O knize Lovci a sběrači toho bylo v Čechách a na Slovensku napsáno mnoho. Práce nadějného slovenského spisovatele si oblíbila intelektuální smetánka (tedy jestli vůbec něco takového existuje) nejen v naších zemích, ale i v Německu a Rakousku. U nás je k dostání nejenom ve slovenském originálu, ale i v českém překladu od nakl. Odeon.
I když název knihy naznačuje stezku do vzdálené minulosti, nenechte se mýlit, kniha se odehrává v čase budoucím a jen v jednom případě se ohlédneme za minulým stoletím. V knize jsou tři kratší a dva delší texty, přičemž některé téměř neobsahují fantastické prvky. Převažuje tématika masmedií a reklamy, které v autorových představách získávají obludnou moc. Trnem v oku jsou autorovi globalizace a obchodní značky, podle nichž až příliš jednoznačně rozlišuje typy mladých lidí a jejich postavení ve společnosti. (Nesnižuje se však k prvoplánovému moralizování. Fakta podává s drastickou, až cynickou upřímností, ale závěry většinou nechává na čtenáři. – pozn. O.J.)
Hned úvodní povídka První vítězství hypermarketů je malým zázrakem. Pětadvacet stran plných ekonomických statistik a marketingových sloganů se čte na jeden dech. Poslední hodiny před otevřením nového hypermarketu jsou pro ostříleného marketingového experta hotovým očistcem. Několikatýdenní vypětí vrcholí a on do své práce dává poslední kapky sil. Nemusí se ovšem bát, protože svou prácí zvládá opravdu dokonale. Možná až příliš. Závěr završuje výborná pointa.
Nové médium začíná v prostředí podsvětí. Muž závislý na sitcomech vyráží na cestu za další dávkou pro sebe a svoji ženu. Vše se však zkomplikuje, když zjistí, že v něm závislost probudila paranormální schopnosti a dostane se do konfliktu s osobami, které ho chtějí použít pro své účely. Na rozdíl od první práce tato povídka výrazný závěr postrádá.
Berlin. Nezvyklé jméno pro výjimečnou dívku. Nebo aspoň tak se jeví lidskému davu nová topmodelka, kterou objeví takřka zkrachovalý fotograf. Jenže nic a zvlášť ne výsluní nemůže trvat věčně, a proto se fotograf rozhodne pro odvážný čin.
První z delších prací Nejhorší zločin ve Wilsonově se odehrává v alternativní době první republiky, kdy se Bratislava osamostatnila pod záštitou USA. Příběh se svou tématikou liší od ducha knihy. Jedná se spíše o detektivní příběh se značnými prvky duchařiny, záhad a mystiky. V tomto textu se celkem podařilo zachytit atmosféru prvorepublikového města (dnes Bratislava) včetně třídního rozdělení. Křesťanská symbolika však asi příliš neosloví mladé čtenáře a citace exorcismu na ně zapůsobí asi jen ateistickou trpkostí.
Zhruba půlku knihy zabírá Brand party. Mladá žena živící se jako živý panák při automobilových crash-testech se zúčastní neobvyklého výběrového řízení, při kterém si sáhne na dno sil (a přijde o pár zubů). Avšak až po měsíci zjišťuje, na jakouže to pozici byla přijata. Má se stát promotérkou street party, jakou svět ještě neviděl, a ona pro to udělá cokoliv. Nepovedlo se zde jako u první povídky dovést ideu „prodat co nejvíce za každou cenu“ k šokujícímu závěru, protože prostředek textu obsahuje mnohem hodnotnější myšlenky a silnější scény.
Hlavně úvody dvou delších textů dokazují, že by autor s přehledem zvládnul dobrodružnou tvorbu. Ať už je to špatně, nebo dobře, autor si zvolil jinou cestu. Používá literaturu k vyjadřování vlastní ideologie a nutí nás myslet (což někdy bolí). Zvláště pikantní je kniha pro člověka s nepříliš velkým povědomím o ekonomickém světovém dění. Člověk si pak není jistý, kde končí fikce, a jen se modlí, aby realita byla popsanému co nejvzdálenější. (Hvorecký totiž fabuluje tak, jako by vůbec nepřipouštěl, že by mezi realitou a fikcí mohla být nějaká hranice. Nejlepším důkazem je hned první povídka. – pozn. O.J.)
Takže sečteno a podtrženo, tato sbírka má mnohé co říct. Je jen otázkou, zda se vám chce přemýšlet. Ještě mám pro vás jednu radu, jestli se tedy rozhodnete po této knize šáhnout. Přečtěte si závěrečný doslov Ivana Adamoviče až po několika dnech, jinak se ochudíte o hluboké bloumání na sedadle v tramvaji, či při jiných nepříliš zábavných příležitostech.
