Magazín F&SF – léto 2009 – ed. Šust Martin

Získat by si vás mohla už úvodní noveleta s poetickým názvem „A před anděly člověk v prachu leží“ od Richarda Bowese, který se díky této práci stal překvapivým držitelem World Fantasy Award 2009. Pátrání po starém příteli, který dávno zemřel, je plné vzpomínek poznamenaných přesouvající se entitou, jež má snad nejblíže k andělu strážnému. Nenechte se mýlit, entita není žádným svatouškem a její podání je velmi originální. Profesionálně napsaný text, který na pravých místech odhaluje střípky příběhu, je především nápaditým souborem situací s využitím nadpřirozena.

Se starým známým záhadologem Henghisem Hapthornem se setkáváme v povídce „Vypuzení Džabiho Glunda“ autora Matthewa Hughese. Tentokrát se podíváme na jeho mládí, kdy měl právě před koncem studií a před sebou svůj první případ, který mu předložil jeho přítel. Povídka, ač dobře zpracovaná, je ochuzena o vtip rozhovorů s umělou inteligencí, jež pomáhá Hapthornovi řešit záhady v budoucnu. Navíc případ není zrovna vyřešen s elegancí, spíš jde o jakési konstatování, které se vyznačuje jen tím, že je spojené s fantastickým žánrem… A tak text zdaleka nedosahuje kvalit asi nejpodařenější novelety s Henghisem Hapthornem z úvodního čísla obnoveného magazínu.

Následuje jeden z nejvydařenějších textů tohoto vydání, „Skoro jako doma“ od Terryho Bissona. Jak z názvu novelety pochopíte, nejedná se tentokrát o příběh Vilíka, nicméně v textu je podobná hravost, která je asi autorovi vlastní. Příběh s dětskými hrdiny by k magazínu mohl nalákat omladinu, ale zároveň neurazí ani dospělého čtenáře. Řádky provází krásná myšlenka, v níž ožívá dětská představivost a je jedno, že tím text získává nádech absurdna. Prostě autor pustil uzdu své fantazii a je až neskutečné, jak skvělý text tímto přístupem vznikl.

Naopak povídku „Zrádkyně“ Mary Rickertové sice vidíme z pohledu dítěte, ale je to text se závažným tématem. Příběh se odehrává v neurčité budoucnosti (nebo minulosti?) a v neurčitém konfliktu (snad občanské válce?) a je velmi aktuální. Text se pohybuje v náznacích a nevyřčených slovech až do samotného závěru, který je díky tomu velmi překvapivý.

Nejdelší prací čísla je novela „Brontino vejce“ autora Richarda Chwedyka. Text je opět určený pro ty mladší. Příběh popisuje společenství malých inteligentních dinosaurů žijících v jakémsi útulku. Přehršel postav zpřehledňuje propracovanost jednotlivých charakterů. Některé postavy (zejména Alex) jsou tak nezapomenutelné. Čtení je to poklidné a krásné a když pak dojde na jedinou vážnou retro-scénu, vrhknou citlivějšímu čtenáři slzy do očí. Jeden z nejpovedenějších textů celého čísla, svým způsobem nezapomenutelný.

Kraťas „Mars: Příručka cestovatele“ od Ruth Nestvoldové opět oplývá originálním zpracováním. Text popisuje sled dvou nešťastných událostí. Zatímco do jedné se čtenář nemůže vcítit, druhá je známá každému, kdo se kdy dostal do bezvýchodného hledání řešení svého problému v podpoře počítačového programu. Tragická situace je tak zároveň groteskní.

Ústředním textem čísla má být, alespoň podle vrchního nadpisu na obálce, noveleta „Jedna z možných drah“ od Iana Watsona. Zajímává scifi se soustředí na originální paradox, jenž je vedlejším produktem kvantového pohonu, který umožňuje pohyb nadsvětelnou rychlostí. V práci je patrný silný důraz na psychologii a duchovno. Mírně kontroverzní je přístup k osidlování cizích planet, osadníci se nerozpakují zamořit žijící planetu pozemským životem, z čehož by asi vstaly vlasy na hlavě všem, co se zabývají etikou vesmírného výzkumu. Práci mírně oslabuje občasná změna způsobu vyprávění, v níž je řečeno více, než je pro příběh důležité.

Naproti tomu na etice dobývání vesmíru svůj příběh „Oceán slepců“ založil James L. Cambias. Mediálně známý a, dlužno říct, mezi obyvateli podmořské stanice neoblíbený vědec se přesto rozhodne tato pravidla obejít, a pěkně z blízka prozkoumat domorodou civilizaci podmořských tvorů, jejichž vjemy jsou diametrálně odlišné od těch lidských. Povídce je vlastní morbidní vtip a nechybí ani dobrý příběh.

Trochu kontroverze přináší příběh „Zvrlík“, kterou napsal Charles Coleman Finlay. Nicméně budoucí možná realita, kdy je heterosexualita považována za perverzi, je provařené téma, kterému se už dostalo několikerého zpracování. Ač dobře napsaná, povídka nijak nevyniká, zvlášť ve srovnání s výše zmíněnými pracemi.

Posledním textem čísla je stařičká povídka „Purpurová kněžka Šíleného měsíce“ Leigh Brackettové. Na příběhu zaměřeném na dobrodružství je jasně patrné, že se jedná o starší práci. Především kvůli základnímu faktu: Mars popsaný jako živá planeta s vlastní civilizací. Svým temným vyzněním je příjemnou tečkou za tímto číslem.

Nebyl by to Magazín F&SF, kdyby se tu neobjevily i vysoce kvalitní teoretické práce. Petra Neomillnerová ve svém článku jasně vystihuje výjimečnost a atraktivitu své upírské série oproti zahraničním cyklům, kterých v našich zemích v současnosti vychází kvanta. Jiří Popiolek nám v podrobné recenzi představuje novou fantasy knihu První přichází tma Kanaďana R. Scotta Barkkera a hned v úvodu ji vymezuje subžánrem filozofická fantasy, o čemž se nás pak snaží přesvědčit. A Mezní jevy Františka Novotného se zabývají tituly na okraji fantastického žánru. Tentokrát si k rozsáhlému rozboru vybral Akademií SFFH oceněný Židovský policejní klub od Michaela Chabona.

Povídky tohoto čísla vynikají originálními nápady, nezvyklým podáním příběhu, ale hlavně čtivostí. Jistě, najde se pár výjimek, které tak vás úplně neuspokojí, ale je nutno dodat, že tyto výjimky budete hledat obtížněji, než jste byli doposud zvyklí.