Chambers, který je na rodokmenově-inspiračním stromě jakýmsi mezičlánkem mezi mistry žánru hororu – Edgarem Alanem Poeem a Howardem Phillipsem Lovecratem a na něhož odkazovali také E.R. Burroughs či detektivkář Raymond Chandler, by měl upoutat pozornost především čtenářů, kteří se pídí po historii jednotlivých žánrů.

Především první povídky knihy naznačují jasnou spojitost s velkým Lovecraftem. Jejich ústředním tématem je kniha Král ve žlutém, která v lidech rozeznívá struny jejich příčetnosti k prasknutí. O makabrózním obsahu tajemné knihy se však dozvídáme jen z útržků, které jsou součástí životních příběhů postav, jimž kniha zakalila mysl. Tyto povídky nejsou vyloženě hororové (ostatně, hned v úvodním Nápravci reputací se Chambers pouštěl i do vod sci-fi, když příběh zasadil do Spojených států 20. let 20. století), hrůza v nich je postavena na rychle se rozvíjejícím oboru své doby – psychologii, spíše než nadpřirozených děsech. Ovšem, nenechte se zmýlit – Král ve žlutém je koneckonců postavou, která je součástí lovecraftského mýtu Cthulhu.

Ve druhé polovině knihy ubývá temných tónů – přes příjemné romantické fantazie se Chambers dostává do fáze vzpomínání na nedávnou historii Paříže a osudy amerických studentů umění v ní. A jestliže úvodní třetina zabaví pátrače po kořenech, druhá v kontrastu s ní překvapí svou citlivostí, ta třetí… unudí. Pátrání po osudech studentů umění v pařížských školách a jejich bohémských životech nedisponuje jediným prvkem, který by je měl omilostnit před kritickým okem čtenáře – jejich příběhy jsou banální, jejich forma ničím výjimečná.

Upřímně, nebýt seriálu Temný případ, asi by se k nám jméno a dílo Roberta W. Chamberse, jednoho z inspiračních zdrojů velkého H.P. Lovecrafta, nedostalo. Přinejmenším pátrači po kořenech a historii žánrů by tedy měli mít radost. Sbírka se ovšem raným mistrům žánru (kromě Lovecrafta i Poea i třebas Ambrosi Bierceovi) ani zdaleka nerovná.