Kroniky Fey I. – Oběť 2 – Rusch Kristine Kathryn

První část skončila tak nějak neutrálně. Patová situace, kdy dobyvatelé jsou zavřeni ve stínozemí a obránci na ně nemůžou. To pořád pokračuje a každý ze stran jen podniká menší nájezdy, kdy se snaží protivníka oslabit. Ovšem tento styl může trvat mnoho let, proto se Feyové pokouší přijít na tajemství svěcené vody a ostrované naopak zabít všechny nájezdníky kdykoliv se naskytne příležitost.

Tak to je jakýsi nástin děje. Děje, který se stejně na konci knihy dostane do momentu, který jsme všichni díky dříve popsané vizi čekali. Docela příznivé je, že sice víme, jak vše skončí, ale až do úplného závěru si nejsme jisti, jakým způsobem se vše odehraje. V ději je opravdu mnoho linií, které se spojují do jednoho velkého celku. Vystupuje zde mnoho postav, které se snaží zjistit informace na obou stranách. Často to s nimi skončí špatně, ale kvůli tomuto rozvrstvení je na vše lepší pohled. Dalo by se konstatovat, že asi dvě linie nejsou ukončené, takže jsem zvědavý, jestli budou prostě useknuté, nebo se s nimi ještě něco dál bude dít (jde o nemluvně a jednoho Feyského převtělovače). Díky tomuto budete moci pozorovat nezávisle obě strany a vytvářet si obrázek o všech zúčastněných. Předpokládám, že Nicholas i Diamanta jsou ti hlavní hrdinové, ale asi až v dalších knihách dostanou možnost začít pořádně jednat.

Každopádně jsem našel několik nelogičností, které měly být opravdu vyřešeny jinak. Například ono stínozemí: Feyové tam musejí zůstat, jinak by je venku zabili. Jenže podle popisu potřebují čerstvou vodu a jídlo, takže opět musejí chodit i ven. V jednom rozhovoru je zmíněno, že v potyčkách zemřelo asi tisíc ostrovanů. Což je určitě mírně přehnané, protože nájezdníků rozhodně není tolik. Ale budiž. Pokud vezmeme v potaz, že jich bylo tolik zabito, určitě je možné sehnat například pet set mužů, kteří by jen stáli před východem ze stínozemí a jakmile by se někdo objevil, tak by jen hodili svatou vodu. Což by se nakonec rovnalo blokádě a hladovění odříznutých nepřátel. A toto by určitě každý vládce udělal. A ne že by jen tak čekal na židli a nebyl schopný ničeho. Sice je zde král tak popisovaný, ale takové primitivní zabíjení nepřátel by vymyslelo i dítě.

Taky jsem zvědavý, jak se bude Diamata dál chovat. Protože na jedné straně je strašně „tvrdá“ a nelítostná, na druhé dává najevo city k Nicholasovi atd. Tyto dva protiklady se navzájem v knize trhají na kusy, spíš měla být buď necitelná a Nicholase se snažit ovládnout, nebo citově založená a skončit tak, jak nakonec skončila. Sice jsou to všechno jen detaily, ale i tak mě trkly do oka okamžitě. Autorka se jim měla věnovat trošku víc času.

Co se týče čtivosti, ta je na dobré úrovni a s první částí si nic nezadá. Těším se ale na další díly, které mají být ještě o stupeň lepší. Snad se tam už začne něco pořádného dít. Ale co bych tentokrát vytkl, i když jsem to už dlouho nedělal, je překlad a korektura. Tedy spíš do druhé. Na to, kolik má kniha stran, je tam docela dost chyb. A to ve všech směrech. Ať už jsou to čárky, překlepy, nesmyslené věty nebo nespisovné výrazy (a to nemyslím v přímé řeči). Není jich mnoho, ale jsou tam. A přitom by stačilo, kdyby si to ještě jeden člověk přečetl a těch pár nedostatků opravil. Snad příště…

Určitě si ovšem touto sérií v knihovničce ostudu neuděláte. A jak jsem už řekl, ty lepší díly nás teprve čekají. Teď si už jen můžeme přát, ať jsou intervaly mezi nimi co nejmenší a za pár dnů se opět začteme do vcelku podařeného světa.