Vztahy mezi mocnostmi se vyostřují, krize nabývá vrcholu: lidstvo je na pokraji jaderné války, sama existence života v ohrožení. Jediným východiskem je projekt Man Plus, tedy snaha o kolonizaci Marsu a stvoření kyborgů, kteří by dokázali v tamních nehostinných podmínkách přežít. Prostě a jednoduše: další kniha z edice Mistrovská díla SF – a další klasik žánru, Frederik Pohl.
Jak asi víte, nebo alespoň tušíte, Frederik Pohl není žádným nováčkem, jeho hvězda září na literárním nebi už hezky dlouho (důkazem budiž rok narození 1919). Během svého života se postupně vypracoval mezi největší hvězdy science fiction, v roce 1992 dokonce obdržel Grand Master Award, tedy, jak definuje Wikipedie a my můžeme děkovat Bohu, že ji máme: cenu udělovanou za celoživotní úspěchy v oblasti sci-fi, anebo fantasy. Dalšími držiteli jsou např. Asimov, Bradbury, Heinlein či Clarke; není těžké poznat, že jde o vybranou společnost.
Man Plus poprvé vyšel v roce 1976 a v témže roce obdržel cenu Nebula. Jak už to bývá, čtenáři v našich končinách si na vydání museli počkat o něco déle, až do roku 1994 (nakladatelství Návrat). Nyní, o šestnáct let později, vychází knížka podruhé, tentokrát u nakladatelství Laser-books. A my můžeme konečně přistoupit k dílu samotnému. <>Věřím, že nástin příběhu v perexu byl pro představu dostačující. Další podstatnou složkou je čtivost a plynulost děje – ani zde Pohl nezklame. Jazyk knihy nikterak složitý, zde skutečně platí, že v jednoduchosti je síla. Děj ubíhá plynule a bez hluchých míst, takže knížku přečtete během chvilky, čemuž nahrává i nepřílišná délka. Postavy se často střídají, do popředí vyplouvá pouze Roger Torroway, budoucí kyborg. Všechny však dokonale zapadají do příběhu a podílí se tak na výsledném dojmu.
Stát se kyborgem znamená obětovat svůj předchozí život a podstoupit nepředstavitelné riziko, ať už ohledně psychického odcizení nebo uvyknutí/neuvyknutí na nové, „nadlidské“ tělo. Roger se musí vyrovnat s obojím, navíc řeší svůj vztah k manželce, který je poznamenaný nejen proměnou, ale i osobními problémy. Nejde však o vyčerpávající psychologickou studii, přeskakovat nezáživné pasáže rozhodně nebudete. Jsou tu také části, v nichž narazíte na zajímavé, přesto svižnou formou podané informace, například o vnímání žab. Nevím jak vás, ale mě takové drobnosti potěší. A nechybí ani sex ve stavu beztíže! (Ano, jak málo stačí autorovi recenze ke štěstí.)
Roztomilé jsou naopak nejrůznější drobnosti, které nám z dnešního pohledu mohou připadat jako nedomyšlené. Pro nahrávání lidé například používají kazety. Ač jde zhruba o rok 2020, vědci pracující na projektu nemají mobily ani pagery, takže nejsou k zastižení v případě nouze. Zvláště půvabná je zmínka o vzkazu nechaném za stěračem automobilu. No, co naplat, jak mohl autor v sedmdesátých letech tušit, kam doba pokročí? Z mé strany nejde v žádném případě o výtku, spíš o zajímavé pozorování.
Obálku Man Plus navrhl výtvarník Chris Moore v souladu s tématem. Ano, potvůrka na pozadí marsovské krajiny není potvůrka na pozadí marsovské krajiny v pravém slova smyslu, ale zmiňovaný kyborg. Na konci knihy nechybí informace o autorovi s detailním výčtem jeho děl.
Finální verdikt je tentokrát jednoduchý: kniha Man Plus je zárukou kvalitního čtení. Děj odsýpá, ani vteřinku nenudí, třešničkou na dortu je překvapivá pointa. Mistrovské dílo science fiction? Za mě bez pochyb.
Martin Talafús (redaktor)
martin.talafus@fantasyplanet.cz
Ještě budete muset hodně studovat
a pokud možná z lepších zdrojů než Wikipedie: román získal Nebulu až rok poté, co vyšel.Ale pro začátek by možná stačilo stokrát opsat “Hrdina se nejmenuje Torroway”.
Jasné, moje chyba, cena byla skutečně udělena o rok později, za rok 1976. Omlouvám se. I za překlep ve jméně hlavního hrdiny – chápu, že se zrovna kvůli téhle záměně “a” za “o” zboří svět a spousta lidí zahyne a je mi to velice líto.
… když už jsme u těch překlepů, nechtěl jste napsat “pokud možno” a ne “pokud možná”? Jen se ptám, no offence…
Zlý, zlý Talafús!!!
Ale ne zlý, jenom nevzdělaný
Nechtěl, proč bych měl? To je normální česká vazba, na rozdíl od závěrečného “za mě” – a co vy, nechtěl jste aspoň do “Jazyk knihy nikterak složitý” napsat taky nějaké sloveso? (Offence which is best defence.) Nicméně musím sebekriticky přiznat, že vzápětí po odeslání jsem si přál, abych si to býval ještě jednou po sobě přečetl a neopakoval “možná” v obou větách.
Pane Vaňku, vyhrál jste, závidím Vám Váš rozhled a Vaši inteligenci. Bez ironie. O znalosti jazyka nemluvím.Nechtěl byste mi komentovat recenze pravidelně, abych si o sobě tolik nemyslel?A Rampelnik pod to může doplňovat, jaká jsem nelidská bestie! :DP.S. Já vím, že spojení “pokud možná” existuje, ale vložte si ho do dotyčné věty… je to věc názoru, ale mně to tam prostě nezní dobře.
A Pohl se nejmenuje Frederick
Aspoň to byste si v systému opravit mohli.
Čekáme, co ještě najdete… chyby pak opravíme najednou. Tak se snažte! 🙂