V nové antologii české fantasy najdeme devět zbrusu nových textů. Opět nová kombinace autorů, opět podařený projekt, za který se naši spisovatelé stydět nemusí. Vzhledem k tématu knihy přinesou „Kostky“ nejvíce potěšení hráčům fantasy her na hrdiny.
Ještě než se vhrnu na samotný sborník, dovolím si krátkou odbočku. Jako editor sborníků jsem dlouho rozvažoval, zda je vhodné recenzovat tento konkurenční projekt. Po dočtení knihy však opadly veškeré pochybnosti. Jen stěží mohu být podezříván z podjatosti, jakmile k práci svých kolegů Ivany Kuglerové a Michaela Bronce nemám připomínek. Patřím mezi příznivce každého zajímavého a povedeného projektu, ať už ho vytvořil kdokoliv, a kniha Kostky jsou vrženy mi umožňuje upřímně se k ní před veřejností vyjádřit, aniž bych mohl být na základě vyznění recenze podezříván z nekalých úmyslů hanět konkurenci.
Editoři vybrali originální téma, které dosud nikdo nezpracoval, oslovili zajímavé spisovatele a z vybraných povídek složili vyváženou antologii. Téma se může zdát jednoduché – povídky podle her na hrdiny – o to těžší je ho z autorského hlediska naplnit. Mnoho spisovatelských benjamínků se ve svých prvotinách od her na hrdiny odpichuje marně, protože se nechtěně uzavřou ve struktuře herní zápletky, která neposkytuje mnoho volnosti, a zdůrazňování herních mechanismů je pak ještě rychlejší cesta do záhuby, jelikož jsou tyto postupy zcela neliterární a ve formátu povídky nefunkční. V recenzované knize opravdu jeden takový příklad nalezneme, ale každému čtenáři je hned jasné, že literární paskvil jménem Elf hraničář Xaxy a jeho dobrodružství je vědomou snahou vystihnout na třech stranách textu úskalí, která vedou na scestí mladé autory píšící podle her na hrdiny. Tento záměrně neobratný textík byl součástí již před mnoha lety vydaného článku “Jak nepsat” (najdete i zde), proto ho někteří čtenáři budou znát. Taktéž dvacetistránková povídka literárního sdružení Rigor Mortis s názvem Dobro vítězí již několikrát vyšla (nejméně počtvrté). I ta je vynikající humornou kritikou všech klišé her na hrdiny, příběhů podle nich psaných a špatné fantasy vůbec. Jde o naprostou klasiku mezi domácími parodiemi na žánry fantastiky a i deset let po napsání neztrácí nic ze svého kouzla. Vzhledem k tomu, že zbylých 380 stran (včetně pěkných ilustrací) tvoří původní tvorba, vycházející poprvé, není důvod editory podezřívat, že by si svou práci snažili nějak výrazně ulehčit.
Zmíněnými dvěma texty však není všem klasickým parodiím konec. Nalezneme tu ještě dvě – Hrdinové v nesnázích Jitky Svobodové a A Mezky své tupohlavé bičem začasté vískati budeš… Leonarda Medka. Obě se strefují do stejného cíle sofistikovaněji než Rigor Mortis či autor Xaxyho, a hlavně obě jiným způsobem. Potěšila mě zvláště Medkova povídka, který na nemnoha stranách vystihl podstatu „hraní pro hraní“, nikoliv hraní podle logiky postav, herního světa či zápletek a motivací předhazovaných vůdcem hry. Humor celkově tvoří podstatnou část knihy. Šindelářův Mrtvý les začíná jako třeskutá komedie, ale jak se autor s přibývajícími stránkami začal více věnovat zápletce a dobrodružnému příběhu, postupně na udržování rychlého sledu vtípků rezignoval. Neříkám, že ke škodě věci, protože někdy mi jeho pubertální humor (nic proti němu) připadal vynucený. Také Martin D. Antonín v textu Těžký život sférozpytce kombinuje příběh s humornými momenty, ale tuto kombinaci zvládl mnohem lépe než Šindelář. „Těžký život“ patří mezi nejvýraznější povídky sborníku. Martin D. Antonín se postupně se svými démonologickými příběhy a pohodovým humorem profiluje v jednoho z nejosobitějších spisovatelů naší fantasy. Doufejme, že mu tento růst ještě dlouho vydrží a nezabředne na určité úrovni, jako se to stalo mnoha jeho kolegům.
Další skupinu textů mohu vytvořit z příběhů, které doslova vybízejí Pány jeskyně a Mistry hry, aby podle nich vytvořili dobrodružství. Tato metoda je celkem běžná, záleží zde pouze na schopnosti Pána jeskyně, jak se mu podaří odfiltrovat linearitu hlavního příběhu a vytvořit pro hráče prostředí s absolutní volností. Tím se však teď nebudeme zabývat podrobněji a raději se zaměříme na povídky samotné. Vedle výše uvedené Šindelářovy povídky se mi jako vynikající materiál pro dobrodružství jednoznačně jeví novela Miroslava Žambocha Dole v dole. Výprava skupinky různorodých charakterů, jaké běžně vídáme třeba v Dračím doupěti, se postupně zvrhává v boj o život ve smršti událostí v dolech na manu, magickou substanci. Žambochovi se podařilo vytvořit sice přímočarý, ale funkční a nápaditý příběh, který záměrně okořenil některými typickými stereotypy fantasy, místo aby na nich svůj příběh postavil. Tím se vyhnul všem úskalím, aby jeho text nepůsobil směšně, a obávám se, že tím nechtěně uvede začátečníky na ono scestí s psaním podle her. Nepředpokládám, že si všichni z nich uvědomí, že v tomto případě se zkušený vypravěč pustil do své tradiční práce, kterou jenom fikaně obohatil o herní rysy. Avšak něco za něco. Popasoval se se svým úkolem výborně, ale jeho nejsilnějším prózám nemůže Dole v dole konkurovat. Pro nezasvěceného čtenáře totiž zůstane užití klišé nepochopeno a stane se neduhem.
Druhým takovým inspiračním textem se může stát Pás démonů Vlada Ríši. Narozdíl od Žambocha zvládá Ríša lépe humorné koření, hůře těsto. Některé pasáže svým slohem evokují literárního dřevorubce, někdy mám z Ríšových textů pocit, že spíše popisuje, co v povídce chce mít, než aby povídku opravdu psal. Volím tvrdá slova, ale autor je již dostatečně renomovaný a otrkaný, aby je unesl, a abych dal najevo, že v dnešní konkurenci už to nemá tak snadné jako v době, kdy byl jeden z mála, kdo psal publikovatelnou a zábavnou fantasy. I tato povídka si uveřejnění zaslouží, ale zkušený čtenář bude spíše zklamaný. (Pln naděje však vzhlížím k jeho ambicióznějšímu dílu – nové knize o Brunclíkovi – kterou snad brzy někdo vydá.)
Naopak Lady Candar autorsky roste. Ne tak výrazně jako Antonín, ale jistě. Její Dva psi je poetický a romantizující příběh, který naštěstí upadá do patosu jen zřídka a je příliš dramatický a svižný na to, aby nudil. Je to spíše dívčí čtení, ale snad nepohrdnou ani pánové. Povídka stojí na dobrém nápadu, ale zároveň je to jediný text, u něhož jsem nenašel žádný konkrétní důvod, proč je zařazený zrovna v této tematické antologii. Pavel Renčín se opět ukázal v dobrém světle. V Na křídlech zlatých draků prolíná fantasy svět s naší realitou, kde sleduje hráče Dračího doupěte, zažívající své poslední společné dobrodružství. Máme tak možnost sledovat nejen to, co hráči při hře dělají, ale také co se díky jejich představivosti honí v jejich hlavách. Renčín umí výborně napsat emotivní, laskavý, lidský příběh. Škoda jen, že k tomu někdy využívá poněkud samoúčelných či šablonovitých prostředků. Jeho povídka má však hlubší rozměr, který naprosté většině ostatních povídek chybí, a působí tak jako o třídu lepší literatura než většina parodií či jednoduchá „dobrodrůža“. Ve vlastním zájmu by se však měl do budoucna patosu spíše vyhýbat. Emocionalita nemusí vycházet jen ze sentimentu.
A konečně Lucie Lukačovičová ve stěžejní scéně své povídky Pán Osudu nechala hrát hru fantasy hrdiny, čímž obohatila sborník o téma, které v ostatních textech nenajdeme. Na jednu stranu je tak sborník dostatečně pestrý, na druhou stranu ho tmelí silné herní motivy i převládající humor. Pána Osudu řadím do lepší poloviny antologie, dále bych z nových povídek vyzdvihl ty od Antonína, Medka, Renčína a Žambocha (iao). „Kostky“ logicky doporučuji těm, pro které je kniha primárně určena – hráčům. Ostatní čtenáře tato tematika tolik nezaujme, některé narážky a zápletky pravděpodobně zůstanou nepochopeny a kouzlo antologie se vytratí. Mezi čtenáři Fantasy Planet je však velké procento aktivních hráčů her na hrdiny, pro které bude sborník vítaným zpestřením.
hmm ok tak jeste zkusim z tech povidek precist medka a antonina ;))
Ty dva si precti urcite.
a teď mi vysvětlete, za co mám žít? Nejdřív člověka přemluví na Studnu věčnosti, a teď tohle – brr. Asi se na tu Studnu vykašlu. Jsem hráč a nestydím se za to!
Yéééé,a kdy vydaj nový Drakobijce?
Drakobijci
Pry na Minicon, který bude 12.11.
Tam bude i vyhlášení?
tam bude i Mikuláš…
a možná přijde i kouzleník… %)
Jo, vyhlášení Trollslayera a noví Drakobijci by měly být 12. listopadu na Miniconu v Technickém muzeu kolem poledne. Trochu to kalí skutečnost, že pořád ještě dělám první korektury a ze svých kydů dozadu jsem nenapsal ani čárku, nicméně do tiskárny to musí jít nutně až příští čtvrtek, mám tedy ještě celých 10 dní… 🙂
to v pohoda…ste všichni sviněnenecháte člověka ani s dvackou v peněžencezas sem utratil všechno co sem u sebe mělnemám vás rád…grrr!!!
zacni makat :))
Bronec:náhodou,já mám ty ,,kdydy” na konci moc ráda.Když už ne všechny povídky,tak aspoň všechny tyhle konečné dodatky ze všech Drakobijců mám přečtené:-)
jojo, ty kydy sou většinou hned po něčem od Šlechty to nej co tam je. (ty minulé sem nečet..%( )
Proč nikdo nic nepíšete?!?
Proč nikdo nic nepíšete?!?
bláboly
Myslíš jako reakce? Ono českou tvorbu prostě nečte tolik lidí, nebo se o ní tolik nediskutuje. Ta diskuse kolem JFK (nebo zvěčněného Arsianu 🙂 ) je spíše výjimečná.Mě osobně se tahle recenze rozhodně líbí, ale to asi není překvapení. Přiznávám – osobně jsem očekával, že Ondřej Jireš mi “popraví” minimálně Lady Candar jako příliš složitou a nesrozumitelnou, případně za opak zcela “odstřelí” Vlada Ríšu. V recenzi v Pevnosti mě trochu překvapilo, že ten člověk to tam v podstatě celou dobu chválí a pak tomu dává “jen” 60%, ale nevyzpytatelné jsou cesty recenzentské… :-)Mimochodem: V nových Drátobijcích zase bude Šlechta, Incomo… 🙂
Nevim, lady candar me neprisla nesrozumitelna (jestli mi naka autorka nekdy prijde nesrozumitelna, tak je to spis Reckova nebo Lukacovicova), spis jsem mel pripominku k tomu, ze netusim, proc ta povidka je zarazena v Kostkach. Jestli mi to ale nedocvaklo a duvod tam je, pak uznavam, ze je pro me nesrozumitelna a nepochopil jsem ji :). A od Risi jsem cetl v poslednich letech horsi veci (se slzou v oku vzpominam na “povidku”, kterou zaradil do vlastniho sborniku), naopak se mi treba libil jeho Mark Stone: Mise na Samatu. Zklamanim byl pro me tentokrat Sindelar – vsechny jeho predchozi humorne veci mi prisly lepsi.
Re: bláboly
No,ona to ani nenji moc novinka,protože v Pevnosti hned na úvodní straně Šlechta říká,že mu nová povídka vyjde v Drakobijcích 7:-)Už se na ně teda docela těším.Ráda čtu domácí tvorbu a proto vyhledávám takovéhle různé sborníky.Docela by mě zajímalo,jestli zase vyhraje někdo ze ,,zavedených” autorů,protože se mi zdá,že tam jsou pořád ti samí lidi(hm,ono se mi to vlastně ani nezdá,ona je to pravda…)
Mozna by nebylo marne, kdyby soucasti pravidel bylo, ze pokud jednomu autorovi vyjde v drakobijcich 5 povidek, ze by se uz nemel zucastnovat. 🙂 5 zverejnenych povidek je uz dost velky uspech, a ze to treba autor nedotah ani jednou k vitezstvi je uz spis smula. 🙂
Ale to by to zase moh někdo přestat kupovat právě proto,že tam nejsou taková jména,která v minulosti dokázala,že za něco stojí.Nehledě na to,že oni opravdu píšou dobře,jen to asi takhle opravdu ztrácí smysl-to hledání nových talentů,protože ti staří talenti nedají šanci zviditelnit se někomu,kdo třeba píše už dlouho a docela dobře,jenže přes tu záplavu zavedených autorů se do sborníku prostě neprotlačí…
V prvnich 7 drakobijcich ma ale 5 publikovanych povidek jenom Stefan, Lukacovicova, Rencin a Sindelar, takze soutez by skoncila jen pro tyhle ctyri autory.
Hmm, přikláním se k názoru, že by se měla dát šance těm novým. Pokud je to šance pro začínající autory, tak přes tyhle “staré mazáky” projde jen výrazně nadprůměrně nadaný autor. Souhlasila bych i s tou hranicí 5 povídek ve sborníku. Vždyť třeba takový Renčín už vydal i knihu (Nepohádka).Ráda bych si přečetla i povídky od nových autorů – nové nápady, jiný styl, i když ty “staré – mladé autory” mám moc ráda.Českou fantasy čtu moc ráda, ať už povídky v Pevnosti nebo Drakobijce a občas se dosytím Mlokem (a teď edice Pevnost) a sem tam nějaká ta knížka…
Nechal bych soutěžit všechny, kdo nevydaly knihu, nebo sborník povídek (a Renčína jako hosta 🙂 Tohle mi připadá férové a mladí se hold musí snažit.
No, kdyz uz tady do toho takhle Michaelovi kecame, tak bych docela pockal na jeho nazor 🙂
Dobrý den,rád bych jen napsal, že jsem na vyhlášení Drakobijců 5 ohlásil (ano, tou dobou jsem měl 5 povídek v Drakobijcích publikovaných – v každém ročníku), že již přispívat nebudu – a to trvá. Do ročníku 6 jsem nepřispěl a letos jsem pro Michala napsal hostující povídku. Souhlasím, že je třeba dát prostor novým autorům – je to i smyslem soutěže.Pavel
P. Renčín coby host = potěšující zpráva!
Slechta jako host
Spolecne s Rencinem tam bude i Slechta s povidkou o Rogeru Schniregovi. Na to bude velmi volne navazovat povidka v pravdepodobne lednove Pevnosti a vse se zavrsi v novele v antologii Legendy ceske fantasy.
Šlechta a Renčín, tak to je skvělé! Moje prosby byly vyslišeny.
hehe, vyslyšeny, zas takovej ignorant nejsem.
odpovědi
Nebojte, já si do věcí kecat zas tak moc nenechám. 🙂 Jinak: Je zde samozřejmě věčný rozpor, se kterým se nedá tak úplně nic dělat. Povídky v Drakobijcích si sám charakterizuji jako “poloprofesionální”. Kdyby zde vycházely jen povídky profíků, kteří by se rozhodli soutěž okupovat – ztratila by soutěž smysl, který má, i když bych měl asi zase lépe prodejný sborník. 🙂 Kdyby každý po troše úspěchu odešel, asi bych měl pořád jen sborník naprostých nováčků, který by zajímal leda tak teoretiky žánru, pár nadšenců a psavců. Je to prostě nutné nechat někde mezi a asi i bez svazujících přísných pravidel (5 x a dost! 🙂 ) Ostatně, Drakobijci jsou honorováni jen 50 Kč za normostránku, takže profík do nich nemá zapotřebí psát. Osobně by mi vadili asi jen povídky od někoho, kdo může své texty uplacírovat kdykoli a upřímně řečeno, takových lidí u nás zatím není moc. Ze soutěže se po svém prvním vítězství stáhl Vladimír Šlechta, udělala to i Ivana Kuglerová a jak vidíte, i Pavel. Bylo to jejich vlastní rozhodnutí, k němuž jsem je netlačil. Třeba bych byl rozhodně nerad, kdyby se na to chtěl vykašlat loňský vítěz – Alexadr Kazda. Doufám, že od něj se dočkáme ještě mnoha zajímavého.
ještě odpovědi
Tým veteránů ostatně letos opět prořídl. Konstantin Šindelář se mi dokonce omluvil mejlem, že nestíhá, Josef Štefan se neozval, ale ani ničím nepřispěl. Nevím, zda už ho po letech otrávila ona nabručená kritičnost, s nímž jsem přijímal mravokárnost jeho povídek, má moc jiných starostí nebo přestal psát. Loni mu ostatně vítězství uteklo všeho všudy o osm bodů, třeba rezignoval s tím, že dosáhl možného maxima, nevím… Ze zavedenějších autorů se neúčastnil ani Martin D. Antonín. Mezi jedenácti vydanými autory jsou čtyři naprostí nováčci, čtyři středně zkušení (nějak mezi jedním a třemi lety) a tři staří mazáci…
Víc už prozrazovat nebudu, musít jít psát ten zatracený doslov….
tik tak tik tak 🙂
To není spravedlivé!Teď se na to těším ještě víc a nebudu se moci dočkat až to vyjde!
To Ondra Jireš
Musím říct, že jsi to docela odhadl. Druhou půlku té povídky jsem psal víc než rok po té první, za zcela jiných okolností a nálady. Proto už v ní není tolik “pubertálního” humoru 🙂 Kritiku beru a zauvažuji nad ní. Co se dá dělat, nemohu se pokaždé zavděčit čtenářům a recenzentům, že ano 🙂
Mně se to náhodou líbilo, jak po té prvotní prče náhle “přituhlo” a začalo to být vážnější…
šak á se kt omu eště ostanu!
Tak co doslov?Je už napsanej:-)?
Vnitřek s povídkama už je v tiskárně, an doslov jsem si vzal ještě víkend. Já se tak těšim, až to budu mít z krku… 🙂
zítra či pozítří započně má pouť světem Kostek… %)
Tak to jsem zvědav, co na ně řekneš. Člověk se potkává se samými lidmi, co jsou z oboru, a o názor “normálního” čtenáře už skoro nezavadí… 🙂
bohužel zítra odjíždím do anglie, takže mé vyjádření dostaneš až za týdenmimochodem, MĚ lichotit nemusíš. normální.. pchese na mě podívej!
Incomo : Jseš normální čenář ? :-))))
čtenář možná, ale jestli normální… nevím nevím(nečtu vzhůru nohama takže asi nebudu nějak spešl)
Incomo:a co třeba zleva doprava?
Tak co, jak kdo putujete Kostkama? Já jsem četla naposled “Dole v dole” a líbilo se mi to. Docela drsná ta sedmička barbarů…
První stání Incomova planetárníhol soudu
v anglii jsem nepřečetl ani to s čím sem na jisto počítal. Prostě nebyl čas. Ale. Teď izačínám Pána osudu od Lucky, a to předtím bylo docela klavlitní. Právě ten Žamboch mi zatím přišel asi nejslabší, až na pár klišé a zajímavých nápadů (Bagovo vyrážení dveří) docela málo vtipný. Čitelný, ale, hm, suchý. Dobrá akce, barbarská sedmička byla zajímavý nápad.Něco tomu chybělo. 5,5/10Přečetl jsem Dobro vítězí a byl jsem nadmíru potěšen. jenom, možná bych tu první část umístil až na konec. Nevím. Hodně dobré. 7,5/10Hrdinové v nesnázích, nevím, ale nějak si pořád nemůžu vzpomenout jestli jsem už o Jitce Svobodové něco slyšel (četl). Každopádně je to oopravdu velmi příjemné čtení. Moc ani nemámk co vytknout. Možná trochu moc neuzavřený konec. Na můj vkus. Ale dobré. 7,5/10A Kosťa, Kosťa se zase jednou rozepsal. Jeho Mrtvý les… No. První 2 stránky – great. Pak to šlo trochu dolů a pak šlo jasně vidět ten zlom, kdy to psal později. Přišlo mi to šlušné, vykreslení gnolů bylo dost dobré, a celkové docela pohoda. Zajímavé je, že on, i Mirek měli v povídce místo s hodně zhuštěnou magií a oběma jim svítila. Ten zlom byl fajn, jen mi to ze začátku (tj. před zlomem) přišlo moc rachle napsané a potom zase že to chtělo trochu víc projet a sem tam ubrat půl věty (malinko zdlouhavé, ale jenom malinko). Asi tak 6,7/10A další povídky tady zhodnotím až je přečtu, ju?2Mr: jo, tak zleva doprava opravdu čtu. Občas. %)
jestli sem to napsal nějak nesrozumitelně, tak sory, dneska byl dlouhý den
zklamali jste mě..čekal jsem že někdo odpoví..fňuk
Těší mě, že Tě to dejme tomu zaujalo… :-)Co říct víc?
Druhé stání Incomova planetárníhol soudu
dnes se to bude týkat 2 povídek, a to Pán osudu od Lucky Lukačovičové a Elf hraničá Xaxy a jeho dobrodružství aneb výprava do Černé jeskyně aneb jak rozhodně Nepsat.Pán Osudu: Je velmi pozitivní že konečně nějakého schponého autora napadlo toto téma. Ale. Přišlo mi to příliš krkolomné, a nesrozumitelné, jako by to Lucka psala v jednu ráno po celedonní šichtě (zvlášť ten konec..). Divné. Nemám z toho dobrý pocit. Tak 4/10.Zato Xaxy, k tomu prostě nemám co dodat, snad jen že se mi nelíbílo to překrucování jmen v průvodní dopise. Ale nevadí. 9,876823779/10 (za ten dopis..)%)
2Michael:
Rozhodně musím říct že mě to zaujalo. Celkově hodnotím hodně kladně už to že jsi něco takového vydal.komu čest, tomu čest..
Incomovi
Jinak jsi se ptal na Jitku Svobodovou: vyšly jí asii dvě povídky v minulých Drakobijcích, taky docela slušně kreslí a je to to trpaslice (Gertenalika) mnoha talentů…Jo, a ten doslov do Drátobijců jsem stihnul, i když pěkně knop.
no, až na ty drvní a poslední mám Drakobijce kompletní, tak se po ní poohlédnu, a určitě si od ní něco rád přeštu..a jen tak mezi náma, v nejbližší dobe ti vyjde co? Zelazny? Nebo něco jiného? Svěř se Incomovi… On to nikomu neřekne. %)
V příštím týdnu dotisk Stínu modrého býka a jinak usilovně pracuju na textu Amberu-Jantaru.
dobrý, dobrý.. Tak mě napadá, Stín modrého býka 2 ještě asi ani není rozepsaný, že?
Je rozepsany, ale je z neho jen par stranek. Autori nyni pracuji na rozsahle novele o stejnem hrdinovi, ktera vyjde v antologii Legendy ceske fantasy. 🙂
ááá, tak to jo..Ty, Legendy, zaznamenal jsem správně že to bude až někdy v lednu nebo tak?Mám spoustu otázek, a dokonce dávají smysl.. Podivné..
Původně jsem chtěl udělat dotisk jedničky až někdy před vydáním dvojky, ale když jsem zjistil, že je v nedohlednu, rozhodl jsem se pro něj už teď. Z druhého dílu je zatím pouze prolog. Doufám, že se k tomu Františka s Leonardem už brzy vrátí…
Kdy budou Drakobijci7 k dostání v knihkupectvích?
včas. %)
Hmm, to je zklamání s tím pokračováním Modrého býka. Je to jedna z knih, kterou jsem přečetl vícekrát a tak jsem doufal, že jsou autoři aspoň v půlce. Na druhou stranu, aby se to neuspíšilo až moc. Radši nechat příběh uzrát, byla by škoda, kdyby se z pokračování stala rychlokvaška.
Drakobijci doufám od příštího pondělka 14.11.
Siccovi:
To víš, že mě to taky štve. Už proto, že jako “první čtenář” jsem na ten text velmi zvědav…
jen ať to hezky udělají, zrát to může v době mezi uděláním korektur a vydáním apodobnýmy blbinkama…
Incomo:No já nevim.Někdy třeba večer člověk ulehne s tím,že to, co napsal, je úplně skvělý, a hned ráno mu to už přijde jako největší volovina na světě.Nebo obráceně.Kdyby to zrálo mezi korekturama tak by je napadla třeba nějaká věc,kterou by tam ale pak už nemohli dát,protože by kniha byla napsaná a ono by ji to úplně změnilo.Je lepší když se knihy připravují delší dobu,jsou pak lepší.Takový to:,,Honem,honem,ať už to je,čtenáři se těší.” obvykle je pak plný překlepů,chyb atd. A to je škoda,něco takového by si ta kniha nezasloužila jestli je tak dobrá jak říkáš.A abych nemluvila o něčem o čem vůbec nemám páru,tak si ji hned zítra půjčím v knihovně:-)
to Mr:
Tak to máš dobrý, jestli seženeš Stín modrého býka v knihovně. U nás jsou tyhle lepší věci – Medek, Rečková atd. beznadějně rozpůjčený, kdykoli tam přijdu. Pokud je vůbec mají.:-(
jó, já vím, to byl jenom blbej fórsry jestli to ještě někdo nepochopil%)(Stín modrého býka je nej nej nej..)
pp:Really?já když byla v knihovně tak tam měli hned dva.Takže už se válí u mě na poličce,protože nejdříve hodlám dočíst knihu sebraných povídek od Poea:-)
Pražská městská knihovna vzala Stínu modrého býka na svůj standard docela dost, ale mimo Prahu žádný intergrovaný systém neexistuje nebo ho neznám, takže nejsem schopen do knihoven dodávat, pokud mě přímo neosloví a něco si neobjednají…
to je tada blbej systém…
Souhlasím s Incomem..
jéé, to se tak často nestává aby se mnou někdo souhlasil.. příjemné…
2 Michael Bronec
Hele, tak to třeba adresuj jako výzvu všem tady: Pomozte napravit blbej systém! Kdo něco chce číst a nenajde to v knihovně, běžte za personálem té knihovny a dožadujte se, ať to objednají. Třeba to zafunguje….:-)))
každej inteligentní čtenář může udělat to, že si opíše z tiráže adresu svého oblíbeného nakladatele, přijde do své knihovny a zeptá se: “Proč nemáte knížky tady toho nakladatelství?- Tady máte adresu a objednejte si je!” Pak už to samozřejmě záleží na nic, ale nemyslím, že bych kvůli tomu chtěl dělat zvláštní nátlakové akce… :-))
Bronec:Krásná řeč na miniconu:-)
Děkuju, obvykle trpím docela trému, a to, že jsem měl s sebou svoji nevlastní ségru, která si občas vzala řeč, mi taky docela pomohlo. Jsem rád, že mám letošní Drátobijce za sebou… 🙂
zbijte mě…
stydím se za sebe.odložil jsem Kostky.nemám energii a chuť na dočtení tohoto skwostu.už mi chybí jenom Lady Candar, Antonín a Renčín.Ale prostě se k tomu nedokážu donutit.Snad časem.Stydím se za sebe.%(
…
M.B.:Trémou? Ty? To teda vůbec nevypadalo…. Já myslím, že trémou tam trpěli všichni ostatní. :-))Incomo: Za to se nestyď, odlož Kostky a začni číst Drakobijce. :-)))
Incomo: Tak to jsi padl v cílové rovince. Podle mě je z celého sborníku nejlepší novela od Antonína. Renčín je hodně dobrý, ale zapůsobí jen na určitou část čtenářstva, ale Darionovi se fakt povedlo napsat úžasnou frašku… :-))
pp: Býval jsem velký trémista, teď mě to možná už přechází…
stydím se, červenám se, rudnu..
to M.B.:
Tak to je nás víc takovejch…
JO!
Pěkně a výstižně napsáno! Jsem rád, že teď různých českých povídkových sbírek vychází tolik a navíc za slušné peníze! Je to můj nejoblíbenější žánr, takže jen doufám, že to tempo i kvalita vydrží co nejdéle!
já zas musím říct že mi povídky čím dál tím víc lezou na nervy. Mám radši delší věcičky.
hlavne do zadecku vid? :)))
Už se těším na Drakobijce 7, u nás je ještě nemají, ale teď jsem už zpátky v Praze, tak tady snad někde budou 🙂
Určitě v Krakatitu a v Dračí doupěti je mají…
Hlásím, že do brněnskýho Barviče taky ještě nedošli….:-(
stav se do černý planety, tam jsem je už viděl
Lidi!Mám BIG PROBLEM – poraďte mi někdo prosím – jak mám nastavit normostranu – tak aby to fakt byla normostrana, jak ji předepisují soutěže (CKČ, Drakobijci..)..Píšu ve Wordu.Moc díky!!!!!
I normostrana má svojí toleranci. Například si to nastav řádek na 63 znaků aby ti průměrem vycházelo těch 60. A stránka myslím může mít až třicet dva řádků. S curierem, nebo arielem 11 – 12 by to neměla být zas tak velká věda.
Karrin, kterou? Možná to nevíš, ale normostrana dle Pevnosti je třeba úplně jiná, než jak si ji představujou v Ikarii, o jiných redaktorech nemluvě:-))) Ne, vážně:já používám třeba Arial 12, zarovnání do bloku, Formát:Odstavce – řádkování přesně, výška 23b. To většinou stačí, i když to není přesně.Sicco: dík, já už je mám, jen jsem sem psala, že v Barviči nejsou
Normostranu řeším ve Wordu jednoduše – 18 000 znaků (s mezerami). Ono to není úplně přesné, mělo by to být o něco méně, ale takhle se to počítat dá.
Karrin
Soutěžní nirmostrana určitě NENÍ 1.800 znaků ve wordu. Já ve wordu nepracuju, ale přibližně Ti můžu poradit – ono to stačí. Normostrana má být 30 řádek na šedesát znaků na řádku, a ty by měly pokrývat valnou část stránky – ne se jako poštovní známka krčit uprostřed. Takže si musíš nastavit dost velký font (třeba 18), dost velký proklad řádků (třeba 2), a pak si hrát s okraji, až buddš mít na stránce těch 30 řádek a cca 60 písmenek v řádku – tohle už nikdo nepočítá úplně přesně, jen odhadem…
Teda lidi, jste skvělý, díky…ad pp – no právě, dívala jsem se na to nastavení v Pevnosti a přišlo mi toho na té stránce nějak moc… tak já zkusím kompromis – arial a vel. 11,5 a to řádkování jak napsal pp. Chci totiž zkusit poslat povídku do soutěže – ne že bych si dělala naděje na nějaké umístění, ale když už to posílám, tak nechci být vyřazena kvůli blbě udělané normostarně… Jo, mimochodem, před chvílí jsem si ty Drakobijce koupila a už se na ně chystám… 🙂
Oou,teprve teď se mi tu objevila odpověď od Michala Bronce a to mi kapku mění situaci… no už jsem si s tím vyhrála, je to jednou 30 řádků jednou 31 a počet znaků kolísá od 56 do asi 65 – tak co už to jde??? :-)Jen mi teď narostla délka příspěvku a nevlezu se do kategorie, do které to původně bylo 🙁 fňuk.. a předtím to vypadalo hezčí…ale co už.
Vždyť to říkám, co odborník, to normostrana. :-))) Nechtěli byste se shodnout všichni na jedné verzi?:-)) Karrin: To, co jsem psala já, je verze red. Tomáše Němce z Pevnosti, tuším. Ikarii potěšíš, když si seženeš emulátor a editor t602.:-)) Ale k tté mojí verzi: ještě si musíš pohrát s okraji, jak ríká M.B., a počítat s tím, že ten word si to upravuje i sám, takže skutečně pak je na jedné stránce 29, na druhé třeba 31 řádků, ale dohromady to přibližně snad sedí.Michaeli, my víme, že je to třicet na šedesát, řešíme jak to nastavit ve Wordu. Font 16 mi zkritizovali ve Workshopu, že nemám používat, prý to rve oči. Mě se ale taky zdál lepší než dvanáctka. Jsem ráda, že vím, co poslat příště Tobě.Martino, nepletu-li se, seznamovaly jsme se na Miniconu? V tom případě: ahoj, jak se daří?
No, mně tam vyšla nakonec 17 náctka a je to hrůza, tak řeším, jestli to vůbec poslat… co jednoho neodradí…Fakt to má být tak velkým fontem a s takovýma mezerama??? Vždyť tohle kdybych odevzdala ve škole tak dostanu děsného zdrba…
aha
Aha?
Karrin:
Když chceš použít trochu menší font, můžeš prostě zvětšit ty okraje, i když mně velké fonty (16 nebo 18) nevadí a čtou se mi docela dobře. Papírová normostrana je samozřejmě pojem ještě z totáče, kdy ji ideálně produkoval nějak nastavený psací stroj, a nemyslím, že musí být ÚPLNĚ přesná. Pokud Ti to bude lítat o řádek a o pět úhozů, nikdo se nad tím nepozastaví. V soutěžích jde jinak o to, aby se poměřovaly povídky zhruba stejných délek a někdo se s delší sazbovými fonty necpal do kratších, takže když v organizátorovi nevyvoláš ten dojem, drobná odchýlení Ti odpustí.No, a když to máš moc dlouhé, tak to prokrať, to je jedna ze základních schopností dobrého autora, umět krátit text… 🙂
Karrin, nenech se zviklat a pošli to tam v jakékoli formě…. my tě tu zlobíme, páč někteří tady – třeba moje maličkost – by rádi TEĎ řešily formu normostran třeba do CKČ… jenže jsem teprv někde ve druhé třetině povídky:-((( takže tiše závidím. .-)
NO chci to poslat do CKČ…krátit – na sedmi stranách moc nepokrátím – původně to měla být mikropovídka, ale teď mi to narostlo o kousek, no nic, tak to bude krátká povídka.ad pp – to jde ještě stihnout ne :-)Díky za rady, nějak se s tím teda poperu… a nechám to v tom velkém fontě – když si to tak nadiktují v zadání … :-)Děkuji moc všem, kteří mi tady tak ochotně poradili!
není zač
Ahoj pp, předpokládám, že máš asi pravdu, známe se od Miniconu. Mám se fajn, jen je to v poslední době trochu hektické. A co Ty?
to M.Š.:
taky tak… klasika, mám jednu a půl povídky a marně přemýšlím, jak s tím obešlu tři soutěže :-)))Karrin: tak to jsme ve stejné kategorii 🙂 doufám, že mě předběhneš:-))Michael: ještě by taky šlo zvětšit mezery mezi písmenama…mmch, D. už došli i do Barviče
to M.Š.:
taky tak… klasika, mám jednu a půl povídky a marně přemýšlím, jak s tím obešlu tři soutěže :-)))Karrin: tak to jsme ve stejné kategorii 🙂 doufám, že mě předběhneš:-))Michael: ještě by taky šlo zvětšit mezery mezi písmenama…mmch, D. už došli i do Barviče
ad pp – Teda tři soutěže, kam to chceš posílat?No, tak to asi jsme ve stejné kategorii, ale o tom, jak se která umístí, necháme rozhodnout radši tu porotu 🙂 Přeju Ti hodně štěstí!Dneska jsem to byla podat na poště…tož su zvědavá 🙂
to Karrin:
Nakonec jsem do CKČ přece jen poslala něco už staršího… teď ještě do s. O dřevěného Turka, pak už letos nikam.:-)
Letos jo 🙂 Tuhle s. O dřevěného Turka ani neznám, co je to za soutěž?
Já zas Drakobijce 7 vůbec nemůžu sehnat ať všichni píšete, že už jsou.Strašně mě mrzí, že jsem z Miniconu musela odejít, ale byla jsem tam opravdu až do poslední chvíle vyhlašování Drakobijců.Jen mi unikla první tři místa a už jsem si nemohla koupit knihu…:-´(Jinak koukám jak moc lidí píše a obesílá soutěže.Já už to taky jednou zkoušela.A zrovna v Drakobijcích:-)
Pro Mr:
Nevím, odkud jsi. Myslím, že můj distributor se knihy vcelku snaží rozvážet, otázka je, kolik krámů na o Drakobijce v té smršti předvánočních novinek zájem. Ve speciálkách určitě jsou a jinak tak porůznu. Každopádně, nepůjde-li jinak, můžeš mi poslat složenkou 180 Kč na mou adresu (tamtéž, co se posílají příspěvky do Trollslayera) a já Ti Drakobijce zabalím a pošlu…
Bronec:Naštěstí jsem Pražan takže pro mě nenji problém zajít si do Krakatitu.Jen jsem nevěděla, že tam už ho tam maj a pořád jsem chodila okupovat knihkupectví na Smíchově, kde pořád ještě nenji.
Ahoj lidi!Tak už jste četli DRAKOBIJCE? Já jsem už louskla všechny soutěžní povídky a ty od Šlechty a Renčína si ještě šetřím na horší časy – blíží se mi zkouškové… :-)Dneska jsem si ale přečetla Šlechtovu povídku v prosincové Pevnosti – Děti lesa se myslím jmenuje.