V reedici Arga se na naše knihkupecké pulty vrací jedna ze světových klasik, stejně svěží, stejně vypovídající a stejně čtivá jako když vyšla před lety poprvé v Mladé frontě. Přirozeně, lidská témata totiž ani po letech neztrácí nic ze svého lesku a neutahaná společenská satira takřka douglas-adamsovského ražení, jen tak pro barvu okořeněná jemnými špetkami sci-fi, už vůbec ne.
 |
 |
Autora, o němž zpívá v jedné písničce i Petr Hapka, snad tuzemskému čtenáři není nutno představovat. V zaprášených regálech městské knihovny se toho od něj povaluje na tuny – namátkou zmíním pouze nejznámější Jatka č. 5, Sirény z Titanu nebo Snídani šampionů.
Než se pustíme do nějakého rozboru, musíte si uvědomit jednu věc. Tahle kniha a všechno v ní je Kolíbka. Kolíbka pro kočičku.
Román v žádném případě není ryzí sci-fi, z větší části se jedná spíš o nábožensko-politickou fabulaci zasazenou do reálného světa (jakkoliv krkolomně to zní). Důsledně se stavím proti jeho označování za polit-fiction (jak se mi kdysi kdosi snažil vnutit), protože na to není celý příběh brán dostatečně vážně. U Vonneguta si rychle zvyknete, že vlastně nic není bráno vážně – do jeho hravé, nemoralizující a laskavé ironie se vklouzává překvapivě snadno.
Připravte se na to, že se budete smát. Nebo alespoň trpce pochechtávat a přikyvovat hlavou nad všemi pravdami falešného proroka Bokonona a jeho přikázáními nebo nad pokryteckým snem dvou vůdců, v němž se převalují prostí obyvatelé ostrova San Lorenzo, protože je to lepší, než se podívat realitě do očí – raději tedy vidí Kolíbku.
Vonnegut román strukturoval do kapitol, které jsou fakticky samostatně čitelnými oddíly, každý nějak, a většinou dobře, pointovaný a na ostatních ve své významové podstatě nezávislý, přestože dohromady tvoří celý příběh. Výsledek je tak čtenářsky mnohem uspokojivější, nemusí vstřebávat zbytečné kvantum detailů a může si užívat prostou genialitu jednotlivostí. A lépe uvidí na Kolíbku. Kolíbku pro kočičku.
Snad jediný rozporuplným detailem knihy je obálka, při pohledu na níž mě v první chvíli napadlo: Proč by někdo proboha balil knihu do rozřezaný krabice? Na omak a na pohled totiž připomíná zdrsnělý karton, ale naštěstí jde sundat. A to není Kolíbka.
Mistr scifi Dan Simmons kdysi napsal, že opravdu dobrý příběh nelze shrnout, aniž byste ho doslova převyprávěli. Kolíbka je právě ten případ. Možná ne kvůli komplexnosti, ale proto, že ty jednotlivé střípky, napjaté nitky, z nichž je složená, jsou velmi křehké. Stačilo by na ně sáhnout, nebo do nich ostře fouknout, a Kolíbka by přestala existovat.
Ale jedno si říct dovolím a spoiler alert se konat nebude. Lépe na to přijdete až po přečtení knihy, ale nejde o nějakou zásadní epifanii. Protože až se budete večer dívat na zprávy, pochopíte to zdaleka nejlíp. Sami sebe se pak zeptejte…
Vidíte Kolíbku? Kolíbku pro kočičku?
Základní téma jednoho z nejvýznamnějších autorových románů pochází i tentokrát z arzenálu osvědčených námětů sci-fi a napadá celou romantickou představu člověka jako středu vesmíru, a historii nahlíží především jako výsledek komplikovaného řetězu lidské neodpovědnosti, nedorozumění, omylů a náhod. (anotace)
- Autor: Kurt Vonnegut, Jr.
- Překlad: Jaroslav Kořán
- Formát: hardback
- Počet stran: 236
- Cena: 259 Kč
- Nakladatel: Argo, 2011
Martin Kužel (redaktor)
martin.kuzel@youngstyle.cz
song
myslím,že spíš mueller
to Anonym
Hapka hudba, Horáček text, Richard Muller zpěv. Takže pravdu máte oba. 🙂
To je fuck, stejně to zpívá an by byl na kraji deliria tremens…