Mariňáci – Fabian Robert

Dá se předpokládat, že žádný příznivec SF nezapomene na proslulou sérii Vetřelců. Jistě si každý vzpomíná na slizká monstra, kosmické lodě, kolonie, Sjednocený vojenský komplex Auriga, roboty k nerozeznání od lidí, počítače “matku” a “otce”, kolonie, žoldáky a mariňáky. Právě o posledně jmenovaných je tato kniha.

Nemusíte se obávat dalšího omílání “vetřelcoidních” motivů, mariňáci mohou mít i jiné soupeře. V kosmu již život existuje, ovšem kromě primitivních bakterií výhradně pozemský. Mariňáci jsou i v budoucnosti elitní oddíly a kromě žoldnéřů také jediné s bojovými zkušenostmi. Jejich úkolem je řešit problémy.

Na jedné z malých kolonií “na konci vesmíru” právě problémy nastaly. Kolonie se odmlčela a nikdo nezná důvod. Někdo ovšem nějakou povědomost má, protože na kolonii nejsou posláni záchranáři, nýbrž právě malá elitní jednotka mariňáků s veškerým vybavením pro obvyklé úkoly, tj. úkoly výrazně ofenzivní – zničit a spálit.

Rozsah cca 550 stran je sice na první pohled poněkud odrazující, v tomto případě však vcelku opodstatněný. Začátek knihy se rozjíždí pomalu a podrobně popisuje život mariňáků, vojáků a vztahy mezi nimi.

Když se jednotka dostane ke kolonii, děj začne gradovat a získávat na obrátkách. Záhady se množí, lidé mizí a někteří se naopak záhadně objevují a něco je špatně. Již z názvu je jasné, o co půjde.

Mariňáci nejsou žádní beránci, nenechají se zahnat do kouta a mají zatraceně dobré vybavení. Ve filmu Vetřelci byli členové jednotky něco jako chodící masakr a v knize nejsou o nic krotší. Autor se vyžívá v popisech zbraní: Počínaje ručními kanóny (jinak těžko nazvat), přes tanky, plazmové zbraně a letectvo až k nukleárním hlavicím, na něž v průběhu také dojde. Chyběly jen ve filmu oblíbené plamenomety. Zbraně jsou popsány nadmíru realisticky – možná až příliš. Z velké části jsou totiž v technických možnostech současnosti nebo budoucnosti několika málo let. To se nedá říci o kosmických letech a srovnání může působit nesourodě. Na druhé straně – kdo ví, třeba jsme skutečně již téměř na vrcholu dokonalosti zbraňové techniky. Vlády budou investovat jen do humanitárních akcí, a jak říká kocour Garfield: “Kdo tomu věří, tak mám na prodej jeden Karlštejn.” Navíc z knihy vyplývá pravý opak.

Větší část románu je tedy jedna velká bitva s několika přestávkami a mezihrami, ve kterých autor vykresluje charaktery postav.

V knize tohoto rozsahu je možno použít několik hlavních postav a věnovat se jejich povahám. Charakterizaci postav mohu nazvat jedním slovem – realistická. Vojáci jsou tvrdí, vytrénovaní, ale ne nezničitelní. Civilisté jsou různí a jejich charaktery se mění – nikdo o sobě neví, zda se v krizi zlomí, nebo zocelí.

Autor se rovněž nebojí nechat hlavní hrdiny zemřít. Nikdo není neprůstřelný. Hrdina může zemřít chrabrou smrtí při záchraně přátel i pouhou náhodou.

Celá kniha je tedy napsána v realistické rovině, nikdo není nesmrtelný, a přestože zápletka je odhadnutelná, až do konce není jasné, kdo přežije a jaký vlastně bude závěr.

Obálka je zpracována výstižně a ke knize se hodí.

Závěrem lze říci, že román je velmi dobře zpracovaná military SF akčního ražení. Nedosahuje sice špiček jako Věčná válka nebo Hvězdná pěchota, ale stále si zaslouží osm bodů z deseti.