Kroniky Světakraje I – Cesta za tajemný Hvozd – Stewart Paul

Jde o první díl ze (zatím) pentalogie Kroniky Světakraje – orig. “The Edge Chronicles”. Než jsem se pustil do čtení, projel jsem si reakce na tento seriál na internetu a opravdu jsou více než pozitivní. Ohlasy jsou stejně nadšené jako u knih o Harrym Potterovi.

První věc, která mne na knize zaujala, byly ilustrace, o kterých jsem si zpočátku myslel, že patří známému ilustrátorovi seriálu Úžasná Zeměplocha J. Kidbymu. Ale i když postavy jsou dost podobné, jde o jinou techniku malby. Ale právě ilustrace Chrise Riddella patří k největším kladům knihy. Země Světakraje je rozdělená na několik uzemí – Hvozd, Močál, Dolní město, Srázy, létající město Svatý Frax, Soumračné lesy a Kamenné zahrady.

Z hrozivého a nebezpečného Hvozdu pochází hlavní hrdina knihy – Snítek. Žije sice u lesních trollů, ale jak je na první pohled jasné, není to absolutně žádný troll, ale člověk. Že je Snítek jiný, to ví už od začátku, ale neví proč. A hlavně, kdo tedy je?! Právě pro svoji odlišnost musí jednoho krásného dne opustit svojí trollí rodinu a na její přání se schovat k bratranci Hrabavcovi. Příčinou byl nebývalý zájem dalších svébytných postav Světakraje – létajících pirátů. Ale sám Snítek k nim vzhlíží s touhou, protože je považuje za opravdové svobodné tvory. Snítek vyšel na stezku lesem a… hned se ztratil. Díky tomu se začíná setkávat s různými fantastickými bytostmi, které Hvozd obývají. Začíná to červoletem, zabijáky, lebounem, kvasnými skřety, hudrmanicemi, hniložery atd. Ale hlavně tu je bručivěd, medvědí bytost, která mu přirostla k srdci, protože je jedna z mála, která se ho nesnaží zabít nebo sníst.

Všechny bytosti a tvorové jsou opravdu jedineční, jsou tak fantaskní, jak je to jen možné. Jediné přirovnání, které mne při čtení napadlo, je k postavám ze slavného filmu podle M. Endeho “Nekonečný příběh”. Ale o nic jiného jakoby v knize nešlo. Nemůžu si pomoct, ale z dobrodružné fantasy se nakonec stala kniha jakýmsi panoptikem tajemných postav (města) Hvozdu. Celý příběh je vlastně jen povídáním o různých bytostech a tvorech, na které Snítek narazil, ale chybí mi nějaká dějová linie, cíl, kam by měla kniha, potažmo hrdina směřovat. Hrdina se i přes všechny nástrahy, které musel překonat, nemění. Je stále stejný nešika. Myslím, že nikdo nemůže být překvapen poslední kapitolou, kdy se Snítkovi splní to jediné, co v příběhu chce. Najít rodiče. Je jasné, že Snítek je člověk a jediní lidé, kteří se odváží do temného Hvozdu, jsou děsiví létající piráti. Tak že otcem je… hádejte.

Knihu “Cesta za tajemný Hvozd” považuji za pouhou předehrou k dalším knihám, ve kterých se různé postavy a bytosti, se kterými jsme se zde seznámili, teprve projeví na ději. Nesmíme ji brát za špatný román, je napsaná podle mne dobře, ale schází mi v ní rychlejší logický děj. Ono hledání Snítkových kořenů je dosti podobné jako v případě Harryho Pottera, ale přece jen Rowlingová dovedla HP napsat přitažlivěji, aspoň dějově.

Na nějaké závěry je ještě dost času. Knihu jsem dočetl až do konce, což samo o sobě znamená, že není špatná. Myslím, že kniha obsahuje spoustu zajímavých námětů, které se v dalších knihách rozvinou v něco zajímavějšího.