Pomalu ale jistě se blíží čas, kdy si v poličce budeme muset vyparcelovat prostor na knihy pro děti od autorů, které máme spojené spíše s temnější stránkou literatury. Pro díla, jež jsou sice určena dětem, ale to rozhodně neznamená, že by z nich dospělý čtenář neměl noční můru nebo slzy na krajíčku. Protože napsat dobrý příběh pro děti, to je kumšt nad jiné obtížný. Dračí oči, Abarat, Koralina…a nyní i Ledový drak.
Hned na začátku je třeba říct, že George R. R. Martin se obtížným věcem nevyhýbá a také zatím poslední jeho u nás vydaná kniha je nadmíru uspokojivá. Jen je třeba brát ji takovou, jakou je. Jednoduchý (ve smyslu jedné jediné dějové linie) a krátký příběh v jazykově i hmotně luxusním balení, navazující nejen námětem na Martinovu starou povídkovou tvorbu.
Rozhodně se tedy nebude konat nic epicky rozmáchlého, nic brutálně poetického. Prostě nic ve stylu Písně ledu a ohně a s ní spojených novel. Pokud ovšem máte rádi jeho posmutnělé povídky, vystavěné často na jedné situaci či okamžiku závratné krásy, budete si připadat jako doma. K čemuž přispívá i fakt, že Ledový drak přepracováním jedné takové povídky (u nás vyšla už před lety v souboru Nečekané variace) vznikl.
Základní příběh děvčátka Adary, narozené za kruté zimy, která se jí otiskla na duši, takže její dotyk nehřeje a jediným přítelem jí je bájný ledový drak, nositel zimy a chladu, nedoznal oproti svému vzoru nějakých závažných změn. Spíše drobných úprav (například mírně se lišící konec), které jsou však převážně stylistického rázu. S tím souvisí i rozdělení textu do několika kapitol, což dětskému čtenáři (nebo možná posluchači – protože číst Ledového draka nahlas je rozhodně zážitek) dozajista usnadnilo orientaci. Příběh, a tedy to nejdůležitější bez ohledu na věk čtenáře, je ovšem pořád mírně melancholickou bájí o přátelství, sebeobětování a znovunalezení sebe sama.
Rozhodně se není třeba bát, že by Martin podlehl obecným požadavkům na tvorbu pro děti a osekal příběh do veselé historky o skotačinách dívenky a draka, okořeněné rázovitou rodinkou a nějakým tím zdárně překonaným nebezpečím na závěr. Místo toho buduje obraz přátelství, které může přetrvat pouze za cenu ztráty vlastního lidství. Adara přitom není nijak pokoušena, ledový drak je jí, jako jedinému živému tvorovi, opravdovým přítelem, a o to je její rozhodování bolestivější. Zvláště když cenou bude i konec tohoto vztahu. Jenže onu cenu je třeba zaplatit, protože odměnou není pouze abstraktní lidství, ale i možnost skutečně žít, zbavit se sice dokonalé a na pohled krásné, přesto však smrtící a prázdné zimy. Ledové ještěrky jsou nádherní tvorové, jistě, ale jejich dotyk nezahřeje, nepovzbudí. A stejně tak ledový drak může Adaru utěšit jedině mimo lidskou společnost, ve světě osamělosti a neustálého bezcitného koloběhu přírody.
Koloběhu, jehož hranice sám drak z přátelství poruší. A i když to má pro něj osudové následky, jeho vzepření se vlastní chladné podstatě přírodní síly je tím, čím může Adara již navždy poměřovat svoje nalezené lidství.
Martin tedy jednoduchým způsobem (nijak komplikovaná souvětí, jednoduchá slova, žádné zbytečné reálie apod.) vypráví složitý příběh, jehož konec je sice šťastný, ale rozhodně ne bezbolestný.
Stejně jako odmítá jednoznačný konec a prostoduchost témat a motivů, odmítá Martin i teorii, že příběhy pro děti by neměly obsahovat kruté scény. Pravda, nenajdete zde naturalistické popisy bitev, autorův jazyk nebude útočit na všechny vaše smysly, ale přesto vám dá pocítit, že nic není zadarmo a život není idyla. A tak se setkáme se zraněnými vojáky, s marodéry (byť ne přímo v akci) i smrtí blízkých. Vše ovšem s mírou a hlavně ne samoúčelně. Konečně, Martin nechce šokovat nebo donutit své čtenáře trnout napětím (i když napětí se v knize najde také), ale hlavně chce vzít za srdce a dojmout. Donutit nás vidět krásu tam, kde jsme se jí naučili ignorovat a popírat. A také uvědomit si, že vše má svou cenu. Výjimečnost i lidskost a cit.
Ledový drak však boduje nejen svým příběhem, ale jak již bylo zmíněno, i formou. Jedná se sice o útlou knížečku, ovšem její grafická podoba z ní dělá horkého favorita na listování u krbu za zimních večerů a bohaté vnitřní ilustrace od britské ilustrátorky Yvonne Gilbertové nejen příběh doprovázejí, ony jej i vyprávějí a já osobně jsem si při jejich prohlížení vybavil řadu knížek a příběhů mého dětství, takže si nepochybně zaslouží pochvalu nejen za profesionální provedení, ale i za žánrovou správnost. Což ostatně platí o knize celkově. Od textu přes jazykovou a grafickou úpravu je to perfektní práce.
VERDIKT:
Pohádkový příběh dokazující, že pohádka nemusí být prostoduchá a veselá, v provedení doslova mazlivém. Ne pro každého, ale pokud máte Martina rádi, nebo máte někoho, komu byste rádi knihu nejen dali, ale i četli, je Ledový drak pro vás tím pravým.
Autor je externím redaktorem internetového magazínu Splat.
