M.Y.T.H. Inc. má starosti aneb Ať žije Glíp – Asprin Robert

Na pokračování Mythické série se čekalo od roku 1998. (Tentokrát prodlevu nezpůsobila zahálka vydavatele, ale stalo se tak díky soudnímu sporu autora s americkým nakladatelem.) Před rokem se na pulty dostal další díl série, který se však zařadil mezi čtvrtou a pátou knihu a tak se dlouho očekávané a zároveň poslední pokračování mýtické objevilo v knihkupectvích až před loňskými vánocemi. Nezbývá než nastolit otázku, jestli pětileté čekání na nějakých 200 stran textu vůbec stálo za to.

Asprin u šestého dílu rozdělil cyklus do dvou proudů. V klasických dílech si Skeeve skáče po dimenzích pomocí d-hopláku, popřípadě řeší problémy s vládou královny Bolehlavy na Tulupu (Skeeveho rodné dimenzi). Na druhou stranu díly označené M.y.t.h. Inc. se odehrávají paralelně v čase s dějem klasických příběhů, avšak vidíme je z pohledu přátel, jež Skeeve získal v předchozích dobrodružstvích. Tím dostaly Asprinovy knihy nový náboj vtipné energie.
 
Zatímco Skeeve se brodí v úskalích milostného života, jeho tým přátel se pouští do akce na vlastní pěst. Zvýšení neúměrně nízkých daní se obyvatelům vůbec nelíbí a proto vzniká odboj. Předsunutý tým složený z Kvida, Pavoučky a Pašky má odhalit buňky vznikající revolty. Utká se přitom s Robinem Hoodem a jeho veselou chasou. Velkou neznámou je černě oděný muž s maskou.

Ani Asprin neodolal mediálnímu třesku kolem Pána prstenu a tak se v jeho díle vyskytuje pár vtípků na účet tohoto veledíla.  Je nutno dodat, že autor tak učinil s vkusem a proto se jim snad usměje i zapřísáhlý Tolkienista.

Téměř celý příběh vidíme z pohledu Kvida, což se odchyluje od původní myšlenky, kdy byla každá kapitola věnována jednomu hrdinovi. I když není děj knihy příliš nápaditý, Kvidovo vyprávění si snadno udrží čtenářovu pozornost.

Pokud uvážlivý čtenář nezačne číst sérii od posledního dílu (doporučuji minimálně předposlední díl Sladké místy o životě mýty, protože je s touto knihou úzce propojený), možná si všimne, že tato kniha postrádá jiskru knih předešlých. Přece jenom byla asi autorova odluka od tvorby příliš dlouhá. Zároveň je trestuhodné, jak spisovatel odbyl závěr. V  Asprinových mýtech sice jde především o zábavu, ale přece jenom se i po dvanácti knihách dalo očekávat víc.

U této knihy se můžete královsky bavit, anebo nadávat na fádní děj. Rozhodně by vám (zvláště těm mladším) neměl uniknout cyklus jako celek (o čemž se vás pokusím přesvědčit v připravovaném článku, v kterém sfouknu celou sérii).