Království kostí – Gallagher Stephen

Stephen Gallagher se živí hlavně jako scénárista (pro BBC, NBC a další stanice), v Čechách je však známý hlavně díky hororově laděnému detektivnímu příběhu Údolí světel (AF 167, 1995). Nyní se uchází o čtenářskou přízeň dalším románem.
Království kostí má i tentokráte silnou detektivní linku (konečně, Gallagher má policejní prostředí v oblibě i ve své televizní tvorbě, a tentokráte nás nezavede pouze na policejní stanice v staré dobré Anglii, ale nahlédneme i do fungování slavné Pinkertonovi agentury), ale nikoliv současnou. Děj se odehrává na přelomu minulého a předminulého století, v rozmezí cca patnácti let, na obou březích Atlantiku.
Hlavním hrdinou je bývalý boxer, v současnosti manažer malé divadelní skupiny, Tom Sayers, který se ocitá na útěku před policií poté, co je obviněn z řady brutálních vražd tuláků po celé Anglii. Sayers sice zná svého nepřítele, ale zároveň si je vědom, že nemá pro své tvrzení žádné důkazy. Každý na jeho místě by se snažil co nejrychleji zmizet a doufat, že se někdy naskytne příležitost k pomstě, ale on nemůže. V rukou jeho nepřítele totiž zůstává žena, kterou miluje. Nevinná bytost, které hrozí nejen fyzické nebezpečí, protože Sayersovi protivníci uzavřeli smlouvu se silami čistého Zla.
To je samozřejmě pouze začátek. Příběh se komplikuje, zasahuje do něj celá řada dalších postav a autor nás z divadelních sálů malých provinčních měst zavede do světel Londýna, na filadelfský lunapark i do soukromých klubů amerického Jihu.

A právě v rozmanitosti postav a hlavně prostředí spočívá síla románu. Gallagher věnoval velkou pozornost studiu pramenů a na způsobu, jakým před čtenářem ožívá rušný divadelní svět pyšného Albionu i dekadentní, proudu času z posledních sil vzdorující svět jižanských „gentlemanů“, je to znát. Navíc si tak mohl dovolit učinit jednou z hlavních postav své knihy Brama Stokera, který rozhodně nebyl pouze autorem Draculy, a i samotný Tom Sayers má předlohu jak reálnou, tak fiktivní (jak je zmíněno i v autorově doslovu).
Postava Brama Stokera přidává knize rozhodně na zajímavosti, nejedná se přitom ovšem o pouhý reklamní trik. Stoker není hlavní atrakcí, je pouze milým bonusem hororovým fanouškům a Gallagher sice nabízí určité vysvětlení geneze nejslavnějšího upírského románu, ale přitom se nespoléhá na to, že by odlesk slávy velkého díla nějak Království kostí povyšoval. Jeho zápletka je dostatečně odlišná a originální. To samozřejmě slouží ke cti autora, i když některým čtenářům tím radost neudělá – proč udělat Stokera jednou z postav a nepsat o upírech?! Protože nebezpečí, že by se nejednalo o poctu, ale literární hyenismus, by bylo příliš velké.

Milovníci hororu, nejen upírského, budou ale mít s Královstvím kostí i tak trochu problém. Román sice obsahuje scény skutečně „lahůdkové“ – za zmínku stojí hned první vražda, ke které dojde na jatkách – ale román sám hororem není. Poměrně dlouho se tváří jako thriller s výrazně temnými a mystickými prvky, ale i tento žánr bude nakonec odhozen a zůstane něco, co bychom mohli nazvat melodramatem. Ovšem melodramatem plným řádně temných motivů a scén.
Do popředí se tak opět dostává autorova práce s prostředím. Jak americký Jih, tak anglická divadla se ke zvolenému žánru hodí a dodávají mu na hloubce, stejně jako poctivá stylizace postav do jejich doby. Ani jednou se nestane, že by někdo vypustil „moderní“ větu nebo slovo. Naopak z mluvy všech postav dýchá duch doby šestákových románů o hrdinech, jako je Bufalo Bill (jehož autor několikrát zmiňuje), i upjatých vyšších vrstev (vůči kterým autor evidentně příliš kladných citů nechová).
V těchto ohledech si zaslouží Gallagher skutečně hlubokou poklonu. Nebude snad čtenáře, který by po dočtení nezatoužil shlédnout nějaké klasické shakespearovské představení či alespoň na okamžik (a v důvěryhodném doprovodu) spatřit New Orleans na počátku století, v době vymírajících starých rodů a rodícího se jazzu.
Už menší poklonu si zaslouží za samotné dějové peripetie. Ty sice nejsou přímo předvídatelné, ovšem mnohdy jsou zvraty až příliš náhlé. Některé motivy ani nemají čas být rozvedeny (hlavně mystická odbočka k čarodějnému bratrstvu), či jsou prostě useknuty (detektiv Pinkertonů, Sebastian Becker a jeho honba za ukradenými penězi). Zároveň, a to je pravděpodobně největší mínus knihy, se některé postavy až příliš lehko vyrovnávají se zvraty, které jim autor nachystá.
Protivník je tak trochu nadpřirozený? Jistě, proč ne. Můj hlavní podezřelý není masový vrah, ale oběť, protože jeho bývalý zaměstnavatel nabízí nevinnou dívku jako otrokyni? To přeci dává smysl…
No, nedává, ale naštěstí to neznamená, že by kniha nudila, nebo se dokonce čtenáři znechutila. Království kostí je přes všechny své chyby napínavé čtení, které je jako zrozené pro delší cesty nebo dovolenou. Po dočtení sice v paměti dlouho neutkví, ale dokud jej držíte v ruce, svůj účel splní víc než dostatečně.

Mysticky laděný thriller s výraznou melodramatickou linkou, který staví na dobových reáliích a specifikách herecké profese. Milým bonusem je nejen pocta dobové literatuře a mystickým učením, ale i postava Brama Stokera, která jistě potěší fanoušky jeho tvorby.

Autor je externím redaktorem internetového magazínu Splat.