pokračování. Předchozí bylo slabé, ale toto… tohle dílko bylo vysloveně takové, že mne uvedlo do rozpaků. Jinak Procházku mám velice rád a patří mezi mé oblíbence, ale Stoneho psát neumí.
bola to hroza, jednoducho najhorsi diel marka stonea… nech p. walker prochazka pise svojho kena uda a do stoneovskeho sveta nepcha ftakoviny typu polirunove lana a tyce. radobyvtipne narazky na ikariu xb 1 ci ramax posobili takisto rusivo. nehovoriac o tom, ze ak chce napisat pokracovanie v serii, mal by si precitat aspon par predchadzajucich dielov. mam dojem, ze cital len jeden, aj to z rychlika. predchadzajuce veci, ktore napisal, boli celkom prima, ale tento stone bol vrchol ptakovin… kuglerova rulezzzz…
Máš pravdu, větší humus a HNUS jsem nečetl.Tolik “kurev” a nesmyslů jsem na tak málostránkách již dlouho neviděl.APAC3
skoda ze sa k tomu JWP nevyjadril…