Sázka na jistotu. To je jméno China Miéville na obálce knihy. Dokáže vždycky překvapit, každý svůj román napsat trochu jinak. I jeho tři knihy ze světa Bas-Lagu měly rozmanitou koncepci a příběhy; v románu Kraken se zase autor vrací do Londýna, do něhož zasadil už Krále Krysu a Unlundun. Ale příběh i styl je opět úplně jiný…
 |
 |
V londýnském Darwinově centru se stane neslýchaná věc – ztratí se nádoba s krakaticí obrovskou. Zločin takřka neproveditelný dostává na starost Vyšetřovací útvar pro fundamentalismus a sekty, který je už tak zavalen problémy, které souvisí se zvýšeným výskytem kultů a předpovídáním apokalyps; zmizení krakatice je ošklivý kus práce navíc. Do hry se však dostává Billy Harrow, zaměstnanec Darwinova centra, který je nejen kapacitou ve svém oboru, ale brzo se projeví i jeho schopnosti mimo lidské možnosti a chápání, a to v okamžiku, kdy se v knize objeví dvojice zábavných zabijáků (u ní si asi připomenete Gaimanovo Nikdykde). V počátku je trochu v ústraní, ale postupně se dostává do popředí, aby odhalil pravdu.
Příběh je protknut množstvím postav, entit, kultů a také podsvětím (zločineckým i nadpřirozeným). Je velmi zábavné rozplétat děj, který se pohybuje v náznacích, sledovat vzájemné interakce postav, to, jak dopadá intrikaření… Hráčů v průběhu knihy přibývá a odhalování jejich podstat přispívá ke kouzlu, kterým román dospinuje. Kniha je psána v krátkých kapitolách, aby ono množství postav ukočírovala. Miévillův jazyk jako vždy přichází s novotvary, které čtení ozvláštňují, což autor vyvažuje používáním krátkých vět. Výsledek je… no, dejme tomu sporný. Ne každému se líbí ona „americká“ strohost. Zvlášť v úsecích, kde krácení vět kvůli dynamičnosti textu není potřeba, to působí rušivě.
Zdá se, že Kraken v sobě má klady takřka všech Miévillových předchozích románů. Hravost Unlundun a atmosféra Krále Krysy, podivný děj Nádraží Perdida přerůstající ve skvělý závěr podobný Jizvě. Nejvíc se tak paradoxně odlišuje od předchozího románu Město a město, kde autor ubral na podivnosti a zdálo se, že se začíná podrobovat konvencím běžnějších subžánrů. Ale jsou tu i jiné veličiny žánru, se kterými bude kniha spojována. Posedlost kulty připomíná H. P. Lovecrafta, i když z Lovecraftova ducha toho v románu až tolik nenajdeme, bohatá imaginace a městské prostředí Neila Gaimana.
Toho možná nejvíce, protože Kraken je především skvělá městská fantasy. Tak důkladné využití aparátu města snad v žádné jiné fantastické knize neuvidíme. Jelikož však Miévillova nápaditost přesahuje všechny meze, není divu, že je román řazen jako new weird. Uvidíme, s jakým ohlasem se kniha setká u čtenářů i odborných porot. Milovníci new weirdu imaginativní šílenost románu i jeho trochu roztržitý závěr skousnou, dá se ale předpokládat, že zvláště méně zkušení čtenáři knihu odsoudí jako příliš těžkou s až moc podivným průběhem.
Hluboko ve výzkumném křídle londýnského Přírodovědného muzea je ukryt cenný exemplář legendárního živočicha: dokonalá a perfektně zachovalá krakatice obrovská. Jednoho dne však náhle a nevysvětlitelně zmizí… Nitky této krajně opovážlivé krádeže vedou hluboko do bizarního londýnského podsvětí, mezi příslušníky nejrozmanitějších kultů, falešné apoštoly a úkladné vrahy. Netrvá dlouho a na povrch vyplouvá, že neobvyklý tvor je nejen biologickou senzací nedozírné hodnoty, ale pro lidi z jistých kruhů i ztělesněním boha. A navíc ho lze využít jako spoušť blížící se apokalypsy. Konci světa se musí postavit mladý muzejní kurátor s pomocí odpadlíka krakenova kultu, ovšem jen pokud se jim podaří přežít válku gangů, do níž se nevědomky zapletli… * Román Kraken je samostatný příběh s mrazivě lovecraftovskou zápletkou od celosvětově úspěšného autora, jenž jako chameleon střídá žánry, aby pokaždé překvapil a uchvátil své věrné čtenáře. (anotace)
- Autor: China Miéville
- Překlad: Milan Žáček
- Formát: paperback
- Počet stran: 520
- Cena: 359 Kč
- Nakladatel: Laser-books, 2010
Jan Michálek (redaktor)
jan.michalek@fantasyplanet.cz
Nerous
Tak teda nevím, co si o tom myslet. Už jsem četla asi dvě recenze, jedna úplně vycinkala děj včetně konce, a obě byly velmi pochvalné. Knihu jsem rozečetla a asi v prvé třetině nebo před půlkou jsem s ní znechuceně práskla s tím, že Mieville sice spal úžasné věci, ale toto mezi ně rozhodně napatří. Sloh je výborný, překlad musel být asi těžký oříšek, ale co do děje je to katastrofa. Troufla bych si říct, že v Joycově Odyseovi se děje víc:( Nejhorší je, že hrdina je totální pako a v průběhu (tj. minimálně v prví třetině) se to nezlepší. Kniha nestojí bohužel ani na postavách. Kladáci jsou nijací a ani záporáci jako Goss a Subby to nezachrání. Konflitky mezi nimi jsou banální. Hlavně by to chtělo strašně moc zkrátit. Asi by z toho byla snušná povídka, těžko říct, když jsem to nedočetla. Autor se vypsal ze svého nejlepšího a už vař z vody a jen jméno bude ještě dlouho držet prodejnost knih, aby pak jendou čtenáři zaplakali, co že si to vlastně nakoupili. Mně se to stálo z Waltarim. NEVER MORE. A to nemluvím o silně levičáckém a vtíravém podtonu knihy, což se promítlo i do překladu – viz. ,,soudruh” apod.
mam bohuzel uplne stejny nazor:( honde mne to zklamalo… po 80. strankach jsem odlozil a uz asi nenjdu silu se ktomu vratit…
Já sjm zatím v ůlce a stěžovat si nemůžu,fakt mě to baví. Stěžovat si na levičácký tón u Meivilla je blbost. Uplně každá kniha, kterou kdy napsal a napíše má levičásvký podtón a to z prostého důvodu, že ten chlap je levičák jako moje bába. Přesvědčení a názory každého spisovatele se nutně projevují v jeho díle. Mievilla nečtu proto, že bych s tímhle souhlasil (politicky jsem na tom naprosto opačně), ale jednoduše proto, že ten anglickej komouš je bezpochyby jeden z možná pěti nejlepších spisovatelů, kteří dneska píšou fantastiku.
Souhlasim s nerousem a anonymem, Mieville se nikdy necetl lehce, ale kraken byl uz fakt moc, zmatek, nuda, nuda a zmatek. nedocetl jsem a prodal do antiku
Pro mě po pár slabších knihách naprostá pecka, kterou jsem si užil do poslední stránky. Je to zabavné, plné nápadů, zajímavých postav a skvělého stylu. A toho levičáctví tam moc není, to už by opravdu musel pátrat s podezřením po jakémkoli náznaku.
Nerous
Asi jsem to nenapsala jasně: problém není, že je levičák (v jiných knihách mi to neva), problém je, že z této knihy to místy přímo řve (jedna kapitole je celá hustá masáž hlavy, pak jsme to zabalila).
No stávka familiárů, to mně taky lehce nadzvedávalo…. jako vedlejší nápad dobrý, ale on to tam připomíná furt dokola…:) Jinak prvních 150 stránek ušlo, potom 250 vata. Neškodilo by trochu proškrtat, nebo možná nepsat knížku každý rok za každou cenu… Ale zase je to jeho živobití, že?
To tak toto je už precitlivelosť.
No je to ľavičiar a z knihy sa to dá poznať, a čo má byť? Však tá nešťastná stávka ani neskončí úspešne 🙂 Do propagandy do má veľmi ďaleko.
to není přecitlivělost, prostě jsem jenom neviděl jediný důvod proč to tam strkat, do děje to nic nepřináší…. Jinak díky těm dvoum zabijákům a postupnému propadu hlavního hrdiny do jiného světa (Podlondýna..:).?) jsem měl pocit, že čtu Nikdykde 2
Nerous
Tak jestli prvních 150 stránek šlo, a zbytek je vata, tak jsem opravdu ráda, že jsem to nedočetla:-) Stávka familiárů, to bylo ono – pasáž úplně mimo mísu – právě v tom okamžiku jsem z knihou práskla. Ale je pravda, že kdyby byla kniha jinak dobrá, tak bych si řekla, zbytečná odbočka, ale budiž, v románu se leccos ztatí, jenomže…
Abych pravdu řekl, tak levičáctví u Mievillových románů mi vůbec nevadí. Nevim, jestli je to mým smýšlením, či čím, ale prostě beru to jako součást jeho světů. Prostě levičáctví ke každé civilizaci patří, tak proč o něm nepsat?
Levičáctví
Jen moje zhodnocení: Král krysa byl z tohoto hlediska aboslutní průser. Železná rada byla absolutně skvělá. Kraken je takový přelétavý.
To: Jan Michalek
No nevim, co by odbory rekly na otroctvi 🙂 ale chapu te a souhlasim. Stejne tak je ve spouste knizek treba nejake nabozenstvi apod. Tyhle veci proste maji v knizkach sve misto. Horsi je, kdyz v nejake beletrii autor podsouva ctenari nejakou doktrinu, to uz mi pak zacne vadit hodne.
Kraken
ja si skratka myslim, ze Mieville si tuto knihu chcel skratka totalne uzit a nacpal tam vsetko na com “ulietava” (od popkultury, cez svoje osobne ideove postoje, Londyn, etc.) a urobil si to po svojom – a dej je trosku vedlajsi v tejto knihe
Kúpila som si to lebo v recenziách bola spomenutá podobnosť s Nikdykde. Nooo aj áno ale hlavne nie! Nikdykde ide pod kožu, keď som bola v Londýne, tak som túto knihu mala v hlave ako takého imaginárneho sprievodcu aaa toto je tá zastávka metra a tu sa stalo to a to atď. Kraken nič také nevzbudzuje, je to celé veľmi veľmi umelé, donútila som sa to dočítať a škoda cca 13 €, Perdido bolo úžasné, asi by sa mal vrátiť do toho sveta, mňa osobne by zaujímalo ako dopadol ten vedátor s tým strašným menom, na ktoré si teraz nevzpomeniem a jeho hmyzia priateľka, no vás nie??
bas-lag
tak keby bolo po vôli fanúšikov, tak by asi Miéville písal len príbehy z Bas-Lagu… (napríklad o Isaacovi Dan Der Grimnebulinovi) na druhej strane jeho argumenty prečo nie tiež nie sú celkom od veci – hoci nevylučuje, že sa do tohto univerza vráti.
Miéville ako sprievodca po Londýne tuším snáď práve v Kráľovi Krysa…
Opet kritika na nespravnem miste
Na Mievilla a jeho Non-Bas-Lag vytvory si clovek bud zvykne nebo je zahodi jako sracky. Neni to tak davno co Mesto/Mesto vyvolalo ve ctenarich uplne stejne emoce jako ted Kraken. Jedna pulka vychvaluje do nebes (asi rada kouka na Lynchovi mozaikove filmy, ja taky) druha zatracuje jako zmatek a chaos. Co ale tyto tabory spojuje dohromady (a to je podle me jedine dobre) je respekt vuci autorove fantazii. Podle me se Mieville svym Krakenem priblizil k vytryskum originality v Nadrazi perdido, asi nejvic z jeho knih mimo Bas-Lag. Proste na kazde strance napad co by vydal na povidku. A tak mi to chutna nejvice :).
Opet kritika na nespravnem miste
Jo pozn. pro post huntery a typicke prispevatele fantasyplanet.cz (cti dusevni masturbatory v druhaku na vysoke filosofickeho nebo IT zamereni).
Vim ze China vykradal kde se dalo, ale je mi to uplne jedno.