Mamut – Varley John

Christian vstoupil do dospělého života jako neurotický génius (jeho kleptomanské sklony jsou jen jednou z jeho osobních psychologických poruch). Ještě v mládí zdokonalil nanotechnologii a jadernou fúzi. A do kapes mu pochopitelně přiteklo nesmírné bohatství. V současnosti je schopen utratit peníze na jakýkoli projekt, u něhož se dá očekávat, že mu poskytne intelektuální stimulaci a potenciální veřejnou slávu. Mimo jiné mu nedává spát touha znovu stvořit mamuta severního naklonováním zmrzlých mamutích těl. Dokonale zachovaný exemplář objeví ve vzdálených končinách severní Kanady.

Potom ho však tým provádějící výkopové práce informuje o jisté anomálii: vedle mamuta leží zmrzlá těla současného muže a ženy. A jejich rozdrcený stroj času.

Christian přirozeně rozjede samostatný projekt, jehož cílem je zničený stroj času rekonstruovat. Do čela projektu jeho obnovy získá teoretického matematika Matta Wrighta. Ve vedlejší laboratoři mezitím pracuje odbornice na slony Susan Morganová na zavedení uměle vytvořeného vajíčka obsahujícího mamutí geny do hostitelské sloní matky.

Zatímco se Susanin projekt zdárně rozvíjí – i navzdory Christianovu otravnému, všetečnému způsobu řízení -, Mattovo úsilí vede nejspíš do slepé uličky. Stroji času, zhotovenému z materiálů běžných pro 21. století, není možné přijít na kloub. Jeho opětovným sestavením v nepoškozené podobě Matt dokáže pouze sestrojit nepochopitelný nefunkční přístroj. Tak to alespoň vypadá, dokud se stroj jedné noci sám neaktivuje a Matta, Susan a její slony nepřenese 15 000 let do minulosti – kdy byli mamuti na vrcholu slávy.

Matt a Susan, coby časoví trosečníci, musí v pravěku bojovat o přežití. Nicméně jejich útrapy se ani v nejmenším nedají srovnat s chaosem, který nastane, když jsou vrženi do budoucnosti, do současného Los Angeles, kde budou tentokrát obklopeni stádem strachy šílených mamutů. A tehdy začíná i příběh Velké Mámy a Chlupáčka.

Nový vrchol starého mistra

Psát o „comebacku“ Johna Varleyho je už pěkná pitomost. Po třech či čtyřech výtečných románech z devadesátých let a přelomu tisíciletí je představa, že Varley u někoho stále přebývá v jakýchsi literárních bezvětrných „koňských šířkách“, jednoduše absurdní. John je opět v té nejlepší formě, a to je nezvratný fakt.

Tato kniha představuje v poutavé formě celou řadu Varleyho předností.

Nejprve musíme pochválit Varleyho dovednou věrohodnost. Podobně jako Heinlein (nepřirovnávám ho k němu naposledy) Varley ví, „jak to na světě chodí“. Ještě důležitější je, že nám toto vědomí dokáže předat přesvědčivou, důvěryhodnou formou. I když nám překládá vize daleké budoucnosti, jako je tomu v dílech z jeho klasického prostředí „Osmi světů“, dokáže nás přesvědčit, že společnost takto opravdu funguje, věci se takto opravdu dějí. Howard Christian, kombinace Billa Gatese a Howarda Hughese (a možná i hrdinů z pera Ayn Randové) je naprosto uvěřitelný. Bez potíží přistoupíme i na projekt mamutího klonování v každé jeho fázi (a později i na pradávné využívání mamutů). Takto by to prostě bylo. Tuto věrohodnost pomáhá navodit i postava Warburtona, Christianova loajálního asistenta. Warburton, který neustále následuje svého šéfa, je praktický, puntičkářský muž, realizující Christianovy sny.

V procítěném duchu jsou vykresleni i další hlavní hrdinové – Matt a Susan, stejně jako jejich milostný vztah. Matt, jako nějaký Aspergerův učenec, je zpočátku neobratný a naivní, ale ve víru událostí vyzrává. Životními zkouškami nezměněna nezůstává ani Susan.

Kromě toho jsou fascinující i Varleyho úvahy o chování mamutů a cestách časem. První námět je do knihy zakomponován šikovným strukturálním způsobem: v podobě úryvků z dětské knihy pod názvem Chlupáček, dítě doby ledové. Závěrečné odhalení autora této knihy vám zaručeně vyrazí dech. Pokud jde o časové rozmary, stačí uvést, že Varley dal své umění paradoxu už dostatečně najevo, a v této knize je dál skvěle procvičuje. (Dočkáme se i nepředvídaného metaodkazu na jednu z Varleyho povídek; schválně jestli ho odhalíte!)

Varleyho elegantní, detailně propracovaná, křišťálově průzračná próza je poslední lahůdka, která všechno úhledně splétá do jednoho celku. Tato kniha se vstřebává hladce jako gin s tonikem smíchaný s vodou z ledovce. Dialogy jsou bezchybné a komediální stránka Varleyho příběhu je v dokonalé rovnováze s dojemností, která připomíná emocionální náboj Heinleinových Dveří do léta (1957).

Navíc se tato kniha přímo nabízí pro filmovou adaptaci. Neměl bych problém najít pro ni vhodné představitele a sledovat ji v hlavě. Hollywood by místo spoléhání na režijní „brainstorming“ měl sáhnout po této knize rychleji, než mamut rozdrtí autobus — což je zatraceně rychle, jak zjistí čtenáři, kteří budou mít to štěstí dostat tuto knihu do rukou.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Milan Žáček
Původně vyšlo v Science Fiction Weekly

Poznámka: Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.