Jméno britského spisovatele Chiny Miévilla si většina čtenářů spojuje s přelomovým románem Nádraží Perdido, knihou, která přinesla novou kvalitu do žánru fantasy. „Perdido“ však nebylo Miévillovou prvotinou – tou je právě kniha Král Krysa, která se nyní dostává i k českým čtenářům. Jaký je román, na kterém si Miéville, obrazně řečeno, „brousil drápky“? Na tuto otázku se vám nyní pokusím odpovědět.
Hned na počátku je třeba upozornit, že Král Krysa se od zbytku Miévillovy tvorby podstatně liší – neodehrává se ve vymyšleném světě Bas-Lagu a není to fantasy, tedy rozhodně ne čistokrevná. Co (nebo kdo) je tedy Král Krysa?
Děj knihy se odehrává ve zcela všedním současném Londýně (lze-li něco takového o Londýně vůbec říci), a nejsnáze by se dal zařadit jako městský horor, ovšem s výraznými mytologickými přesahy. Hlavním hrdinou je z řady nevybočující mladík Saul, žijící si svým všedním, nepříliš úspěšným životem. Tento stav se ovšem jednoho nešťastného dne změní. Saulův otec za tajemných okolností zemře a Saul sám má na krku obvinění z vraždy. Z cely mu však pomůže uprchnout tajemný muž se zanedbaným zevnějškem, který si nechává říkat Král Krysa a který zjevně vládne mimořádnými schopnostmi. Saul se s ním vydává na nelehkou misi, v jejíž průběhu buď zjistí pravdu o sobě a o světě, který jej obklopuje – a najde v něm své místo – nebo skončí jako další oběť tajemného muže s flétnou, který si říká Krysař… Ale v sázce je mnohem více než jen osud hlavního hrdiny.
Že je hlavním hrdinou Saul, není úplná pravda. Stejně důležitou roli má v knize samotné město Londýn, které je zřetelně něčím mnohem důležitějším než pouhými kulisami, ve kterých se odehrává děj. Londýn, město kde splývají, mísí se a vedle sebe rezistují rasy, kultury i mýty, město, kde se jednotlivé kulturní vrstvy, na kterých je postaveno, prolnuly a vytvořily ideální jeviště pro postmoderní divadlo v podání jednoho z nejnadanějších současných autorů science-fiction.
Dobrá, připusťme, že Miéville nebyl prvním, koho napadlo použít Londýn jako jednoho z hlavních aktérů svého díla. Vždyť je zde Gaimanovo nezapomenutelné, báječné Nikdykde s jeho Podlondýnem a galerií pitoreskních postaviček v něm žijících. Společný je i důraz obou autorů na mytologii a její využití v příběhu. Na světě je ale dost místa pro oba spisovatele, neboť rozdíly zde jsou, a to značné. Miéville už ve své prvotině zcela zřetelně používá postupy, které později dovedl k dokonalosti ve svých dalších knihách. Bohatý jazyk, vynikající popisy, antihrdinové v zoufalých situacích a také zřetelně anarchistické a levicové směřování, patrné zvláště v závěru Krále Krysy.
Adaptace prvků od jiných umělců, nejen spisovatelů, je ostatně Miévillovou typickou tvůrčí metodou. Metodou, která je přejatá z třetí podstatné části Krále Krysy, kterou je moderní elektronická taneční hudba, a zvláště její odrůda zvaná drum and bass. Hudba je motivem, který se vine celou knihou, a jak později pochopíme, vlastně patří k těm nejdůležitějším. Typickým postupem tvůrců taneční hudby je takzvané samplování – vypreparování některé linky cizí skladby a její následné vlastní využití. Přesně to Miéville ve svém díle dělá s fragmenty jiných děl. Vytrhne si to, co se mu líbí, přetvoří to k obrazu svému a groteskně zdeformuje. Výsledek je anarchistický, vyzývavě dekadentní a místy morbidní.
Král krysa zjevně vyniká mezi hromadou prvotin, oslnivě se mezi nimi leskne jako nová žiletka v bahně na dně stoky. Tímto přirovnáním se také nabízí otázka, jak dlouho bude trvat, než se jako břitva ostrý kovový plátek z ušlechtilého materiálu ztupí a pokryje rzí – jak dlouho bude na čtenáře působit autorovo kouzlo?
Miévillova prvotina totiž zcela očividně předznamenává jeho silné i slabé stránky. Už v Králi Kryse je – stejně jako v jeho dalších knihách – zřejmé, že epická stránka je poněkud v pozadí za vynikajícími popisy a vůbec prací s jazykem. Nu což, nikdo není dokonalý. Výhodou Krále krysy je, že rozsah knihy je přiměřený síle námětu, takže je dlouhá zrovna tak, aby nezačala nudit. Což se nedá říci např. o Železné radě. Jako prvotina je Král Krysa vynikající. I když to není čtení pro každého, rozhodně ji lze doporučit. Pokud se vám líbily předchozí Miévillovy knihy, není co řešit.
Best author
Tahle kniha je dalším důkazem toho, že Miéville je jedním z nejlepších autorů sci-fi/fantasy. Tu scénu na diskotéce, ačkoli má kolem patnácti stran, jsem přečetl snad za sekundu.Na každou jeho knihu se děsně třesu, abych potom mohl pomalu hltat jeho neobyčejný jazyk a užívat si každičkou stránku.Už se brutálně těším na tu novou knihu.A ještě něco: mě osobně se Železná Rada ze (zatím) tří knih z prostředí Nového Krobuzonu líbila nejvíce, a odnesl jsem si z ní i největší zážitek. Hlavně na ten konec nikdy nezapomenu. Vzpomínám si, jak jsem tenkrát po dočtení pěkných pár dní dumal nad tím, jak někdo může mít tak neuvěřitelnou fantazii a být tak chytrý, aby zplodil něco tak nápaditého.Ať žije New Weird!
souhlas se Samem, Železná Rada byla IMHO nejlepší z těch tří a ten konec naprosto dokonalý
super
fantastická kniha, čte se to samo, můžu jen a jen doporučit!Je to útelt jako prase 🙂
Mel se jim v knihkupectvi primo pod rukou, ale nakonec jsem radsi vzal Veniss undergroud. A ted mi reknete, co by bylo lepsi ^_^
mno nevím, já dal z Venissu prvních asi dvacet stránek a hmm… no… uhmm… snad někdy příště 🙂
Veniss
No, hodnotit Veniss podle prvních dvaceti stránek, zvlášť když autor v krátkém románu dvakrát naprosto překope styl, nemluvě o povídkách, to je dost ujetý… 🙂
Mele, měl jsi brát oboje. 😀
já to nehodnotil, já jen napsal, že jsem to po 20 stránkách odložil na “někdy příště”
Veniss je do str. 29 poněkud těžší (psáno slangem v první osobě), do str. 77 už jiný (vyprávění v druhé osobě) a potom začíná ta správná dekadentní jízda (psána ve třetí osobě). A to nemluvě o povídkách. Takže přečíst dvacet stran a knihu odložit je jako soudit meloun podle zelené slupky;-)
omg, to fakt nikdo nečte a hned musí reagovat, to NEBYL hodnotící soud!!!
Ja prvotiny nemam rad, asi to vynecham, za nejlepsi povazuju Nadrazi Perdido, oba dva dalsi romany se mi jevily slabsi.
Vlcacka
Ja bych bral oboje, ale uz sem tou dobou mel v kosiku Anansiho chlapce (to pro me byla primo povinnost ^^) a nechtel jsem zas tak utracet.
Mel: No to je jasný, člověk si má dávat dobrého po troškách. 😀
Pokud mohu hodnotit, četl se mi Král Krysa o dost lépe než Veniss. Ještě bych rád dodal – v recenzi jsem to dost nezdůraznil – Král Krysa je hodně o stylu. Budu parafrazovat Miévillova slova – ve stylové válce nesmí člověk pohodlí obětovat vůbec nic. A když se vytváří atmosféra, jdou některé podružnosti (typu košatý originální děj) stranou. V Perdidu už to podle mě dokázal skloubit dohromady výborně.
to ivo a spol.
Veniss je tisíckrát lepší než Král Krysa. Styl a atmosféra jsou sice důležité a v tomto případě opravdu dokonalé. Scény v metru a závěrečný masakr jsou naprosto bezchybné. Ale zkuste na ně zapomenout a co vám zbude – schematický budovatelský román o tom, kterak se pochybující chlapec pod vlivem knížky od Lenina, kterou mu věnoval otec, uvědomil a stal se z něho bojovník za práva a rovnoprávnost krys. Proboha! Kdyby to Miéville nemyslel vážně, tak je to nejlepší fór roku! Navíc ty postavy v reálu – všechno matné klišé! Inspektor Crowley, kdyby tam nebyl, nestalo by se vůbec nic. Pro román klíčový vztah Saula a jeho otce je tak neskutečně plakátovitý a nepřesvědčivý, že nad tím ještě teď kroutím hlavou.TOHLE jsi měl v recenzi, Ivo, aspoň vzpomenout. Kniha, to není jenom atmosféra a styl, to je určitý souhrn jednotlivých částí, které tvoří kompoziční celek. A v tomhle Miéville naprosto v Králi Krysovi selhal.Jakkoli jsou jednotlivosti skvělé a nezapomenutelné. 80% je strašně moc. V hodnocení by se mělo přihlížet i k jiným věcem, než je jenom styl.
popy
To je sice možná pravda (Crowly, Saul+otec), jenže podle mě si lidé koupí Miévilla (!) hlavně kvůli tomu, žea) jeho hry s jazykem jsou neopakovatelnéb) čekají od knihy nějaký nový nápad a grandiozní finále – což podle mého zatím ve všech knihách udělal.Mě Král Krysa potěšil, a splnil to, co jsem od něj očekával – jsem tedy spokojen :-).
Hry s jazykem
Pokud zmiňujete hry s jazykem, nezapomínejte na pana Žáčka, bez nějž by ty knihy byly poloviční…
popy:
“Veniss je tisíckrát lepší než Král Krysa”to je trochu zcestné tvrzení.Král krysa je pohodové čtení, Veniss je kurwa těžký kus knihy, který třetina lidí ani nedočetla.
to samwise a Herne
Já souhlasím, že Král Krysa je přístupnější než Veniss. Dokonce i chápu, že čtenář, který má rád Miévilla, bude z Krále Krysy odvařený. Já to přečetl taky jedním dechem. Jenže recenzent není čtenář a musí si udržet určitý odstup. A hlavně – recenze je sice subjektivní záležitost, ale musí být založena na nějakých objektivních kritériích. Já jsem sice taky byl absolutně nadšený z Anansiho chlapců, protože na Gaimanovi ujíždím – ale racionálně jsem někde v koutku věděl, že Bohové i Nikdykde jsou kvalitnější knihy. Jde o to, že recenzent, jakkoli svými recenzemi slouží čtenářům, musí mít nějaký odstup a informovat nezaujatě, ne jako fanoušek. A taky – když hodnotí, mělo by být jasné – dal 80, myslí si, že je to kvalitní kniha. Ne – dal 80, na tomhle autorovi ujíždí.
a dodatek
Nejvíc mě těch 8/10 vytočilo v porovnání s takovým Morganem a Půjčovnou masa, formálně a řemeslně takřka dokonalou knihou, kde dal Ivo 7/10 a vysvětlil to slovy: “Základní zápletka s přemisťováním vědomí sice není zrovna originální, ale autor z ní dokázal vytěžit opravdu hodně. Řemeslně je kniha zvládnutá dobře, spisovatel má talent… Přesto knize podle mého názoru k úplnému vrcholu cosi chybí. Kromě toho, že v zásadě není příliš originální, není Morgan takový vizionář…”A tady:”Dobrá, připusťme, že Miéville nebyl prvním, koho napadlo použít Londýn jako jednoho z hlavních aktérů svého díla. Vždyť je zde Gaimanovo nezapomenutelné, báječné Nikdykde…”Čili – jednoznačně rozdílný metr. V prvním případě na tom, že zápletka není originální, v podstatě postaví to, proč knihu hodnotí níže, tady to najednou nevadí. Nebo ta slavná recenze na Trpaslíky. Souhlas, 4/10 je pro tu knihu tak akorát – jenže v tom případě a za použití stejného hodnotícího metru, by musel Král Krysa dostat maximálně 6/10.Rozumíte, co mi vadí? Miéville je v tom tak trochu nevinně, protože jeho kniha je v mnoha směrech dokonalá, v jiných zase hluboce podprůměrná a špatná. Jenže recenzent by měl vidět – zvlášť pokud má takové schopnosti analýzy a syntézy, jaké mu přisuzuje šéfredaktor (nic proti Tobě, Ondro, všechna čest, kam jsi recenzní rubriku FP dovedl) – obojí. A ne jenom ujíždět na tom, jaký má Miéville skvělý styl. Howgh, už jsem toho nakecal víc než dost.
Popy to trefil přesně na hlavičku. Poledník v recenzi na Trpaslíky by Heitze nechal žalovat W. Kingem za jeho vykrádání, ale tady najednou (doslova citováno): “Adaptace prvků od jiných umělců, nejen spisovatelů, je ostatně Miévillovou typickou tvůrčí metodou.”Přeloženo do lidštiny – všichni autoři jsou si před Poledníkem rovni, ale někteří jsou si jaksi rovnější. Jeden vykrádá, pro druhého je to typická tvůrčí metoda…Buď si Poledník nevidí (bez urážky) do huby, nebo recenzuje ryze účelově a lze jen spekulovat, zda ujíždí na autorech či nakladatelích…
No problem je taky v tom, ze pokud stale plati to co pred nejakou doou, tak znamky nedavaji recenzenti, ale lidi z FP, coz je IMHO ponekud nestastne (pokud to tak stale je).
Ale no tak, popy
Tím kýženým objektivním kritériem na knížky rozhodně není natahování na skřipec jednotného mechanického metru, natožpak odškrtávání, do kolika škatulek se podařilo je vecpat. Pokud někomu připadá, že jedna dokázala starší námět zpracovat inovativně, zatímco druhá zůstala odvozená, proč by to nemohl říci? Děláš, jako by to, že Půjčovna masa je “formálně a řemeslně takřka dokonalá kniha”, byl nepopiratelný fakt tesaný do kamene nebo uchovávaný v platinovém etalonu v Sévres. Nikoli, je to jen tvůj subjektivní dost nadsazený názor; čím dříve si to uvědomíš, tím smysluplněji budeš s to komunikovat s nositeli jiných.
to Honza Vaněk
Ale no tak, Honzo. Všechno má své meze. Kvalita knihy je svým způsobem souměřitelná, to přece víš. Jinak by veškeré hrátky s literární kritikou a vědou byly úplně k ničemu. To není “natahování na skřipec jednotného mechanického metru”, to je stanovení mantinelů, které holt musí být, protože by jinak nastal chaos a všichni bychom jenom vykřikovali nadšené fanouškovské bláboly typu: “Bože, ta kniha je skvělá, byl jsem z ní úplně hotový.” Nebo naopak. A bylo by to bráno za fundovaný názor.Vše je nutno nějak vyargumentovat, případně zařadit do kontextu. Jedině tak lze mluvit o hodnotícím měřítku, podle kterého se případný zájemce o knihu může orientovat.Netvrdím, že můj názor na Půjčovnu masa je jediný správný – jakkoli jsem přesvědčen, že lze velice jednoduše vyargumentovat, proč je lepší než Král Krysa. Jenom říkám, že Král Krysa má z mnoha hledisek k dobré knize hodně daleko a dokládám to na konkrétních případech. A moc si přeji, aby recenzent nebyl zaslepený láskou k autorovi nebo komukoli jinému a dokázal se na knihu podívat nezaujatě – zvlášť když v jiných případech byl velmi nekompromisní, a argumentoval přitom podobně vágně. Abych pravdu řekl, nechápu tak úplně, o co ti jde, protože zrovna ty tady pořád hlasitě voláš po zvýšení kvality publicistiky – a tahle recenze je špatná. To není o smysluplné komunikaci, to je podle mě – opakuji, podle mě! – nepopiratelný, dokazatelný fakt, protože její jednostranné zaměření bije do očí. (Pokud bys tu knihu přečetl, dal bys mi, myslím, za pravdu.)Ale jak říkám – je to jenom můj soukromý osobní názor, o kterém jsem přesvědčen a nepotřebuju to nikam tesat.A smysluplná komunikace spočívá také v tom, že se vzájemně předkládají názory, které se druhý účastník diskuze posléze pokouší vlastními argumenty nějak vyvrátit. Což Ivo bohužel nedělá.Byl bych rád, kdyby tady to, co jsem napsal, rozcupoval – bez jakýchkoli osobních invektiv a urážek, protože pak by se to zvrhlo jako debata u Edity Dufkové. A dokázal mi, že se pletu.Pak rád uznám, že těch 8/10 a vychválení Miévilla do nebes bylo oprávněných. Takhle vycházím jenom z recenze a z vlastní zkušenosti, neboť jsem tu knihu četl. A z toho mi vychází to, co jsem napsal do komentářů.
to Martin Šust
To je fakt, že už v srpnu výjde Vryté město, nebo jen nad fp přeletěla kachna?
New Weird
No, musíme s tím pohnout a mohli jsme si vybrat mezi Domem bouří a Vrytým městem. Kirsten přijede na začátku září do Čech a stejně tak i Ian. Nehledě na to, že 8. 7. budu stát v Děčíně na nádraží a čekat na vlak s Jeffem VanderMeerem a manželkou 🙂 A protože Kirsten u nás ještě kniha nevyšla, musíme sebou hodit a snad to opravdu klapne 🙂
Když na to přišla řeč…
Datumy u chystanych knih jsou velmi priblizne, ptz samozrejme nezname presny den, kdy vyjdou. Kalendar slouzi jako vyhledovy prehled. Ale zrovna na Bishopovou a Sterlinga jsem se ptal primo Martina.Redakcni system bohuzel vyzaduje i zadani dne. Kdyz mi tedy rekl, ze Vryte mesto bude na konci mesice, strelil jsem 25.srpna. Sterling ma byt na zacatku, tak jsem dal 10.srpna.
Re: to Honza Vaněk
O co mi jde? Čistě o to sdělit ti, že chceš-li _argumentovat_, že Poledníkova recenze (ať už tahle, na Trpaslíky nebo na Půjčovnu masa) je špatná, citováním těch dvou odstavců, přesvědčíš sotva koho jiného než ty, kteří měří kvalitu recenze tím, nakolik se shoduje s jejich názorem (a sdílejí ten tvůj).Ano, věřím, že kvalita textu, ať už románu, nebo recenze, je do značné míry (sou)měřitelná. Věřím však také, že důvodem, proč se to dá provádět přinejlepším s aplikací fuzzy logiky a ne vítězoslavných “jednoznačně, nepopiratelný, dokazatelný”, je to, že jde o otázku strukturní či strukturalistickou; holistického _Gestaltu_ díla, nikoli jednotlivých vytržených částí.Krále krysu jsem pročetl jen narychlo, než jsem ho prodal Milanu Žáčkovi; a jakkoli nejsem velký fanda jeho žánru a vlastně ani Miévillova psaní vůbec, příjemně mě překvapil (ale já taky nemám ve zvyku mistrovat autory, pokud se jejich politické názory liší od Vlastimila Tlustého, o nic víc než plést si každého rádobydrsňáckého vypravěče s Philem Marlowem).Recenzi jsem předtím prolétl ještě zběžněji, teď jsi mě přiměl se k ní vrátit – inu, je to taková fuzzy šedá zóna uprostřed: ne tak nekompetentní jako některé kousky v Ikarii, ale velký dojem na mě neudělala ani sama o sobě, ani jsem se z ní vlastně moc nedozvěděl o knize. Jenomže té fuzzy prostřednosti se právě těžko vytýká něco konkrétnějšího, než že není špičková; chytat se bodových hodnocení je jistá cesta do pekel.
to Martin Šust
No výborně a novýho Macleoda můžete taky popostrčit. Jak jsem na něj předtím nadával, tak se mi pozděj dostal pod kůži. A podpisový akce budou? Nechcete s těmito autory udělat něco podobnýho jako fantomprint s Markem Hainzem, autogramiády ve velkých městech?
F&SF
Podpisové akce budou ohlášeny, určitě i zde. U Jeffa by to mělo být příští týden. Bohužel, bude to jen Praha, kterou chtějí všichni tři navštívit. U K. J. a Iana to bude i Parcon (pokud K. J. nepřijede později). Kirsten se chystá napsat knihu o Praze, tak bude zároveň i sbírat materiál.
Laser-books
Jsem tam napsal F&SF, já jsem z těch konferencí zblblej :-
naposledy
Jelikož to tady nikoho nezajímá – ani Iva, který jako vždycky, když s ním někdo nesouhlasí, mlčí – tak už jenom stručně:1. Mně, Honzo, to, že jsi vtipný a umíš používat bonmoty, dokazovat nemusíš. Zvlášť když na mě házíš takhle podpásový argument, jako je Vlastík Tlustý. Moje argumentace nemá s politikou nic společného, a proto nechápu, proč ji takhle vědomě shazuješ. Miéville je prostě schematický, tak jako býval svého času schematický i Heinlein. Ale na rozdíl od Heinleina je Miéville konkrétně v tomhle vysloveně špatný. Nevím, nakolik rychle jsi Krále Krysu přeletěl, ale stačí, když si přečteš první kapitolu, ve které absentují fantaskní prvky. Ta je literárně vysloveně hrůzostrašná.2. Pořád mi tu mlátíš o hlavu Morganem. OK, nikde jsem nenapsal, že si Morgan zaslouží víc než 7/10. Půjčovna masa je řemeslně a stylově čistá knížka. Na tom trvám. A nemá to nic do činění s Marlowem, kterého znám opravdu dobře, a tudíž to snad dokážu posoudit. Ne rozdíl od Miévilla, kterému to mentorování trčí jako sláma z bot takřka v každém řádku, si Morgan na nic nehraje. Je to akční detektivka? Je. Nic víc, nic míň. A o to tady jde. Proto aspoň pro mě stojí Morgan vysoko nad Miévillem.3. A to, že Ivo dvakrát použil tentýž argument, aby dokázal zcela opačnou věc, je taky pravda. A nemělo by se to stávat.4. Abychom předešli dalším diskusím a spekulacím, hlavní důvod, proč jsem tady tohle vyvolal, je nechuť, jakou pociťuji k budování jakéhokoli kultu. A Miéville má ten kult mezi takzvanými intelektuály, nebo možná spíše mezi snoby, opravdu obludný. Číst Miévilla je najednou móda, protože je tak úúúžasný!!! Já nemám nic proti tomu, když se někomu Miéville líbí a čte ho proto, že je z něj hotový. Tak jako nemám nic proti tomu, když se někomu líbí Warhammer. Ale vadí mi, když se kolem něčeho vytváří atmosféra nedotknutelnosti – tak jako svého času kolem Sapkowského. Miéville má silné a slabé stránky, ale dokonalý není. Tak proč na ty slabé stránky nepoukázat, místo toho dokolečka opakovat, jak skvělý má styl, atmosféru nebo fantazii. Recenzentův úkol spočívá aspoň podle mě v něčem jiném. A pokud tohle nepřipustíš, tak opravdu uvěřím jwp, že hysterie kolem Regisových recenzí a českých autorů je ryze účelová.
Král Krysa
Ten název mě trochu zmátl. Znám knížku s úplně stejným názvem, která se odehrává během vietnamské války a hlavní hrdina je vězeň jménem King. Ta kniha nemá s fantasy nic společného. Naopak je to drsná psychologická záležitost. Řekla bych, že mít na trhu dvě knihy se stejným názvem není moc rozumné.
Trh
Moc rozumné to není, ale kdoví, třeba tím Miéville něco sledoval. Protože název King Rat teď na celém světě ponesou dvě knihy, film podle Clavellovy knihy (a možná i film podle Miévilla, alespoň něco před lety prosvištělo éterem, že kdosi nakoupil práva…).
vážně přemýšlím o tom že přijedu na Pracon a odhalím vám svou totožnost…. %)
Kral Krysa
Dve knizky se stejnym nazvem? To uz se stalo vickrat, tak proc ten rozruch? Primo ve fantasy uz mame dve Krve elfu (od Sapkovskeho a od Nortonove s Lackeyovou) – a to nikomu nevadi, tak proc by melo vadit, ze Mieville svou knizku pojmenoval stejne jako Clavell?
Re: naposledy
Tak už teda jenom k bodu 3: Právě že je to jenom tvůj názor; můj je, že to tentýž argument nebyl.
Kniha mne neurazila, jen je pro hrdinu stesti, ze si Pistec nevystacil se dvema kazetaky, namisto pronikani do taju junglee. A ze ma rad efektni finale na vlnach triumfu, namisto efektivni likvidace soka… 😉
Já jsem s knihou spokojen, má to spád, jazyk je malebný, překladateli dík, a to že je Mieville levičácký podivín víme dávno. Ony až krysy zjistí, že pro přechod Temže potřebují výjezdní doložku, taky pochopí že něco je špatně…
Pozdrav
Podle mého názoru je Miéville jedním z nejnadanějších fantasy autorů současnosti, vždyť monumentální román Nádraží Perdido to potvrzuje.Hltal jsem každou stránku a s napětím jsem čekal jak se příběh bude dál vyvíjet.Je to zatím nejlepší knížka, kterou jsem kdy četl.Nemám pravdu?Je to kniha mého srdce!Král Krysa se mi sice nelíbil tak, jako Perdido, ale byla to skvělá četba.Na debut se mi to zdálo velice dobré, není se čemu divit vždyť pan China Miéville je jedním z nejoriginálnějších spisovatelů fantastiky.
Rozčarování
Já si Miévilla taky zamilovala prostřednictvím Perdida a posléze se ještě utvrdila díky Jizvě. I někým občas zatracovaný Familiár se mi dost líbil. Ale pak udeřil Král Krysa – a já si říkala, nu prvotina, mladý a naivní rebel.. Ovšem dočíst Železnou radu jsem se donutila až násilím, v naději, že se autor třeba vzpamatoval. No, nevzpamatoval. Jsem z toho dost rozčarovaná. Miéville dokáže psát výborně, ale když začne hlásat své politické vize, je z toho člověku skoro do pláče 🙁
Miéville
Perdido a Jizva jsou skvělé romány, ale mě se líbila i Rada, ačkoli byla slabší než ty předchozí. Krysa je debut, tak bych nebyl tak přísný, problém je vysoké očekávání. Obě knihy se však mnohým čtenářům líbili a o Radě mnozí dokonce prohlašují, že jde o Chinův nejlepší román (zajímavé je, že takto rozporuplné byly i kritiky na tento román). Teď má China dopsaný Un Lun Dun a agentka mi zrovna dnes psala, jak se jí to líbilo. Tohle samozřejmě musíme brát s rezervou, každopádně se můžeme těšit. Navíc, povídková sbírka Hledání Jakea vyjde již v září 🙂
re: Martin
“povídková sbírka Hledání Jakea vyjde již v září”…to se budeš zodpovídat u mích nebohých hladových dětí :o))), místo jídla jim to dám přečíst :)paráda, jen tak dál.
zlatej Clavell 🙂
Clavell
Jen pro info, Král krysa od Clavella se neodehrává za války ve Vietnamu, ale za 2. světové 🙂
Re: a dodatek
No hej, ale od toho tie recenzie sú, ako to pôsobí na autora komplexne a potom podľa toho dá nejaké číslo na stupnici, ktoré je len pomocné. Pritom sa napríklad môže stať, že zo 7/10 a 8/10 sa autorovi páčilo viac prvé dielo, ale keď ich bodoval tak ich neporovnával, ale na základe určitých kritérií, ktoré našťastie nie sú presne vymedzenou šablónou dal body aké dal.