Kouř a zrcadla – Gaiman Neil

Gaimanovy povídky původně vyšly ve sbírce Angels and Visitations, kde se však nacházela i publicistika, protože se v osmdesátých letech živil hlavně jako novinář. První sbírku pak nahradila druhá. Kouř a zrcadla. Veškerá publicistika zmizela, naopak zde přibylo množství dalších povídek a básní. Jejich počet vzrostl na 31. I když zde nejsou všechny povídky, které kdy autor publikoval, jedná se o široké a rozmanité spektrum nejrůznějších žánrů. Mnoho z nich vzniklo ještě v osmdesátých letech, kdy se Gaiman snažil prosadit nejen novinařinou, ale psal povídky například do Playboye či do všelikých sborníků na různá témata. V češtině se z nich dosud objevila jen hrstka.

Mnoho nám osvětlí precizně zpracovaný úvod, kde spisovatel obšírně popisuje, jak každá povídka či báseň vznikala. Často se dozvídáme jeho inspirační zdroje a poté nemůžeme přestat žasnout nad jeho imaginativní fantazií.

Poezie je zde v minoritě, ale každý kousek vás má čím překvapit. Kromě jednoho rondelu a jedné sestiny se jedná hlavně o epičtější poémy. Jednu z nich – Královnu nožů – známe již v češtině a je to jedna z těch nejlepších. Hororové básně u nás zrovna po tuctech nevycházejí. Toto je ojedinělá možnost přesvědčit se, že poezie není jenom to, co se učíte ve škole. Já vím, vy to víte, ale kdo z vás opravdu poezii čte? Tahle ukáže i těm největším odpůrcům „z principu“, že není poezie jako poezie.

Vedle básní najdeme ještě mnoho krátkých povídek. Těch delších je totiž naprosté minimum. Je to hlavně z důvodu, že Gaiman psal většinu těchto textů „na objednávku“ pro časopisy a sborníky a málokdy měl možnost hodně se rozepsat. Skvělá stoslová  povídka Mikuláš byl… je sice opravdový extrém ve stručnosti (pochází se sbírky stoslových textů, kam přispěl i Pratchett, viz. Divadlo krutosti), ale i  mnoho dalších povídek je založeno jen na jedné události, jedné postavě, jediné krátké situaci. Pokud preferujete dlouhé texty, budete z Kouře a zrcadel možná nepříjemně rozladěni. Právě kvůli krátkosti textů se jedná spíše o sbírku neuvěřitelných nápadů a představ. Proto kniha osloví hlavně čtenáře, kteří už Gaimanovy knihy a komiksy znají a chtějí si přečíst něco víc. Mně osobně krátkost textů spíše vyhovuje, ale přesto jsem byl nejvíce potěšený nejdelšími povídkami.

Ta vůbec nejdelší – Jezírko se zlatými rybkami a jiné příběhy – je výborná, pseudobiografická povídka o autorovi, který přijíždí do Hollywoodu pracovat na filmovém scénáři podle své vlastní knihy, na níž koupil Hollywood práva. Nejen hlavní hrdina, hlavně čtenář má možnost pochopit, jak to v Hollywoodu často chodí, a nahlédnout do pomíjivosti slávy a stříbrného lesku. Zvláštně sentimentální atmosféra opět rozšiřuje naše obzory po širokém poli Gaimanovy působnosti a přesvědčuje, že nejen horor a fantasy je to, co je schopen výborně vymyslet a podat, že si své místo v knize stejně tak skvěle nalezne mainstream.

Tradiční rys Gaimanovy tvorby je inspirace H.P. Lovecraftem. Proto se zde nachází i několik poct tomuto tradičnímu hororovému autorovi. Nejvýraznější z poct je Shoggotův prastaropramen o studentech, kteří zažijí neobvyklou noc v Britském Innsmouthu (nejedná se o Lovecraftův Innsmouth… anebo ano?). Kromě toho však autor vzdává hold i jiným spisovatelům, ne každý však bude ta jména znát (ale o Moorcockovi snad alespoň slyšel každý).

Pokud jsme ještě něco od Gaimana nečetli (i když v Amerických bozích tomu některé pasáže odpovídaly), pak jsou to erotické povídky. Obecným neduhem tohoto žánru je totální stupidita příběhu. Toho se ale v případě Gaimana nemusíte vůbec bát. Jedna z těchto povídek je dokonce pornografická (Ochutnávání), jinou bych zase označil za venerologickou,  tedy o pohlavních chorobách (Do světa).

Při čtení Kouře a zrcadel se vám nevyhne fantasy, horor, pohádka, erotika, detektivka (úžasná Vražedná tajemství o vyšetřování v městě andělů) či prostě humorné texty (vtipné Rytířství o staré paní, která nalezne ve vetešnictví Svatý grál a pak jí na dveře zaklepe Galahad…) nebo jen krátké hříčky. Ne každá povídka vás zásadním způsobem zasáhne, ale s největší pravděpodobností tu takový text najdete. A možná nejeden. A možná se konečně zbavíte posledních předsudků proti poezii. Gaiman je těžký kalibr!