Kroniky Fey I. – Oběť 1 – Rusch Kristine Kathryn

Napřed jsem se podíval na hodnocení na internetu, kde jsem viděl pěkných tři a půl hvězdičky z pěti. U prvního dílu. Další dosahovaly čtyř i víc. Takže jsem se nakonec rozhodl pro koupi. A následky si ponesu určitě aspoň rok, dokud nevyjde i úplný závěr.

V tomto novém světě žije několik velmi odlišných národů. A tím nejhrozivější jsou Feyové, kteří jej chtějí celý ovládnout. Mají geneticky dané, že boj proti nepřátelům je přirozený a podrobovat si ostatní je jejich právo. Právo silnějšího. A v tomto ambiciózním cíli mají jako další metu Modrý ostrov, o kterém se sice povídá, že jej ještě nikdo nedobyl, ale také, že nemají žádnou obranu a neudržují si ani řádné vojsko. Současný Feyský král svého syna Rugara od tohoto tažení odrazuje, ale i on chce dokázat, že také zvládá dobývat a obsazovat pro svůj národ a dosáhnout tak slávy jako jeho předci. Na tuto výpravu vyráží společně se svou dcerou Diamantou.

Na opačné straně moře je velmi kvalitně chráněný ostrov, ke kterému se bez správných map nedá doplout. Žijí na něm šťastní poddaní, kteří si obchodem s okolními státy zajistí dostatek pohodlí a nic jim nechybí. Jen poněkud neposlušný syn krále Alexandra Nicholas má prudkou krev a rád cvičí s mečem souboje a přemítá nad minulými bitvami. Mezi všemi ostrovany je rozšířeno zvláštní náboženství, které má svou legendu o Rocovi, který se postavil Nepříteli a svou obětí všechny zachránil a sedí teď po boku Nejsvětějšího.

Jak jste jistě pochopili, Nicholas i Diamanta jsou ty nejdůležitější postavy, i když to tak zatím příliš nevypadá. Feyové se vylodí, začnou jatka a dobyvatelé se těší na lehce nabyté bohatství. Jenže jak budete určitě všichni u čtení čekat, nakonec nic nepůjde tak lehce, jak by se mohlo zdát. Prozradím jen, že obě strany budou dlouhou dobu ve válečném stavu a konec se nebude a nebude blížit.

Co je ale vcelku překvapivé (v dobrém smyslu), jsou formy magie, se kterými se setkáte. Dalo by se říct, že jediná kouzla zvládají pouze Feyové. Ale ve velmi různorodé míře. Někteří ovládají počasí, někteří komunikují s rybami a navádí lodě, jiní se převtělují do jiných těl (docela nechutným způsobem), někteří ovládají transformace a ti nejdůležitější, vládci, mají vize, kterými se řídí. Komplexnost je opravdu obrovská a některé věci se mi zdají už i mírně překombinované a velmi slabě řečeno zvláštní. Ale na druhé straně, v dnešní době už se asi jiným způsobem na něco nového přijít nedá.

Styl psaní je taky odlišný, než by se čekalo. Aspoň u bitev. Tam, kde by se třeba pan Kulhánek nebo Žamboch vyřádil v krvi, tak tady je vše popsáno zcela samozřejmě. Když někdo stahuje kůži a všude kolem stříkají hektolitry krve, no a co? To je prostě magie a válka. Neříkám, že je to špatně, jen jinak. Ale těch růžově podaných nechutností si přečtete opravdu hodně.

Ovšem souhrnně si není nač stěžovat. Docela dobře rozjetý příběh, který určitě časem nabere očekávaného směru, kdy se Nicholas s Diamantou dají dohromady a budou bojovat proti Nepříteli. A jestli ne, tak asi fakt přestanu číst fantasy :-). Ještě takový malý dodatek k překladu. Komplexně je velmi dobře zvládnutý, ale některé výrazy mě docela zarazily a nevím, co to znamenalo, když jsem třeba četl, že Diamanta za měsíc plavby vyrostla. To tam lidi ještě něco kolem osmnácti let rostou? Za měsíc? Jestli je to tak opravdu myšleno i v originále, tak se omlouvám, ale i tak…