Rod homo sapiens se tak rozmnožil, že se jako civilizace dostáváme do totální patovky. Můžou za to duševní podnormálové, kteří se v souladu s předpovědí supernormálových biometriků množí exponenciální řadou. Aspoň tak to tvrdí C. M. Kornbluth ve své povídce Malá černá brašna.
Jedním takovým podnormálem je zřejmě i věčně ožralý Bayard Full, dříve doktor, žijící v chudinské čtvrti nejmenovaného amerického města někdy v polovině 20. století. Právě on se díky malé nepozornosti temporalistického technika stává živým důkazem, že i dobře cvičená opice s patřičným lékařským vybavením dokáže píchnout injekci. Stačí, když z kouzelné černé brašny získá dost blbovzdorný návod. Pak možná odrodí i dítě, nebo provede plastiku obličeje…
A jak to s vykutáleným doktůrkem a jeho podnikavou asistentkou Angie dopadne, to se dozvíte v povídce, kterou jako samostatnou knihu (!) vydalo nedávno vzniklé brněnské nakladatelství U Veverky. Jde o původní povídku The little black bag, která vyšla v Astounding Science Fiction magazine v roce 1950. Za rozsahem nevelké dílko získal její autor v roce 2001 retroaktivní cenu Hugo a vy máte nyní příležitost vychutnat si tuto vzácnou jednohubku v češtině.
Cyril M. Kornbluth patří do kategorie „zázračných“ dětí. Ve třech letech se naučil psát, od sedmi byl literárně činný a ve třinácti vystudoval vysokou školu. Zemřel ve 34 letech při nešťastné nehodě na vlakovém nádraží, zrovna když jel na pohovor kvůli pozici redaktora časopisu Fantasy & Science Fiction. Už jako teenager se stal členem skupiny Futurians, sdružující významné spisovatele sci-fi. Zde se seznámil s I. Asimovem i se svou budoucí manželkou Mary Byers. Literární scénu udivil už v roce 1940 svou prvotinou, a pak přišla Malá černá brašna. Ta se dočkala televizní adaptace pro BBC a v 70. letech se stala inspirací i pro jednu epizodu seriálu Night Gallery. Povídka nepostrádá silný nápad, je napsána svižně a s nadhledem. Některé scény si zamilujete hned. K nezapomenutelným patří ta, jak editor oblíbeného časopisu Herald provádí tak dlouho škrty v článku investigativní reportérky Edny Flanneryové o zázračném lékaři, který používá dosud neznámé novátorské medicínské postupy, aniž by šlo o podvod, až se nakonec rozhodne příspěvek pro nízkou bulvární hodnotu z vydání raději vyřadit.
Příběh o civilizaci blbců, chráněných malou menšinou skrytých géniů, má stále co říci. Za občasnými kousavými poznámkami se schovává dost hořká pravda o naší současnosti, a to nejen proto, že plastická chirurgie není už tolik medicína, jako velmi výnosný byznys. Tak doufám, že supernormálové seberou odvahu dřív, než bude naše školství vytvářet jen negramotné avatary a rozdávat tituly jako „magistr těsnopisu“, a přejdou přes onen pověstný most. Do té doby nezbývá než (spolu s autorem) nasadit úsměv Mikymauze…
Jo a ještě něco – až vezmete knihu do ruky, nenechte se zmást velkým fontem, kterým je text vysázený. Upozornění pro ty, kdo to dosud nepochopili na základě výše uvedeného textu: Tohle NENÍ knížka pro děti! – No, když tak přemýšlím, pro koho vlastně s touhle typografií je… Že by pro seniory, kteří zapomněli, jak se aktivují digitální brýle?
| 70% |
|
alternativa
Pro ty, kteri maji radi pismo standardni velikosti, toto vyslo jeste “pred” (1989) pod nazvem “Maly cerny kufrik” v antologii Experiment clovek. Velmi doporucuji, je tam par opravdu silnych povidek, obcas se da najit v antikvariatech.
Magistři těsnopisu
Už je pozdě, nová generace magistrů těsnopisu už pevně třímá své diplomy a sebevědomě obsazuje místa ve státní správě i v nevládních organizacích. Podívejte se třeba, z čeho dělal závěrečnou práci mladý Uhl: http://is.muni.cz/th/144373/fss_b/
Já bych ho, degeneráta pologramotného, od obhajoby vyhodil už za ten -izmus v titulu. 😛
Co znamená “retroaktivní”?
Už nějaký čas mám podezření, že spíše než osvětu šíří naše vysoká učení poslední dobou debilitu, a odkazovaná práce mi bohužel dává za pravdu.
Michael Bronec: Mohl byste být konkrétní v čem že vám odkazovaná práce dává za pravdu stran šíření debility z našich vysokých učení? Mně ta práce přišla docela zajímavá. Četl jste ji celou, nebo jen tak velkopansky kafráte nad tím, že někdo napíše diplomku založenou na komiksu?
I tady na FP je článek o komiksovém kurzu, který má za cíl komiks propagovat u knihovníků a učitelů. https://fantasyplanet.cz/clanek/komiks-neni-horka-kase
Já osobně se považuji za milovníka komiksu, tak by mne váš názor docela zajímal. Děkuji.
pro KarlaIC
Taky se považuju za milovníka komiksů, byť asi starší generace.
Zrovna tohohle Tintina mi myslím půjčil Honza Kantůrek; moc se mi líbil a moc mne pobavil.
Ale text, který má hned v názvu “etnocentrizmus” a pokračuje “zobrazováním kulturních stereotypů” vážně nemám žaludek číst. Z mého pohledu jsou to moderní duté fráze, které se obloukem přibližují dřívějším katedrám marxismu-leninismu.
Takže nečta nechci Uhlovi škodit; třeba si jen chtěl napsat něco o komiksech; stejně jako když si chtěl Neprakta za komančů namalovat pěknou nahatou ženskou, musel z toho udělat scénu inflagranti; a tudíž vlastně společenskou kritiku…
to Michael Bronec:
Když vydáte knihu a já Vám ji tady poplivu, aniž bych ji četl, protože v názvu je něco co se mi nelíbí, tak budete první, kdo se tady ozve. To jste mne docela zklamal.
Ta práce je rozhodně zajímavá a netýká se jenom Tintina.
A Etnocentrismus je prostě termín. Nechápu, co je na něm špatného. http://cs.wikipedia.org/wiki/Etnocentrismus
Hlavně termíny jsou běžnou a vyžadovanou součástí všech kvalifikačních prací na vš i voš (pokud tedy nejsou určeny přímo pro praktické účely, např. návrh knihovnických lekcí pro děti), tak nechápu, v čem je problém.
Karel Cedrecký: Tak to se omlouvám, měl jsem dojem, že je z mého příspěvku patrnější, že mi vadí novodobá ideologizace společnosti; ne jedna konkrétní práce. Jejíž čtení mi ani napodruhé nešlo…
Práce
No, já jsem se touto prací částečně prokousal a nutno dodat, že mne překvapil až jakýsi bolševický diskurs (když už termín, tak jen víc a houšť), se kterými Uhl pracuje.
Kupříkladu komické postavy detektivů Duponta a Duponda vydává bez jednoznačných důkazů (paměti, korespondence) za jakousi Hergého sebekritiku za jeho předchozí etnocentrismus. V práci se dokonce objevuje tvrzení ve stylu “je celkem jedno, jak to bylo v reálu, důležité je, jak to zapadá do mé konstrukce” (str. 49)
Celá práce má navíc poměrně zřetelné ideové zabarvení, které je schopno v jakémkoliv aktu vidět latentní rasismus:
“Oslavou výdobytků západní civilizace je i situace ze strany 27 . Tintin vstupuje do chýše, kde leží nemocný muž… Tintin se pasuje do role doktora, který si jde pacienta prohlédnout a zhodnotí, že se nejedná o nic závažného, že jde pouze o chřipku. Z výše uvedené situace je zřejmé, že místní systém léčby je zcela neefektivní, když není schopen léčit ani banální (pro Evropana) nemoci. Tintin jako reprezentant západní civilizace přichází s obecným povědomím, které je dostačující pro lékařský akt. Tedy nikoliv formální vzdělání je Tintinovi nápomocno k léčení, ale jeho příslušnost k bílé Evropě – každý bílý Evropan má dostatečné znalosti na to, aby mohl vykonávat základní léčbu v nevzdělané a zaostalé Africe. Tintin ordinuje chinin, což je z medicínského hlediska nesmysl, protože chinin je antimalarikum, nikoliv lék proti chřipce. Lze se však na věc podívat z druhé strany: možná, že to byla opravdu malárie, která je často smrtelná, a Tintin se rozhodl rodinu neznepokojovat, a označit chorobu za „pouhou chřipku“. Tento pohled je ještě zajímavější, protože Tintin nepřipouští informovanost pacienta a jeho příbuzných. Pravděpodobně proto, že je nepovažuje za dostatečně vyspělé, aby celou situaci pochopili. Celou „znalost“ problému si Tintin jako nositel vědění nechává pro sebe.” str. 43.
Pokud bychom aplikovali podobné kritické čtení na veškerou dobrodružnou literaturu, domnívám se, že patrně neexistuje příběh, jež by nebyl rasistický či alespoň šovinistický a tudíž v současném diskursu hoden toho nehlubšího opovržení.
A to nemluvím o autorově reflexi dosavadního poznání k tématu, jež se podle něj sestává z přibližně šestnácti textů, mezi nimiž figurují takové zásadní “tintinovské studie” jako Ecovo Jak napsat diplomovou práci.
Na mne osobně po částečném pročtení práce působí jakožto z velké části dojmologie, jejíž autor se sice perfektně vyzná v “rozklíčování symbolů”, nicméně v odborné úrovni je to (i bez ohledu očividné na ideové zaměření) poněkud horší…
práce
Možná jen autor “správně naslouchá požadavkům doby” ?
Kde jsem tuhle frázi jen slyšel; už to bude nějaký pátek…
to paprika: Přesně jak píšeš. Jde o to, aby tu tvoji práci někdo jiný podle té fráze snadno dohledal a mohl ji citovat a tím se ti zvedl rating. A kdo má vysoký rating, je něco jako Bůh. Že obsahem práce je pičovina, je věc zcela jiná. Hlavně že to někdo citoval. 🙂
to Fouré: Ano, to je argumentace dle mého gusta! Ale konkrétně o tomto dílu Tintina se svého času vedla jistá diskuse, zda ho vydat.
Viz: Mbutu Mondondo, státní příslušník Demokratické republiky Kongo, který studuje v Belgii, si roku 2007 stěžoval u belgického Ministerstva spravedlnosti i u společnost Moulinsart, která vlastní práva na obchodní využití Hergého díla. Obvinil příběh z rasismu. Prohlásil: „Chci, aby se přestal prodávat tento komiks dětem i dospělým. Je to rasistická kniha, plná koloniální propagandy. Není možné, aby Tintin volal na vesničany, že musejí pracovat na stavbě železnice, ani aby Filuta prohlašoval, že jsou líní.“ (Čtenář si může toto tvrzení ověřit na str. 20)
Na základě této stížnosti přeřadilo knihkupectví Borders album z dětského oddělení do oddělení knih pro dospělé. Distribuční společnost Egmont dnes nabízí album s upozorněním, že jde o dílo, které čtenář „may find offensive“. Britská komise pro rasovou rovnost (British Commission on Racial Equality) shledala, že dílo je skutečně rasistické a požádala o jeho stažení z prodeje.
Celá recenze: http://www.komiksarium.cz/index.php/2011/09/tintinova-naivni-odysea/
Michael Bronec: OK! Do smrti dobrý!! .-) Já měl prostě pocit, že není fér odstřelit práci, jen podle povinné fráze v názvu.
Bať, Tintin se měl na domorodce vykašlat a nechat je zemřít, ať už na chřipku nebo na malárii! Oni by nám taky železnice nestavěli!