V ceně Karla Čapka nemohly všechny zaslané povídky uspět natolik, aby dělaly čest talentu svých tvůrců ve sborníku Mlok. Jiřina Vorlová vybrala do Kočasu to, co považovala za elitu mezi zbylými soutěžícími. Dá se věřit její šťastné ruce?
Příběhy vítězů z Mloka a těch méně šťastných z Kočase se kvalitou liší znatelně, ale hlavní rozdíl spočívá v námětech. V tomto sborníku většina povídek začíná v našem světě, v němž se znenadání objeví izolovaný fantastický prvek. Několikrát mají příspěvky vtipné vyznění (Žádná romantika, Projekt, Ještě jedno, prosím!), jiné se naopak berou velice vážně (Nesmír, Bódhisattva, Oberon nesmí zemřít) a nejpočetnější část kombinuje nadsázku s vážnějším pojetím (Šelmy, Příběh pražského kerbera, Objekt Lea, Dlouhá zima, Poludnica, Paměť stromů).
Na textech jsou znát poměrně malé ambice jejich autorů, a to se bohužel promítá i na kvalitě a nechuti čtenáře si je přečíst znovu. Však také na samotném vrcholu stojí dvojice sci-fi příběhů, s nimiž si jejich autorky pořádně vyhrály – Nesmír od Dany Ruskové a Bódhisattva od Julie Novákové. Z „vtipných“ příběhů se nejvíc vyznamenala Kristýna Tučková, jejíž krátký počin „Žádná romantika“ může rozesmát příznivce i odpůrce jisté knižní řady. Těsně za nimi se ještě slušně drží variace na drakobijeckou story nazvaná Šelmy od Radky M. Poslušné.
Co si počít se zbývajícími dvěma třetinami sborníku? Řekněme, že se v nich najde hodně potenciálu, ale ten mohl být daleko lépe naplněn. Vůbec nejlepší z „druhé ligy“ je patrně poslední příběh sborníku Paměť stromů, který napsal Petr Plaček. Ve svém textu nadhodil silný (i když ne revoluční) námět, ale samotný jazyk a příběhové zvraty by potřebovaly obohatit. Podobné přednosti i nedostatky má Objekt Lea z pera Jana Kovanice, kde na nás čeká silný konec, ale začátek je psán trochu dětinsky a člověk neví, do jaké míry má brát situaci vážně. Všechny zbývající texty jsou málo nápadité, ale některé z nich lze ještě přečíst na jeden zátah a pobavit se u toho. Jmenovitě tak působí Příběh pražského kerbera (Barbora Tyčková), Projekt (Tereza Kovanicová) a Ještě jedno, prosím! (Karel Doležal).
Souvislá řada tří povídek za sebou – katastrofická Dlouhá zima (Daniel Tučka), pseudopohádková Poludnica (Milan Fecske) a osudová výprava jedné elfky s titulem Oberon musí zemřít (Eva Žilková) – jsou nejméně originální a čtivé. Patří mezi nápady vhodné pouze pro čtenáře s fantastickými příběhy teprve začínajícími.
Kočas je rozhodně jiné „zvíře“ než Mlok. Spíš než do postele pro knihomola, jemuž se nechce spát a nechce brzy pustit knihu z ruky, přijde vhod výletníkovi v přírodě, který bude chtít často čtení přerušovat.
Kočas – to je pestrý výběr děl převážně z Ceny Karla Čapka, naší nejprestižnější literární SF soutěže. Sličné princezny, hrozivé draky i vznešené elfy, potrhlé vědátory a geniální vynálezy, dálnice pozemské i nesmírné prostory vesmírné, mytologické příšery, maskující se emzáky, hrdiny bez bázně a hany, stejně jako obyčejné lidi, konec světa i virtuální realitu, humorné hříčky i příběhy veskrze depresivní – to vše najdete v Kočasu. A pochopitelně, přijde i upír… Zkrátka, Kočas znamená pro každého něco. (anotace)
- Kočas 2012
- Editorka: Jiřina Vorlová
- Překlad: –
- Série: –
- Forma: paperback
- Počet stran: 192
- Cena: 140 Kč
- Vydaly: Straky na vrbě, 2012
Četli jste knihu? Podělte se o názor. Kočas si také můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.
Tak tak, kniha do šaliny, krátké povídky jsou na to jak dělané.