Po Marku Stoneovi, a především agentu JFK jsme se dočkali další, tentokrát opět ryze tuzemské, knižní řady, na jejímž chodu se bude podílet hned několik autorů. Dámy a pánové, přivítejte Kladivo na čaroděje, nového vytrvalce ze stáje nakladatelství Epocha.
 |
Aby mohlo Kladivo na čaroděje patřičně zaujmout, musí se od výše zmiňovaných titulů jasně odlišit. Svět, v jehož genezi měl prsty převážně Jiří Pavlovský, autor dvou úvodních (a v budoucnu jistě i mnoha dalších dílů), je zasazen zhruba do naší reality naší současnosti – s tím rozdílem, že „na pozadí věcí“ funguje magie, která je však většině populace skryta. Ve světě Kladiva tak můžete narazit na čaroděje, démony, zombie; mnohé další nadpřirozené bytosti jistě záhy přibudou.
Žánrovým zařazením se série bude často nacházet kdesi mezi paranormálními detektivkami a městskou fantasy (ač bych preferoval spíše označení urban fantasy, poněvadž prostředí města do děje žádným způsobem nezasahuje), zasáhne však i do dalších subžánrů. Přesto nehledejte podobnosti se světem Gaimanova Nikdykde, Lukjaněnkových Hlídek nebo Renčínových Městských válek – z profláklých městskofantastických děl je Kladivu nejblíže pravděpodobně Noční strana Simona R. Greena.
Nejlépe by se dalo Kladivo na čaroděje přirovnat k modernímu televiznímu seriálu, jehož jednotlivé epizody mají vlastní zápletku, a přesto je bude pojit jednotná dějová linka, vlastní celé sérii. V tom případě je první díl, nazvaný Magie pro každého, regulérním „pilotem“, tedy otevírací epizodou, se všemi jejími náležitostmi, klady i zápory. Spíše než uchvátit čtenáře dějovými atrakcemi má za úkol seznámit je s fikčním světem, jeho zákonitostmi a pravidly, nastínit charaktery prvních důležitých postav (i v tomto směru lze očekávat „zvyšování stavů“) a tón vlastní série, přičemž bude velice zajímavé sledovat, nakolik se budou ostatní autoři přibližovat mustru Jiřího Pavlovského a nakolik do svých částí vloží vlastní osobitost.
S lehkostí, vtipem a salvou popkulturních odkazů nás tedy v Magii pro každého Jiří Pavlovský seznamuje se svým prostředím a postavami. Z blázince se po několika letech vracející Felix Jonáš nachází svůj starý svět mírně řečeno v troskách – jeho přátele nahlodal zub času nebo uhlodala smrt, někdo zabíjí vědce zabývající se měřením magie, za vším dost možná stojí skupina sedmi velkých kouzelníků, a jelikož se případ začne Felixe úzce dotýkat, neváhá vytvořit z několika vyvrhelů svoje vlastní vyšetřovací komando a zapojit se do hry.
Přestože hlavní hrdina ovládá některé základní magické triky, rozhodně nepatří mezi silné figurky, což jej dělá ještě zábavnějším. Musí se spoléhat na svou vypočítavost, na své zkušenosti a znalost kolegů a jejich schopností a možností. Takový český John Constantine, dalo by se říct. Kolem Felixe jsou rozházeny jeho šílení a sociopatičtí kolegové, jimž sice chybí motivace výraznější než „budeme s tebou makat, protože by to mohla být sranda“, částečně to však vyrovnávají svojí barvitostí.
To, v čem Pavlovský patří mezi špičku naší fantastiky, jsou parádní dialogy, na nichž je znát jeho filmové, seriálové a komiksové „zaměření“. Úderné, vtipné, a přesto uvěřitelné – zkrátka povedený slovní ping pong. Nepotěší naopak závěr – čím více se k němu kniha blíží, tím chaotičtěji působí, jako by jej chtěl mít autor co nejrychleji za sebou. Nechci tvrdit, že samotná pointa je vycucaná z prstu, několik narážek se na ni cestou ukáže, přesto ta hlavní v textu nezazní, takže se čtenář může cítit lehce podveden.
Jako oddychová zábava Magie pro každého funguje takřka vrchovatě, dá se však předpokládat, že v dalším dílu pojmenovaném Město mrtvých kvalita ještě poroste. Odpadne ono vzájemné představování a můžeme jít do plných. Brzy nashle.
Rozhovor s Jiřím Pavlovským
Kdo přišel s nápadem na novou českou sérii?
S tímhle přišla démonická trojice Kudláč, Němec, Pobuda (psáno v abecedním pořadí), která se rozhodla, že ovládnou knižní trh pomocí nové „brakové“ série plné akce, hrůzy, krve a ektoplazmy. Ti oslovili mě, já přišel se světem a hrdiny, oni přišli s protiargumenty, já se rozbrečel, oni mě utěšovali a nakonec jsme se shodli na kompromisu, že to bude po mém. Ale základní impulz přišel z jejich strany, a tudíž, pokud je na sérii něco špatně, je to jejich chyba.
Proč v Kladivu na čaroděje nestojí v čele jeden hlavní hrdina, ale rovnou celý tým?
Jednak, aby se série odlišila od ostatních podobných řad, které stojí většinou na sólových hrdinech, a jednak máme týmovky rádi. Poskytují daleko větší prostor pro rozvinutí postav a konfliktů mezi nimi. Díky tomu navíc může každý ze spisovatelů upřednostnit hrdinu, který mu připadá nejzajímavější. Zároveň se tím se i dynamizuje akce – hrdinové mohou mít samostatné linie a řešit vlastní problémy, což se prolíná a vůbec se pořád něco děje. Pokud vás někdo a něco nebaví, můžete být klidní, hned se odběhne k někomu, kdo dělá něco aspoň trochu zajímavého. A navíc, další výhoda týmovek je, že když nás někdo bude štvát, můžeme ho klidně zabít a pořád nepřijdeme o sérii!
Jsi autorem prvních dvou dílů, ale na sérii budeš dohlížet i v budoucnu. Znamená to, že budeš tím hlavním, kdo bude vybírat autory, usměrňovat jejich nápady a držet základní myšlenku pohromadě?
V tomhle jsme všichni společně. Jak s oslovováním autorů, tak s dohledem. Ale nové autory nejen usměrňujeme, ale i přejímáme nové a zajímavé nápady a postavy. Prvních zhruba dvanáct dílů bude první sezóna tohohle seriálu – a jak to u prvních sezon bývá, jde hlavně o to, ošahat si svět a postavy, zjistit, co funguje a co ne, a celé to dotvarovat. Základní koncepce je daná, teď zjistit, co všechno unese. Zatím se zdá, že v tomhle světě je možné skoro všechno, od upírů až po zombie, přes satanských gramodesek až po vraždící rypadla!
Pavla Lžičařová
Praha, rok 2012. Konec světa nemohl začít na příhodnějším místě. A přitom to vypadá tak obyčejně: někdo zabíjí vědce zabývající se magií, vztahy mezi inkvizicí a mágy jsou více než napjaté, démoni se snaží ovládnout zločinecké podsvětí, do starodávné hry vstupují noví a velmi nebezpeční hráči, chodbami pod Olšanským hřbitovem procházejí mrtví a z blázince je unesen tajemný pacient. Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů – a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší… (anotace)
- Magie pro každého
- Autor: Jiří Pavlovský
- Překlad: –
- Série: Kladivo na čaroděje 1
- Forma: paperback
- Počet stran: 200
- Cena: 159 Kč
- Vydala: Epocha, 2012
Četli jste tuto knihu? Ohodnoťte ji a přidejte k ní komentář.
Kupte si Magii pro každého v našem e-shopu jen za 135 Kč.
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
Na Kladivo na čaroděje jsem se hodně těšil – a to je možná základ celého problému. Dostavilo se totiž zklamání, přičemž ani nevím proč. Asi jsem čekal víc akce a víc humoru. Což je nepochybně subjektivní. Větší problém vnímám v tom, že mě nezaujaly postavy. Pokud všichni vyznívají jako looseři, nějak jsem nebyl s to přistoupit na Jonášovo, byť dávné renomé. Občas mi přišlo, že se zadrhla logika. Viz Jonášovo napochodování do sídla Sedmičky, aby tam zjistil, co zjistil (snažím se vyvarovat spoilerů :)). Záměrná naivita? Proč ne, ovšem styl jednání, že někdo beu jištění vejde do jámy lvové dosavadního hlavního podezřelého, nedokážu přijmout. Byl-li cílem tzv. slabý hrdina, osobně mi sedne spíš Hlávkův Tom Fenny z JFK. Motivace postav taky dává čtenáři podle mého zabrat, aby se na ni dokázal naladit – s výjimkou Moniky-Petry, samozřejmě. Závěr sice dojem z knihy o něco zlepšuje, ale souhlasím, že je uspěchaný a svým způsobem trochu neslaný nemastný. Celkově se mi zdál příběh dost natažený. Na jednu stranu chápu nutnost předložit čtenáři background dění, na druhou stranu bylo čtení chvílemi dost rozvleklé a rozhodně nemůžu říct, že bych knihu přečetl jedním dechem. Proto jsem ale zvědav na pokračování, která tohle nebudou muset tolik řešit.
Zaujalo mě v rozhovoru, že různé díly by měly mít různé hrdiny. První díl tomu zatím vůbec nenasvědčuje, Jonáš je centrem všeho a ostatní hrají v podstatě jen klasické křoví. Čili rozdíl třeba od toho vzpomínaného JFK je zatím v nedohlednu. Cítím i jisté pochyby, jestli mají zbývající postavy týmu vůbec potenciál se ústřední role zhostit, ale to je samozřejmě brzo soudit po pilotním dílu. Příklad pod vlivem aktuální četby: za dobře poskládaný tým plný zajímavých individualit pokládám postavy Kopřivova Asfaltu a v jejich případě si dovedu seriál s různými dominujícími postavami představit. Ve výsledku se asi nelze vyhnout srovnání s JFK. Musím říct, že Pašerák mě chytil svého času víc než Magie pro každého. I tak mě ale pro sérii získal v podstatě až pátý díl Tomáše Němce. Myslím, že i tady se vyplatí ještě počkat a nelámat nad Jonášem hůl. Nechci, aby to tu vyznělo jako přílišná kritika, musím opakovat, že jsem od Jiřího Pavlovského asi podvědomě příliš očekával jiný text – byť si uvědomuju, že musel psát i s ohledem na své nástupce.
tak me neprislo, ze by byli loseri 😉 hlavni hrdina ma prezdivku kladivo, tak to zadnej loser neni ani tak nevypadal a ostatni taky nejsou spatny, jen jsou hodne divny a nikdo s nima nevydrzi, takze asi tak vypadal muj dojem.
**Kladivo** coby jedno ze základních náčiní **kováře** je ironický úšklebek tvůrců série, nebo čirá náhoda?
to standa.e
Vida… To mě netrklo. Já to zazdil přízemním spojením s Malleus malleficarum 🙂
to standa
To je velmi zajímavá asociace, co na to tvůrci? Osobně si ale myslím, že jde o náhodu a žádnou souvislost to nemá…
Jedničku jsem přečetl jedním dechem. Dvojku mám koupenou a čeká v řadě v ebook čtečce, až dočtu rozečtenou knihu.
Ano, není to veledílo. Nesmyslnost napochodování k Sedmičce je zřejmá. Hrdinovu přezdívku Kladivo na čaroděje, beru jako ironii, páč evidentně na žádného čaroděje v přímém střetu nemá… A rozhodně to není vhodná přezdívka pro assasína, jak zřejmě ve Vatikánu působil.
Ale na druhou stranu, to se dá v tomhle formátu čekat. Bavily mě dialogy, bavila mě akce, “natahovaných” míst jsem si nevšimnul.
Dostal jsem přesně to v co jsem doufal a proto je to za mě 5 stars. 😉
Schramm
Díky za rozbor. S něčím nic neudělám (od začátku to nebylo plánováno jako humorná série – spíš jako hororovo-akční s nepovinným lehkým nadhledem), něco budu mít v patrnosti u dalších dílů. A ano, Jonáš by měl být v centru, ale i ostatní postavy se budou průběžně více vykreslovat. Co si pamatuji, tak Nečas docela zvýraznil Waltera, Fabián má důraz na Klaudii… a František Novotný tvrdí, že se chce obejít skoro úplně bez Jonáše. Je to skoro jako Magic. Každá kombinace hrdinů přináší nová herní komba :-).
to Jiří Pavlovský
Jasně, jak říkám, bylo to moje očekávaní dané tím, co mám na Vašich textech rád – čili moje chyba nebo spíš problém. Nechtěl jsem, aby ten můj dojem (ehm, rozbor? :)) vyzněl tak, že to není vtipné, naopak, řada hlášek je super a oceňuju, že to zas nesklouzlo k vtipniosti za každou cenu. On pobavený úsměv je někdy víc než se řehtat na celý kolo. Jen… jsem čekal prostě víc, větší kladivo 🙂 Pokud bude zdůrazněna horovo-akční složka, budu rád. Jak říkám, jsem si vědom toho, že zatím šlo o úvodní díl, čili nutně “ukecanější”, rozvláčnější, vysvětlující. Právě jsem si koupil Město mrtvých, takže jsem zvědavý jaké budou dojmy. V prokreslení hrdinů doufám, zatím fakt nijak zásadně nechytili. Ale úplně stejný problém mám s JFK (takový instantní hrdina, aby sedl všem autorům, logicky) – tam mám paradoxně nejraději toho Fennyho s kocourem Matesem 🙂 Postava, která mě zatím nejvíc oslovila, je Kilián. Sejří mě od začátku, takže to je skvělý potenciál 🙂
to Schramm a Wiwi
Inu, potenciální téma pro cross over obou řad 😉
Kladivo na čaroděje
Tato série si zasluhuje seriózní filozoficko – psychologický výzkum! Pokud se zde nedočtu o relativitě dobra a zla, o traumatech hlavních hrdinů z dětství a o vývoji jednotlivých postav v rámci každého dílu, budu zklamán!
NEREAGUJTE! NEKRMTE!
připojuju se k Anonymovi – nereagujte na Kulagina
to Anonym, to Sirius
Tak jelikož se zde ani Kulagin nesnaží tvářit, že věří tomu, co říká, soudím, že šlo o reakci zbytečně přepjatou 😉
Přiznám se, že jak mě štvou trollové, protože si je moc beru, štvou mě i ti, kteří pokřikují “S tím mluvte a s tím ne!” To mě pak vyloženě svádí k tomu, abych pod ten most pár bochníků hodil.
Mimochodem, Kulagin pouze oznamuje. Nic víc. A přesto je tu už třetí příspěvek na téma “Kulagin” :-). Myslím, že se chechtá – a právem 😉
pro Kulagina
A já se toho nebojím 🙂 O relativitě dobra a zla se tu skutečně nedočteš, neb jelikož hlavní hrdina se úzce spjat se svatou inkvizicí, není tam pro relativizaci dobra a zla místo. Naopak, karty jsou jasně rozdány 😉 Čili: směle do toho!
to Schramm
Ano, doufejme, že se tato série plným právem zařadí po bok takových děl, jakými jsou např. Vojna a mír, Buddenbrookovi, nebo Pitoreskní příhody a dobrodružství bratří Kulaginů! Jistě nabídne hluboký ponor do psychologie postav, břitké dialogy a překvapivá rozuzlení!
Další díl je mezi námi. Bohužel už celých 5* dát nemůžu.
Ponechme stranou rozsah, ten je dán formátem a víc stránek bude výjimečně.
Bohužel mi zde začíná vadit, že z Felixe je dělán čím dál větší lůzr. Sakryš, přece je “Kladivo na čaroděje”.
Snad ten trend nebude pokračovat… :/
to Dardalion
Zajímavé, já mám naopak z druhého dílu mnohem lepší dojem než z prvního, bavil mě rozhodně víc. Ale jo, to looserovství taky pořád nemůžu pobrat. Byť podle mého je na tom tentokrát tým líp než posledně 😉
Tým je na tom líp, alespoň o něco. Ale Felix je v pytli… 😉
Na takovejhle příbězích mám rád, že se hrdina postupně zocelí a dává pak na budku těm, komu dříve dát nezvládal. 🙂
A pokud bych vzal nějakou týmovku, tak klidně ukážu na sérii Mýtu. Alespoň první díly. Hrdina lůzr, kterej se vypracoval a i když by sám na první ligu neměl, tak vybudoval výborně se doplňující tým, kterej převálcuje kde koho… Takže asi tak. 🙂