Koruna v křečovitém ohrožení

Pravdou je, že osmdesátá léta i s léty devadesátými jsou nenávratně pryč, za což jsou někteří vděčni a jiní to světu nedokážou odpustit. Americký spisovatel Raymond E. Feist (1945) k této éře neodmyslitelně patří, v tomto období totiž vznikla jeho nejlepší díla Mág či Dcera Impéria. A i když od té doby poctivě publikoval takřka každým rokem jednu knihu, už nikdy se mu nepovedlo zopakovat úspěch, který s výše uvedenými dvěma romány slavil. Vzdát to však evidentně nehodlá.

Jenže buďme upřímní, osmdesátky i devadesátky jsou fuč. Čtenářský vkus je dneska úplně jinde, než býval a kdo to odmítne vzít na zřetel, zůstane sám stát v koutě. Na Feistově tvorbě je znát, že se s každou novou sérií snaží přizpůsobit poptávce, naneštěstí se mu to moc nedaří. Nemluvím teď o jeho neschopnosti opustit svět Midkemie. Taky proč pouštět k vodě husu, co snáší zlatá vejce, ostatně podívejme se na neméně slavného Terryho Goodkinda a jeho plány už se nikdy nevrátit k Meči pravdy.

I když Feistův poslední projekt, trilogie Války Chaosu, sliboval prostřednictvím prvního dílu Království v obležení (Wales, 2012) hodně zajímavou podívanou, tak nějak to šlo s druhou knihou do kopru. Přiznám se, že i když nenosím placku s autorovým jménem na prsou, mezi jeho fanoušky se poctivě řadím. Nedokázal sice za ta léta vyrůst, na druhou stranu, to ani já ne. Jeho tvorba pro mě byla vždycky zárukou alespoň profesně dobře odvedené práce. Ne že by teď Koruna v ohrožení něco měnila, ale nedá mi to a rejpnout si prostě musím.

Nehodlám vyčítat šablonovitost hrdinů, kteří jsou v důsledku stále těmi, které autor vytvořil už před lety, jen se jmenují jinak. Stejně tak nevyčítám příběhu lehkou naivitu, v níž jsou hrdinové hrdinní a padouši padouští, nebo autorovu tendenci ve vypjatých okamžicích zdlouhavě rekapitulovat předchozí historii. To jsou nešvary, na které jsme si za ta léta zvykli.

Jenže co přehlédnout nedokážu, je mizerná koncepce. Především fakt, že autor najednou zcela cíleně shodí veškeré dosavadní dění, dělá ze všeho toho předchozího humbuku nesmyslnou předehru (mluvím teď o minulé knize). Většina linií, které byly tak pěkně rozehrané, se najednou ukazují jako nepodstatné, což autor podtrhne tím, že to nechá přiznat i samotné hrdiny. Což vážně zamrzí, protože tak, jak byly karty původně rozdané, slibovaly hodně zajímavou podívanou. Příběh nakonec zachraňuje až úplný závěr, který vyvrcholí hned dvěma cliffhangery, což je asi ten nejprimitivnější způsob, jak člověka přinutit k zakoupení dalšího dílu.

V důsledku je pro mě Koruna v ohrožení zklamáním. Je tu množství výborných nápadů a bezvadných situací, ale nic z toho není plně využité, a když ano, vzápětí to autor něčím zazdí. Nebo přijde s obehraným „zvratem“, který zaskočí pravděpodobně jen čtenáře trpící Alzheimerem. Při zpětném pohledu pak navíc zcela uniká smysl některých scén, které se náhle ukazují pro vývoj příběhu jako naprosto zbytečné.

Po velmi slibném začátku bohužel přišel slabší díl, který si místo toho, aby plně využil potenciál předchozího svazku, jde zcela vlastní cestou. Raymond E. Feist se tak zavděčí maximálně vlastním skalním fanouškům, přestože do série Války Chaosu mohli původně bez problémů proniknout i čtenáři, kteří s ním přišli do styku poprvé.

Knihu lze zakoupit již za 331 Kč na FantasyShop.cz!