Recenze originálu. Magic for Beginners – Magie pro začátečníky. Autorka, držitelka ocenění World Fantasy Award, zve čtenáře k návštěvě svého úžasného podkroví plného hvězd.
Magie pro začátečníky je druhou sbírkou povídek Kelly Linkové, následující po vřele přijatém a kritikou oceňovaném titulu Stranger Things Happen (2001). Třebaže tato kniha už nemůže zazářit na žánrovém nebi s neotřelostí a silou své starší sestry – jednoduše proto, že všichni víme, jak je Linková skvělá a originální spisovatelka -, pořád v ní najdeme stejné množství vypravěčské explozivity, jako tomu bylo v případě její předchůdkyně.
(V tomto svazku se objevují dvě dosud nevydané povídky: „Nouzové plány pro vypořádání se se zombiemi“ a titulní text, který však bohužel nebyl zařazen do recenzentského vydání, které mám k dispozici. S klidem duše však mohu prohlásit, že i on se se vší pravděpodobností vyrovná vysoké kvalitě ostatních povídek.)
První povídka knihy, Hortlak, se odehrává v non-stop prodejně, která se od dalších podniků svého druhu liší jen několika drobnými zvláštnostmi. Oba její provozovatelé, Eric a Batu, bydlí v jejích prostorách a přespávají ve skladu. Prodejna se nachází na kanadsko-americké hranici na okraji propasti obývané zombiemi. A její nejlepší zákaznicí je žena jménem Charley, která jezdí autem plným psích duchů. Jinak řečeno, nic moc neobvyklého. Může se v takovýchto podmínkách rozvíjet Erikova neopětovaná láska k Charley? Možná, kdyby ho ti zatracení Kanaďané přestali rušit neustálými dotazy na Mountain Dew.
Dělo je další svéráznou romantickou povídkou, v níž nejde pouze o lásku muže k ženě jménem Venus Shebbyová, nýbrž i o lásku muže ke gigantickému dělu, jímž se Venus Shebbyová a další vystřelují do nebe.
Genevieve táhne na dvacet a má prapodivnou babičku původem z exotického a již neexistujícího Baldeziwurlekistánu. Babička Zofia je majitelkou Divotvorné kabelky, podle níž byla tato povídka pojmenována. Uvnitř kabelky se ukrývá celá říše, kterou střeží démonický pes. Kabelka se stane Genevieviným dědictvím – pokud ji dokáže uchovat v bezpečí.
Henry a Catherine a jejich dvě děti už mají po krk Manhattanu. Najdou si krásný dům na venkově a odstěhují se. Avšak ochranitelská „Kamenná zvířata“, která stojí po stranách vstupních dveří, mají vlastní představy o tom, jak vést život, a tento způsob žití nemusí být nutně v souladu s lidskou příčetností. Kočičí kůže je postmoderním přepracováním Kocoura v botách, zkombinovaným s řadou dalších mocných pohádkových archetypů, jež ústí do varovného příběhu o prozřetelnosti, pomstě a osudu chlapce jménem Small.
Bývalý trestanec přezdívaný Mýdlo je chorobně posedlý představou útoku hypotetických hord bludných nemrtvých, a to do té míry, že si v mysli neustále vytváří Nouzové plány pro vypořádání se se zombiemi. Když se bez pozvání objeví na večírku a vloudí se do přízně mladé hostitelky, strhne do své strašidelné paranoie i ji. A nakonec Období klidu je sérií příběhů v příbězích, začínajících u skupinky hráčů pokeru, jež postupně obsáhnou cestování v čase a invazi mimozemšťanů, k níž dojde v „podkroví plném hvězd“.
Eklektická, absurdistická fantastka
Tvorba Kelly Linkové se rozkládá na onom exotickém, hybridním území, které nepatří do žádného čistého žánru. Podobně jako Vennův diagram s desítkami vzájemně se překrývajících kruhů i její dílo dosahuje vrcholu při mísení toho nejlepšího z mnoha světů. Ostré mimetické a naturalistické tahy, trópy SF, fantasy a hororu, rozvolněné tóny typické pro generaci X, avant-pop – tyto formy a ještě spoustu dalších extrahuje a mísí do silné prózy připomínající skládačku. Představte si, jak filmový režisér Richard Linklater spolupracuje se spisovatelkou Sylvií Townsendovou Warnerovou (The Kingdoms of Elfin, 1977). Nebo jak George Alec Effinger tvoří s pop surrealistickou umělkyní Niagarou. Nebo jak Philip K. Dick kuje pikle s hudebníkem Beckem. Právě tyto originální, zajímavé, vzrušující fúze evokuje tvorba Kelly Linkové. Její umění je absolutně současné, není na něm nic staromódního nebo těžkopádného. V tomto typu literatury – ať si ho nazvete jakkoliv – udává nadějný a mladický nový směr.
Linková však zároveň chová v úctě i žánr. Například povídka Kamenná zvířata i navzdory všem svým absurdistickým rysům ladně a vděčně přitakává Shirley Jacksonové, Lise Tuttleové a všem dalším skvělým autorkám, které se těmito tématy zabývaly v minulosti. Období klidu – s nádhernými obrazy domu plného ženských replikantů nejrůznějšího věku, barvy a fází vývoje a se zmateným manželem, který se s nimi musí potýkat – skvostně rezonuje s Uchvatiteli těl Jacka Finneho (1955).
A navíc se Linková mnohému naučila od takových literárních velikánů, jako jsou Robert Coover, John Barth, Donald Barthelme a další avantgardní fantasti šedesátých let. Kombinací jejich progresivních postupů s bytelnou řemeslnou prací žánrových autorů uzavírá mírovou dohodu mezi někdy antagonistickými, na skryté úrovni vždy však spřízněnými uměleckými formami. Po desetiletích častokrát pochybných, degenerovaných výsledků posvátný sňatek literárního fantastična a žánrové tvorby konečně přivedl na svět silného potomka.
Recenzi přeložil (translated by) Milan Žáček
Původně vyšlo v Science Fiction Weekly
Poznámka: O české vydání zatím neprojevil zájem žádný nakladatel. Povídka Divotvorná kabelka vyšla česky v Ikarii 11/2005. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v možném budoucím, reálném českém překladu jinak.
Prvnííí!!!
Sakra, to je takový problém opsat Finneyho jméno správně?A fakt myslím, že by bylo poctivější odkazovat rovnou na http://www.scifi.com/sfw/issue430/books2.html
Pokračuj a napiš ještě něco hezkého, já mám rád lidi tvé povahy.
Linková
Linková se objeví v Ikarii, české edici F&SF i v TDK2 🙂
Chtěl bych upozornit redakci, že původcem tohoto překladu je moje maličkost, nikoli R. Tschorn.
Linková bude
Smlouva o zakoupení práv je těsně před podpisem, zatím ale nejsem oprávněn prozradit nakladatele.
To Milan
Promin, nak jsem to zbodal.
Ej, tak to vypadá fakt zajímavě. Těším se na cz verzi.
Re: Linková bude
Jako tohle, nebo první sbírka, co je na webu pod CC, nebo dokonce obojí?
Bude
Nejspíš obojí.