Lev Grossman – Mágové 1

Quentin je nadané dítě, vyhrává všechny vědomostní soutěže, ale prostý život v realitě mu příliš nejde. A tak je jen dobře, že dostane nabídku studovat magii, která (byť v utajení) skutečně existuje i v reálném světě. Myslí si, že tak dojde poklidu v duši. Ale zdá se, že vždycky když dosáhne (v tom okamžiku) nejvyššího cíle, nemá už o co usilovat. Přestože vystudovat magickou školu nebylo vůbec jednoduché, ani po absolutoriu Quentin není spokojený. Utápí svůj život v alkoholu a zevlování. Ač se to na začátku knihy jeví při jeho sociálním statutu jako takřka nemožné, dokonce si najde přítelkyni. Ale ani láska mu nestačí. Až jeho největší sen: navštívit Filorii, fantastickou zemi z knih jeho dětství, mu dává naději k nalezení svého životního štěstí.

Postavy knihy jsou realistické. Je to už trochu kulturní stereotyp, že když někdo vyniká v jedné sféře, například vědě, propadá v jiné – například v mezilidských vztazích. To se týká zejména Quentina, ale i jiných jeho spolužáků. Mimo to se zkrátka teenageři se chovají jako teenageři a učitelé magie jako učitelé magie, a lidé z civilního světa tak, jak je známe i my.

Text Mágů není nikterak komplikovaný, mohl by však zpočátku odradit opravdu rozsáhlými popisy. Ty rozhodně dominují nad dialogy. Formát knihy a její rozsah ji předurčuje k četbě v klidu domova, na cesty je nepraktický. Nefiguruje tu žádný uměle vytvořený jazyk, příběh není posílen mýty, a ani vyjadřovací prostředky autora nejsou tak efektní, jak by jeden ve fantasy knize čekal. Přesto jsou Mágové knihou s poselstvím o tom, jak dospíváním vše ztrácíme a musíme to budovat znovu. A to díky nabytým zkušenostem pokud možno lépe.

Lev Grossman zná fantasy kulty a využívá je v narážkách příběhu. Filorie je nápadně podobná Narnii, Quentinův osud se zase podobá osudu Harryho Pottera. Nicméně autor jiná díla ani nevykrádá, ani nekopíruje, jen na ně naráží. Příběh je psán civilně a může tak oslovit širší záběr čtenářů. Grossman kromě narážek z fantasy sféry odkazuje i na skutečnost: kulturu, duchovní a světskou praxi.

Přestože postava Quentina je teenager, pro náctileté kniha určená není. Na to obsahuje příliš mnoho alkoholismu, sexu, násilí a temných myšlenek. Také pochopení poselství knihy vyžaduje určitý stupeň vyzrálosti a zkušenosti.

Výborná autorka a překladatelka Jana Rečková asi přirozeně inklinuje k textům blízkým jejímu vnímání světa. Proto knize rozhodně svědčí její zkušený překlad. A já po dlouhé době nalezla text bez překlepů, gramatických chyb či jiných vad.