Pravidelně každý rok se objevuje na pultech další pokračování mamutího cyklu Roberta Jordana Kolo času. Meče na koruně jsou už sedmou knihou, kterou český čtenář dostává do rukou. Máme sice stále ještě ztrátu tří knih oproti Američanům, ale Návrat pomalu avšak jistě Jordanův náskok stahuje. A podle slibů šéfa tohoto vydavatelství se máme letos těšit ještě na celou osmou knihu.
A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, ještě jedna. Pro kapsu ctitele Kola času rozhodně není zanedbatelné, že sedmá i osmá kniha zřejmě budou jen ve dvou svazcích.
V Koruně z mečů Jordan navazuje na konec Pána chaosu 3. Hlavní postavy zůstávají tytéž, ovšem oproti prvním částem cyklu je patrný výrazný posun. Zatímco dříve byla jedna kniha svým způsobem uzavřeným příběhem, kdy hrdinové vždy naplnili jistý cíl, a v další se před nimi vyskytl úkol nový, nyní je tomu jinak. Už druhý díl mají hrdinové za úkol dát do pořádku počasí, což se ovšem může provézt jen za pomoci mísy – mocného ter´angrialu, jenž však není stále ještě nalezen. I když Elain s Aviendhou a Nyneivou už jsou zdá se blízko.
Rand se stále snaží připravit na poslední bitvu s Temným, ovšem intriky bují na všech stranách, obzvláště za jeho zády, a on se musí mít neustále na pozoru.
První část Koruny z mečů se vyznačuje mnohem poklidnějším tempem, než závěr předchozího dílu. (Jen připomenu, že ten byl zakončen velkou bitvou, při níž se poprvé projevily možnosti asha´manů.) I přesto nepostrádá děj jistou dávku napínavosti. Jordan dokáže překvapit, i v téhle knize se mu to opravdu podařilo. Vrátil do děje jednu z postav, o níž by se podle kusých informací dalo soudit, že už zřejmě není mezi živými.
I když by bylo možné říct, že po šesti knihách už čtenář musí hlavní postavy cyklu znát takřka „jako své boty“, i tady dokáže autor překvapit. Tu přidá nějakou informaci, tady se zaměří na nějakou vzpomínku, a obraz postavy se stále doplňuje a rozšiřuje. Hojně se zejména věnuje Luisi Therinu prostřednictvím jeho vzpomínek promítajících se Randovi v hlavě. Vůbec ono soužití obou osobností v Randovi je zajímavé, ačkoli zřejmě dost stresující. Jsem zvědav, kam až Jordan tuto myšlenku dovede.
Příběh dál pokračuje v několika dějových liniích většinou prostřednictvím jedné z hlavních postav. Jedním z dalších kladů posledních dílů Kola času je fakt, že jednotlivým příběhům svých hrdinů autor věnuje více času. Vždy několik kapitol na sebe navazuje v uceleném sledu a přechod od jedné linie k druhé je už poměrně nenásilný. Jordan nachází spojovací můstky a propojuje linie do jednoho celku. Děj není trhaný, ale navazuje na sebe. Také neváhá vrátit se zpátky a podívat se na událost, která se už stala, z pohledu jiné postavy. Tím podává čtenáři další informace a osvětluje pohnutky, které vedly k jednání postav.
Mimo postav se autorova pozornost soustřeďuje na celé národy a státy. Dává si dost práce, aby vylíčil životaschopný obraz každého z nich, a i když občas popisuje jednotlivé národy trochu schematicky (typ oblékání, chování, schopnosti, vlastnosti a povaha). V celku se mu jeho úmysl daří.
Zatím si vytvořil nesčetně možností jak pokračovat, takže se jen stěží dá odhadnout, co vlastně bude následovat. Některé myšlenky nechal i několik dílů uležet, aby se k nim později vrátil. Musím mu ale přiznat, že každý následující díl, je minimálně stejně dobrý jako ten předchozí.
Kolo času je skutečně megacyklus, v našich podmínkách ještě podtrhnutý tím, že jednotlivé knihy jsou navíc rozděleny do částí. Takže pro orientaci je slovníček na konci knihy naprostou nezbytností. Nejen, že usnadní čtenáři orientaci v textu a připomene základní názvosloví, občas je i samostatným zdrojem informací o Jordanově světě.
Překlad Dany Krejčové je čtivý a stává se jakýmsi Jordanovým druhým českým hlasem, bez něhož si Kolo času snad už nedokážu ani představit. Obálka je na standardní úrovni stejně jako redakční práce Návratu.
Závěr: Další díl rozsáhlé fantasy zejména pro ty, kteří četli ty předchozí.
