Lirael – Nix Garth

Z hlediska systémového zařazení má Lirael nezáviděníhodné postavení. Jde o první polovinu víceméně samostatného příběhu, takže jí nejsou souzeny nejdramatičtější situace ani překvapivá odhalení. (Snad až na jedno, jehož „překvapivost“ je ovšem poněkud diskutabilní.) Navíc kniha navazuje na jiný román z téhož prostředí, takže nemůže čerpat ani z představování nového kouzelného světa.

Nix se ovšem s problémem poutavosti této části trilogie popral se ctí. Zachoval tentýž čtivý styl jako u Sabriel, což spolu s nepříliš vysokými intelektuálními nároky, na čtenáře kladenými, z románu opět dělá knihu, která se čte na jeden zátah (přinejmenším můj exemplář tak přečten byl). Počet stran oproti úvodnímu dílu utěšeně vzrostl, což autorovi poskytlo dostatek prostoru pro rozvinutí příběhu i postav v něm účinkujících.

Buďme však konkrétní: Lirael, podobně jako desítky dalších dívek, čeká v nitru Clayrského ledovce na probuzení dědičného daru, schopnosti vidět budoucnost. A čeká dlouho. Zatímco její vrstevnice jsou jedna po druhé přijímány mezi jasnozřivé Clayry, Lirael propadá trudomyslnosti. Aby nešťastnou dívku zaměstnaly, přidělí jí starší Clayry práci pomocné knihovnice. „Dcera Clayrů“ je však nejen nešťastná, ale především zvědavá, a tak začne záhy pronikat i do zapovězených a nebezpečných hlubin knihovny. Jedinou oporou jí při tom jsou její neobvyklé magické schopnosti, jediným průvodcem pak starobylá soška psa.

Daleko na jihu v magieprostém Ancelstierre se princ Sameth, syn krále Prubíře a Abhorsenky Sabriel, stane terčem útoku nebezpečného nekromanta. V té době ještě nikdo netuší, že osudy obou mladých lidí brzy spojí tajemné zlo, po staletí ukryté před královskou mocí i Zrakem Clayr. Staré království bude totiž muset čelit nebezpečí, hrozícímu zničit obnovený královský rod a uvrhnout zemi do temnot děsivějších než kdy dřív.

Třebaže je příběh opět jaksepatří temný, pohraničí se jen hemží nemrtvými a bezpečí svého domova by v noci opustil jen sebevrah, čeká na čtenáře trochu méně abhorsenské nekromancie než v předchozí knize. Řeku smrti navštívíme jen dvakrát, o to více prostoru je však věnováno jiným druhům magie. Součástí příběhu je dokonce i krátká přednáška o původu magie výsadní a volné, takže v tomto směru nebudete o nic ošizeni.

Čtenář v Liraelině doprovodu opět navštíví několik fascinujících míst Starého království – například Vysoký most, ale především Clayrský ledovec a jeho knihovnu, ve srovnání se kterou bledne i věhlasná bibliotéka ankh-morporská. (Třebaže je pro mne záhadou, za jakým účelem by v knihovně měla být skladována například nebezpečná monstra.) Opět nemohu než smeknout před autorovou obrazotvorností a krásami jeho království, na rty se mi však dere uštěpačná připomínka, že pět šest pozoruhodných lokalit ještě dohromady netvoří svět – a Nix se co do počtu zeměpisných exkurzí již podruhé projevuje jako pořádný skrblík.

Větší pozornost než v první knize je zato tentokrát věnována vnitřnímu životu hlavních postav. Lirael i Sameth jsou tak trochu  vyvrženci společnosti. První z nich je svou neschopností nahlížet do budoucnosti – tedy něčím, co je v Clayrském ledovci zcela samozřejmé – dohnána téměř k sebevraždě. A mladý princ a budoucí Abhorsen se kvůli domnělé zbabělosti, nemotornosti a nedostatku způsobů stává terčem posměchu a pohrdání celého královského dvora. Tatam je sebejistota a suverenita, s níž se kdysi Sabriel vydala na cestu za záchranou svého otce.

Vůči Lirael mám v podstatě jedinou vážnější výhradu: Staré království v ohrožení a jeho osud ležící v rukou dívky na prahu dospělosti, poněkud odfláknutá cesta napříč celým královstvím vstříc číhajícímu nebezpečí, společnost mladého muže, vládnoucího spíše mečem než slovy či magií, a dokonce volnomagický tvor, coby nejspolehlivější spojenec hlavní hrdinky. Máte pocit, že jste tento scénář již někde četli? Nejste sami. Nix však naštěstí svá vlastní stará schémata jen bezmyšlenkovitě nepřejímá, a většinu z nich převrací naruby: Situace severně od Zdi není z počátku tak vyhrocená jako před patnácti lety (respektive dvaceti – první část Liraelina příběhu začíná o pět let dřív, než se poprvé seznámíme se Samem), na druhou stranu však tajemstvím opředené zlo na březích Rudého jezera působí mnohem hrozivěji než blahé paměti Kerrigor. A na rozdíl od Sabriel, jejíž dráha Abhorsenky byla již od začátku daná, se zdá, že Lirael i Sameth mají pro život, který by podle očekávání svého okolí měli vést, pramálo předpokladů. Místy však snaha použít osvědčená témata, a přitom se příliš zjevně neopakovat, působí jako pověstná pěst na oko. Namísto plavby po moři od jihu k severu tentokrát plujeme po řece od severu na jih a tam, kde byl před 15 lety volnomagický tvor s podobou kocoura, teď na čtenáře čeká fena. Bylo by ovšem nespravedlivé nepřiznat Nixovi schopnost vytěžit z každé situace maximum. Konkrétně konfrontace mezi Mackem, intelektuálem „vaňkovského“ typu, a na své výjimečnosti poněkud méně lpící Nezbednou fenkou patří k nejzajímavějším momentům knihy.

Pokud se vám líbila Sabriel, nevadí vám opakování zaběhlých schémat a neodradí vás ani cena, která oproti první knize vzrostla téměř na dvojnásobek, neváhejte. Lirael co do kvality rozhodně nezůstává za úvodním dílem série pozadu; vzhledem k větší složitosti a propracovanosti děje bych ji osobně hodnotil dokonce ještě o chloupek výše. Především je ovšem důkazem, že tolik oceňovaná Sabriel není vrcholem osaměle se tyčícím nad zbytkem Nixovy tvorby a že jmenovaný dokáže nasazenou laťku udržet. A to je významné doporučení, vezmeme-li v úvahu, že českého čtenáře čeká nejen zakončení Abhorsenské trilogie (promiňte, od léta vlastně tetralogie, takže úplný závěr je ještě v nedohlednu), ale i další, sedmidílná série z pera téhož autora.