Kočkodlak Xin – Lewandowski Konrad T.

Plzeňské nakladatelství Laser tentokrát při svém honu na autorská práva zabloudilo mimo svá obvyklá loviště a zamířilo do exotičtějšího revíru. Na prériích angloamerické literatury se již dávno nepasou tučná stáda čtenářsky atraktivních knih a výběr zajímavých titulů je stále obtížnější. V hlubokých pralesích Polska není situace tak špatná, i když ty nejlepší kusy (jmenovitě knihy Andrzeje Sapkowského) jsou již dlouho ve stájích konkurence. Přesto se zde stále ještě dají najít tituly, které osloví širší okruh milovníků sci-fi a fantasy. Spisovatele Konrada T. Lewandowského není nutné představovat, jeho povídky pravidelně vycházejí v Ikarii již nějaký ten pátek. V Polsku se těší poněkud rozporuplné pověsti, jeho díla však rozhodně patří k tomu lepšímu, co na tamní literární scéně existuje.

Kniha Kočkodlak Xin je vlastně sbírkou tří volně na sebe navazujících novel, jež spojuje jejich hlavní hrdina. Jak už napovídá název, Xin je kočkodlak, monstrum, v němž se spojuje lidská a zvířecí přirozenost. Zvířecí podstata mu dává nadlidskou sílu a obratnost, ovšem pokud by nabyla vrchu, změnila by jej v divokou a krvelačnou bestii. Tomuto osudu se chce Xin vyhnout a vlastně celá kniha popisuje jeho zoufalý boj se sebou samým. Neustálý vnitřní konflikt mu dává sílu pokusit se změnit vlastní osud a dokázat nepřátelskému světu, že není tím, za koho ho považují – dalším z mnoha vyslanců zla, sužujících svět. Svět, ve kterém stačí malý projev zlé vůle a magie dá život některé z mnoha druhů příšer. Aby dokázal, že není stejný jako oni, rozhodne se Xin postavit se na stranu lidí a bojovat proti zplozencům zla.

První z novel se jmenuje Vetřelec a byla napsána v roce 1988. Seznámíme se v ní s hlavním hrdinou a okolnostmi, za kterých vstoupil do služeb krále Redrena, vládce Suminoru, poeticky nazývaného Šílený. Musím přiznat, že se mi zdála být tou nejslabší částí knihy a po jejím přečtení jsem měl velice rozporuplné pocity. Což o to, nápad nebyl špatný, jeho zpracování ale pokulhávalo. Mám dojem, že autor v té době ještě nebyl příliš zkušený. Ovšem další novelou, Dravec Xin, jsem si rychle spravil chuť. Pochází z roku 1997 a popisuje válku mezi královstvím Suminor a císařstvím Jižního souostroví. Hlavní úlohu v ní sehraje magie a Xin pochopitelně stranou konfliktu zůstat nemůže. Konrad T. Lewandowski byl v té době již ostříleným spisovatelem a je to proklatě dobře znát. Podle mého mínění je to nejlepší část knihy. Poslední novelou je Kapitán Xin Fergo. Autor ji napsal v roce 1989, je ale o dost kvalitnější než o pouhý rok starší Vetřelec. Nemohu vyloučit, že ji tvůrce dodatečně upravil tak, aby lépe navazovala na tu nejnovější. Je to sice pouze má nepodložená spekulace, závěrečná pointa tomu však napovídá. Všechny tři práce jsou bezesporu silně ovlivněny tvorbou A. Sapkowského, nejvíce se to ale projevuje u dvou nejstarších. Teprve u nejnovější se autor – a tedy i jeho hrdina Xin – vymanili ze stínu Sapkowského i zaklínače Geralta. Spisovatel si vypůjčil a upravil některé reálie zaklínačského světa, nemám mu to ale za zlé. Nejedná se o oči rvoucí kopii. Nemá cenu zamlčovat, že Lewandowski je o třídu horší než Sapkowski, jehož erudice mu chybí. To se projevuje i v detailech, drobných, ale podstatných. V knize například jezdci běžně bojují obouručními meči a halapartnami, což je evidentní nesmysl. Takových věcí zde můžete nalézt více a zbytečně snižují požitek z knihy. Překlad, jenž má na svědomí ostřílený matador Pavel Weigel, je zcela odpovídající. To spíše redaktorům v Laseru občas zbytečně utekla nějaká ta chybička. Škoda.

 V originále se tato kniha jmenuje Stopa kočkodlaka, stejně dobře by se však mohla jmenovat Stopa zaklínače, neboť Xin se vydává po podobné stezce jako on. Nedosahuje sice vrcholných kvalit jako Sapkowského díla, stále je však dostatečně originální a zábavná. Čte se dobře, a pokud si chcete koupit kvalitní fantasy, nemusíte dál hledat a s důvěrou sáhněte po Kočkodlaku Xinovi.