Historie fantastiky je dlouhá a pestrá, navíc díky totalitnímu režimu, který u nás po čtyřicet let panoval, je z velké části našimi vydavateli nezmapovaná. Knihy Rusů Borise a Arkadije Strugackých však u nás vycházely i za komunismu. Je to celkem překvapivé, protože na svou dobu psali velmi odvážně, až jim byla režimem přiřknuta pozice disidentů.
 |
 |
Les
Les je místo, kde se dá jíst i hlína. Je to ale i místo, kde vás můžou ohrožovat mrtváci, ženu ukradnout loupežníci či vaši vesnici pohltit všežravá houba – čemuž se říká Dosažení. V tomto prostředí se ocitá Candide, muž, jenž se nespokojil s životem v Lese a chce do Města. Přinutit však spoluobčany z vesnice, aby se do Města vydali, není nic lehkého. Les je totiž z velké části neprobádaný a vesničané zatvrzelí a pohodlní.
Správa
Perec sedí s kufrem na srázu a hází do Lesa kamínky. Chtěl pracovat pro Správu a dostat se do Lesa, jenže zjistil, že je se svým vzděláním nepoužitelný. A tak přemlouvá věčně nachmeleného autobusáka, aby ho do Lesa odvezl. Jenže vše se komplikuje, razítka, vízum, prověrky, to vše brání k dosažení jeho cíle. Vyhodí ho z hotelu, a tak všechno vzdá a chce se aspoň dostat domů. Jenže ani to není tak lehké.
Pokud se vám zdá zápletka banální, tak ano, je to tak. I v tom je však skryto kouzlo sociálního románu, v němž bratři Strugačtí podobně jako Čech Egon Bondy používají scifi jako kulisu pro své myšlenky. Vždyť ono vyjádření, jak může být něco zdánlivě lehké tak prekérně obtížné, je ta nejvýstižnější narážka na takřka jakoukoliv moderní společnost, jež je v područí úředníků
Na jedné straně dogma a tradice, na straně druhé kritika byrokratického systému. Dvě dějové linie se zdánlivě odehrávají samostatně, přímo jsou propojeny snad jen jednou větou. Přesto je příjemné sledovat osudy obou hrdinů toužících po změně. Nestane se to, co se nabízí a čeho by využila většina současných autorů, tedy spojení dějových linií. Vše zůstává odděleno, ale čtenář tuší, že se jedná o jeden svět. Spíše autor ono rozdělení dvou částí využil pro rozdělení otázek, které se v jednotlivých částech nabízí. Fantastická rovina, která je v díle na vedlejší koleji, však také splní svoji funkci. Ať už je to jakési nastínění rozvoje kybernetiky či fantasy-nanotechnologie v rukou vládců Lesa.
Právě Les je jedno z děl, které muselo být na svou dobu velmi odvážné. Redaktoři, kteří s textem pracovali, museli dobře vědět o narážkách v knize obsažených. Snad i proto vyšla první část v Rusku a druhá v Německu. Těch narážek je tam spousta. Ať už si vezmeme přímou řeč, která je vtipná až provokující, či v podtextu skrytá kritika byrokratického zřízení světa, která nádherným absurdním způsobem vrcholí v závěru.
Bratři Strugačtí mají co říct i v dnešní době. Sympatické na jejich díle je ona nepodobnost s tím, co dnešní trh fantastiky většinou nabízí. Opravdu je od věci si čas od času odpočinout od akčnosti takřka filmových scén, kterých je v nynější tvorbě tolik. Pokud tedy toužíte po změně, chcete se nad knihou zamyslet nebo zjistit, že fantastika se dá psát i jinak, neváhejte a sáhněte po tomto románu.
Na jedné straně existuje Les, kde je všechno jinak – nábytek, oděvy a věci denní potřeby tu vyrůstají ze země, hlína chutná a je výživná jako sýr, houba zaroste celé vesnice – je to tajuplný, nepochopitelný prostor, kde se pohybují mrtváci a kam se pozemšťan sám neodváží. Na druhé straně si lidé sami vytvářejí stejně absurdní svět nesmyslných, protiřečících si byrokratických předpisů, zákazů a příkazů, které je nutí chovat se stejně nepochopitelně. (anotace)
- Autoři: Arkadij a Boris Strugačtí
- Překlad: Libor Dvořák
- Formát: hardback
- Počet stran: 280
- Cena: 298 Kč
- Nakladatel: Triton, 2011
Jan Michálek (redaktor)
jan.michalek@fantasyplanet.cz
Jak moc se mi líbil “Piknik u cesty” (alias Stalker), tak moc (a možná ještě víc) mne tohle nebavilo, musel jsem se nutit obracet stránky, až jsem to nakonec někde před polovinou vzdal….