Poslední román populárního M. Crichotona nás zavede do světa nanotechnologií.
Americký spisovatel M. Crichton (*1942) už patří několik desetiletí k nejpopulárnějším autorům světa. Svoji hvězdnou kariéru zahájil v roce 1969 knihou Kmen Andromeda, po které následovaly další slavné tituly jako Jurský park, Koule atd. Jeho zatím posledním dílem je román Prey, který u nás na Vánoce 2003 vydalo nakl. Knižní klub pod titulem Kořist. První věc, která mne v knihkupectví u knihy zaujala, nebo spíše zarazila, je grafická úprava obálky. Je trochu nešťastné, že většina knih M. Crichtona je vydána v určité grafické formě, a román Kořist z toho přitom dost vybočuje. I kdybychom toto opomenuli, z estetického hlediska jde o dost „divnou“ obálkovou ilustraci, když si ještě uvědomíme, že jde o velmi moderní techno román.
Typickým prvkem pro většinu Crichtonovy tvorby je prezentace moderních technologií. V Jurském parku to bylo genetické inženýrství a klonování, v Kongu moderní telekomunikační techniky, v Proti času princip cestování v časoprostoru atd. V tomto příběhu se dostaneme k problematice nanotechnologií, tedy mikrotechniky v atomárním měřítku. Hrdinou příběhu je Jack Forman, čerstvě nespravedlivě propuštěný počítačový odborník jedné z hypermoderních firem v Silicon Valley. Je už několik měsíců doma na podpoře a přebral roli ženy v domácnosti. Jeho žena Julie je manažerkou firmy Xymos, která vyřešila technologické problémy nanotechniky, a teď se snaží urychleně získat investory. To dává Julii jako vyššímu managementu zabrat jak časově, tak duševně. Pohoda domácího krbu se začíná rozpadat a končí to hysterickými hádkami. Jack začíná podezírat Julii z nevěry, když vynechává večeře a jednou bez oznámení vůbec domů nedorazí. Vše dává za vinu pracovnímu tlaku. Jako důkaz pouští jednou večer doma na DVD firemní prezentaci s jejich neuvěřitelným výrobkem pro lékařství. Jde o nanotechnologickou kameru, která se skládá z miliónů mikrorobotů. Celá manželská krize vyvrcholí Juliinou automobilovou havárií za podivných okolností.
V té době Jack dostane nečekanou příležitost externě pracovat pro Xymos v jejich výrobním komplexu uprostřed nevadské pouště. Potřebují ho však hned a okamžitě. Najde si hlídání pro děti a odlétá. A od příletu se rozbíhá vražedná akce se skrytým tajemstvím firmy. Několik rojů nanočástic totiž uniklo z hermeticky uzavřené továrny, venku díky svému programu zmutovaly a začaly napadat a zabíjet vše živé kolem. Až na místě se Jack dovídá, že jeho úkolem je právě najít programovou chybu a odchytit nebezpečné roje. Lidé z továrny se ale chovají dost divně, jako by ještě něco skrývali, co stále nechtějí přiznat. Počet mrtvých přibývá s každou hodinou a inteligence rojů roste s každým úspěchem.
Michael Crichton opět potvrdil svoje kvality coby vypravěč napínavých příběhů. Mistrně skombinoval moderní technologie se zajímavě stavěným příběhem. V celkovém hodnocení jako čtenář a obdivivatel M. Crichtona ale knihu neoceňuji už tak vysoko, protože jde přece jen o stále stejný dějový rámec: skupina vědců je izolována na nedostupném místě a je napadána objekty svého výzkumu. Viz. Jurský park, Kongo, Koule, Kmen Andromeda aj. I některé postoje hrdinů mi nepřipadají až tak realistické. V momentě smrtelného napadení něčím takovým, jako je neznámý predátor z nanočástic, bych asi okamžitě volal pomoc zvenčí, obzvlášť když jde o armádou placený projekt. Stejně nepravděpodobné mi připadlo, když Jack už věděl o nebezpečí, a přitom nijak nereagoval na fakt, že má do „zóny smrti“ přiletět vrtulník s jeho ženou.
Možná je trochu problém i v tom, že nanotechnologie je přece jen stále pro veřejnost neznámý obor, a ani já si moc dobře při čtení nedovedl plasticky představit, co to je nanočástice, natož co vlastně může dokázat.
