Corum Jhaelen Irsei, Kníže v Šarlatovém plášti, je posledním z rasy Vadhaghů. Připraven o svůj lid, zmrzačen krutými Mabdeny hraběte Glandytha-a-Krae, se naučil nenávisti a touze po pomstě. Díky markraběnce Rhalině se pak naučil lásce a touze po míru. A aby si svou lásku udržel, naučil se víc, než by mu bylo milé, o silách vládnoucích světu, o věčném boji Chaosu a Řádu, v němž jsou smrtelníci pouhými figurkami.
Byly časy, kdy fantasy byla plná bohů, létajících měst, divokých bestií, stvoření neznámých jmen, nepopsatelných tvarů a říší, prostírajících se na tisících světů. Hrdinové proklínali i vzývali svá božstva, sledovali vzestup a pád civilizací, zažívali velké lásky a tragická rozuzlení příběhů, které měly přežít eóny let, a odmítali se smířit, jak připomíná prolog Knížete mečů, s „nezúčastněnou bezduchostí“ Vesmíru. Žánr ještě nebyl zkrocen zaručenými recepty na úspěch stovek klišé.
Byla to doba, kdy vznikaly příběhy plné koncentrované, surové fantazie pronikající do všech Plánů (či, chcete-li, Stínů…). Před čtenářem defilovaly magicky krásné, ale také znepokojivé výjevy krajin a impérií formovaných samotnou myšlenkou. Čas a prostor byly nekonečné a proměnlivé, hrdinové většinou melancholičtí či zcela tragičtí, pronásledováni nejen nepřáteli, ale i vlastní minulostí a činy, jež spáchali.
Dnešní fantasy není horší, jen se vydala trochu jinou, méně anarchistickou a podvratnou cestou. Cestou promyšlené kompozice, detailů a košatých zápletek. Cestou vědomého, ale i nevědomého přibližování se realitě (která má většinou, při bližším pohledu, ke skutečnosti asi tak blízko jako socialistické plakáty 50. let), nebo naopak romantickým představám o dobrodružství.
Připomenout si onu druhou cestu, dravější a deliričtější, rozhodně neuškodí. A Michael Moorcock je stoprocentním představitelem tohoto proudu. Člověk, který se zapsal do dějin fantastických žánrů nejen jako spisovatel schopný napsat knihu během několika dní (stejně jako řada jiných nesmrtelných fantasy autorů, nebo rozhněvaných beatniků… s nimiž by si možná nerozuměl politicky, ale lidsky určitě), ale i jako editor a do značné míry i teoretik, s jehož názory na Tolkiena a třeba i Henleina nemusíte souhlasit, ale znát byste je měli. Člověk, který by vám určitě podepsal heslo sex, drogy a rock´n´roll. Konečně, nejenže z jeho textů vycházejí němečtí Blind Guardien, on sám spolupracoval s takovými legendami jako jsou Blue Öyster Cult nebo Hawkwind.
A je logické, že jeho návrat na pulty českých knihkupectví se děje pod patronací nakladatelství Laser-books, které jej kdysi našemu čtenáři představilo, v edici Mistrovská díla fantasy. Mistrem totiž nepochybně je a trilogie, jíž je Kníže mečů prvním dílem, je ideální ochutnávkou jeho kuchyně, která může potěšit jak milovníky hrdinské fantasy (pořád se něco děje a jedno dobrodružství střídá druhé – konečně Moorcock je jedním z těch, kdo dále rozvíjeli žánr po znovuvydání conanovských povídek), ctitele new weirdu (autor je jedním z inspiračních zdrojů, nejen díky bizarním tvorům, podivuhodným městům, míchání vědy a magie nebo silnému ideologickému náboji některých děl) i obdivovatele moderní epické fantasy (např. v pojetí ohromné minulosti plné neustále se svářících bytostí, ras a mocností, průlomů do cizích světů a mocné magie přetvářející realitu i své uživatele; ve světě, kde nic není jednoduché a veškeré dobro či zlo je neustále relativizováno, se budou cítit jako doma fanoušci Malazské knihy padlých).
A to vše na minimálním prostoru. Celý Kníže mečů má necelých dvě stě stran. Na každé z nich se přitom odvíjí zběsilý děj, nebo se čtenáři představuje něco nádherného, děsivého, případně „jen“ tajemného či velkolepého. Že by se jednalo jen o načrtnuté obrazy a motivy? Ani v nejmenším. Stejně jako Howard nebo Leiber, i Moorcock jde přímo k podstatě. Nezdržuje se s pro děj nepodstatnými detaily nebo jemnými literárními finesami. Jeho styl je stejný jako jeho knihy – koncentrovaný a syrový. Čtenáře zavalí proudem představ a jmen vonících neznámem a cizostí v doprovodu neustálé akce na ploše kratičkých kapitol.
Kníže mečů se tedy může jevit jako dokonalá četba do vlaku nebo do čekáren (a přiznávám, že právě na podobných místech jsem jako mládě poprvé Corumovy – a nejen jeho – příběhy hltal), ale bylo by to podcenění. Nejen díky tomu, že na oněch dvou stech stranách je víc nezapomenutelných obrazů a zápletek než v leckteré moderní trilogii, ale i díky tomu, že ono bohatství, neustálá změna prostředí, postav a ras má svůj odraz i v bohatém myšlenkovém poselství.
Moorcock si vytvořil ve svých knihách myšlenku neustále soupeřícího Řádu a Chaosu, jejichž boj se odráží v myriádách světů, mezi nimiž kráčejí nejen bohové, ale i vtělení vyvolených válečníků (Corum sám tvoří celek s hrdiny jiných Moorcockových knih). Mohlo by se zdát, že zde máme jednoduché rozdělení Řád-Dobro a Chaos-Zlo, zvláště když se dočteme, kterak to byl právě Kníže mečů, bůh Chaosu Arioch, kdo stál za vyvražděním Vadhaghů. Jenže nic není jednoduché. Corum sice proti Ariochovi bojuje, pátrá po jeho dobře stráženém srdci, ale od podobně smýšlejících lidí slyší i věci krajně znepokojivé. Že bohové Řádu a jejich oblíbené rasy příliš ustrnuli (a Corum sám si pravdivost tohoto tvrzení velmi brzy uvědomí, když zjistí, jak málo věděl o skutečném světě za hranicemi zdí svého hradu), že bohové Chaosu nejsou zlí, pouze vyžadují nikdy nekončící změnu, že jsou stvořiteli ničivé magie, ale také krásy. A nakonec Corum zjistí, že Arioch skutečně neměl nic proti Vadhaghům, ani jemu osobně.
A pak pochopil celou nespravedlnost osudu…On (Arioch) jen, jak to dělají malíři, než přistoupí k novému dílu, stíral ze své palety staré barvy. Veškeré utrpení a všechna neštěstí, jaká jen Corum a jeho bratři zažili, byla výsledkem rozmaru bezstarostného boha, který pouhou náhodou zaměřil svou pozornost na svět, jenž obdržel do své vlády. (s. 179-180 – podtrhl BH).
Čtenář si tak nemusí prožívat pouze Corumovy souboje, či se kochat fantastickými reáliemi, ale také se ponořit do myšlenek autora, který ve svých příbězích hlásá, že kategorie dobra i zla jsou bytostně lidské a bohové, ba i vesmír samotný s nimi nemají nic společného, ač bychom si opak přáli sebevíc.
A od tohoto poznání se odvíjí ironická stránka knihy. Moorcockův Vesmír (a nejen jeho) necítí žádnou zodpovědnost za své stvoření. Veškerá morálka a odpovědnost leží pouze na jeho hrdinech (dobrých i zlých) a jejich příběhy jsou proto náležitě temné, bez jistoty dobrého konce a odměny pro ty „dobré“. Bohové Chaosu jsou sice destruktivní, ale také tvořiví. Bohové Řádu přejí klidu a míru, ale jejich dílo se nevyvíjí a nutně vede k degeneraci nebo rychle podlehne novým, z vnějšího prostředí přicházejícím pořádkům.
Čelit této pravdě není pro nikoho jednoduché, a právě proto je v Moorcockových knihách, a Kníže mečů není výjimkou, tak častým motivem šílenství u slabých a melancholie u silných. Právě proto se vede tolik ničivých, doslova zvířecích (zde Mabdeni vyznávají božstva Psa a Medvěda, v tetralogii Kouzelná hůlka se zase invazní vojska halí do zvířecích masek atd.) válek. Mabdeni sice následují záměr Ariocha, jímž je vyhlazení starších ras, ale činí tak s nenávistí a strachem, který je bohovi cizí, a navíc jsou mu ve svém snažení lhostejní, jsou pouhými figurkami, ale ne někým, na koho by Arioch skutečně shlížel.
Kníže mečů tak je anarchistickou knihou, bojující nikoliv proti autoritě, ale proti naší potřebě se autoritě poddat. Proti slepému následování, davovému vytváření Nepřítele a vyššími důvody ospravedlňovanému křížovému tažení a rozumem zdůvodňovanému šílenství. Pokud jí to čtenář dovolí, ukáže mu, kam až může vést naše touha po jasném světě, kde nám někdo – podle našich přání bůh, ale ve skutečnosti náš strach – ukáže naše místo.
Corum i Glandyth spolu vedou na začátku knihy za krutých okolností rozhovor, který ukazuje, že oba jsou zajatci vlastního myšlení, jež vyplývá ze lží, kterými maskujeme strach z neznáma a vlastní malosti. A je jedno, že jeden věří ve vraždění a druhý v izolaci od světa a věnování se řešení abstraktních problémů. V konečném důsledku je zhoubné a degenerativní obojí.
Corum to pochopí, stejně jako tragiku a nespravedlnost – ale zároveň nevyhnutelnost – vlastního osudu a faktu, že věčný mír není nikdy možný, že vždy bude třeba bojovat. Přesto se nevzdává, protože bezcitnost vesmíru neznamená, že by se měl citu vzdát on. Jeho boj se tak stává nikoliv bojem za pomstu a vyšší dobro, ale bojem za sebe samého, za lidi , které miluje, a hodnoty, kterým dobrovolně věří. A to jsou věci, na kterých záleží vždy, bez ohledu na metafyzické či skutečné autority.
Doufejme, že další Corumovy příběhy budou vydány co nejdříve. Rozhodně mají co nabídnout nejen vyznavačům dobrodružných příběhů, kde sviští meče a kouzla. Jejich výhodou navíc může být i rozsah, kde skutečně není ani ždibíček místa pro nudu nebo neurážející průměr, čemuž odpovídá i více než příjemná cena. Perfektní obálka Dona Maitze je pak už jen povedenou tečkou za skutečným mistrovským dílem žánru – zvláště pro ty, kdož pamatují nevábnou obálku (a formát) prvního vydání z počátku devadesátých let.
VERDIKT:
Dravá, krutě krásná kniha, která může i přes krátký rozsah oslovit nejširší spektrum čtenářů. Dokonalý mix čistého dobrodružství, tragiky a v mnohém podvratných provokativních myšlenek – prostě mistrovské dílo fantasy. Je jen dobře, že Laser ve své edici zabrousil hlouběji do historie a snad v těchto vodách nelovil naposledy.
Autor je externím redaktorem internetového magazínu Splat.
Musím přiznat, že přišel Tomáš Jirkovský s myšlenkou znovu vydat Knížete mečů, potichoučku se mi v hlavě ozvala myšlenka, zda to má v dnešní době rozsáhlých, epických, hřmotných a monumentálních fantasy šanci na úspěch. Přemýšleli jsme i o zařazení do edice Mistrovských děl…Ale po krátkém rozmyšlení jsem všechny pochyby zahnal. Nejen, že Moorcock patří do mistrovských děl, ale svou syrovostí, nápaditostí, originalitou a dnes už nevídaným citem pro stručnost si zaslouží být stále vydáván (stejně jako třeba Roger Zelazny – ať žijí Straky a sedí jich na plotě čím dál víc!). Pro mnohé, i pro mne, je Kníže díky vydaní na úsvitu 90. let jakýmsi iniciáčním fantasy titulem, což se v podstatě shoduje s jeho pravou podstatou, jako bychom za těch pár let dohnali svět. Moorcock je teď i u nás čtením NEJEN pro pamětníky :-)A teď k věci. Letos se dočkáte obou pokračování této trilogie, viz náhledy obálek – http://www.laser-books.cz/covers/plan/mmc22.html a http://www.laser-books.cz/covers/plan/mmc32.html (mrkněte na ně a zkuste nám říct, jak se vám líbí :-). Pokud to nebude nakladatelský propadák a knihy se budou prodávat alespoň slušně, pak jsme pevně rozhodnutí pokračovat navazující corumovskou trilogií. Samozřejmě počítáme s tím, že stejně jako u Alvina budou majítelé minulého vydání (ten zlomek, co u čtení fantasy ještě zůstal) čekat na navazující trilogii, o to strach nemějte.Tohle je prostě jedinečná heroic fantasy, v níž je hrdina vlastně jen jeden, v mnoha podobách prochází různými Plány pod četnými jmény, Věčný bojovník, snad najde cestu zpět i do Čech :-)BTW – díky Borisovi za moc hezkou recenzi, která knize, ač je nebývale pochvalná, prostě sedí, nemůžu si pomoct.
Překlad?
A jak okecáte ten prasácký překlad z polštiny?
Pokud vím, tak kniha tentokrát vyšla v revidovaném překladu. Pokud ho považujete za prasácký, tak je mi to velmi líto. Přiznám se, že jsem měl na starosti pouze obálku a nové vydání jsem ještě nečetl. Tím se nechci zříkat odpovědnosti a házet to na anonymní Laser, jen vám k tomu neřeknu nic určitého.
Bacha! Podvod na čtenáře!
Vydávat překlady z překladů je pěkná prasárna! A žádné revidování tomu nepomůže!
Tento typ fantasy není zrovna můj šálek,daleko více se těším například na rozjezd edice Moderní díla fantasy,ale rozhodně obálky, jak na první, tak i následující díly musím pochválit.A to už ani nemluvím o edici Mistrovská díla scifi!Co obálka, to skvost.Jenom mě mrzí, že naprostou většinu těch titulů mám z prvních vydání a kupovat si to znovu jenom z důvodu nové obálky si bohužel nemúžu dovolit.
Milý pane Olgoj, ne, že bych s vámi až tak nesouhlasil, jen mi tak trochu schází Vaše odvaha se podepsat, když už tu házíte kolem sebe špínu. Nemůžu tvrdit, že je překlad kvalitní, na textu jsem nepracoval a knihu jsem četl před dlouhým časem, ale ocenil bych nějaké konkrétní připomínky, a to přímo od vás 🙂
Pokud jde o MDSF, pak jde o edici zaměřenou víceméně pouze na reedice. Chtěli bychom novým čtenářům dát šanci setkat se s díly, která jsou vyprodána a na trhu by se měla objevovat nejen jednou. Samozřejmě zamrzí, pokud máte dřívější vydání, to zcela chápu, ačkoli se objevuje řada čtenářů, kteří neváhají a kupují si MDSF kompletní, i když už předchozí vydání vlastní. Za sebe musím říct, že v knihovně se to již teď moc hezky vyjímá.
Překlad z polštiny
Ohledně zpraseného překladu se určitě ozve Jan Vaněk jr.Zajímalo by mě proč to Laser nenechal přeložit z angličtiny?
Aha, já jsem si říkal, že se odvoláte na Honzu. Chudák je advokátem chudým a nemohoucích, nezávidím mu tu úlohu, ačkoli si ji užívá 🙂 Nic proti, jen mě zajímalo, jestli umíte říct i něco konkrétního a nebo jen řvát skrytý pod nic neříkajícím nickem, aniž byste k tomu měl něco konkrétního, i kdyby šlo jen o nějaký rozbor někoho jiného.Nevím, proč Laser použil starý překlad z 90. let a proč ten byl přeložen z polštiny. Tenkrát mi bylo tuším patnáct a ani dnes nemám nad těmito věcmi kontrolu. To je otázka na Tomáše Jirkovského. Ovšem souhlasím, že text při dvojím překladu ztrácí a je to škoda.Případná další trilogie bude jistě přeložena z angličtiny, ale i další dva díly reprintu budou v původním překladu. Označovat to podvodem je věc názoru. Rád zodpovím i Vaše další dotazy 🙂
Umím i zařvat Č U R Á K U !!!
No vidíte, a to bych do vás ani neřekl.
Tak tohle jsme tady už dlouho neměli, že by zavítal někdo z diskuse na Novinkách? Doporučoval bych tuto osobu ignorovat, dokud se nenaučí trochu chovat. Pak se můžeme bavit o čemkoli.
Moorcock
Jestliže přijdu do Luxoru, a třeba za půl roku tam uvidím všechny 3 díly najednou, tak je koupím… já jen nemohu vydržet ty pauzy mezi tolika jiným ságami :-). A právě proto nejdu do Proroka. Zatím.
Já mám s tímhle taky trochu problém.Mám pocit, že v současné scifi a fantasy je stále větší problém narazit na samostatné romány.Převládají různě dlouhé cykly a ságy.V zahraničí vyjdou sice třeba s roční periodicitou ale u nás vesměs naberou větší skluz, někdy není ani jistota, že pokračování vyjde vůbec.Pak řeším, jestli číst první díl hned a nebo počkat na pokračování, když je proluka dlouhá, tak už po čase zapomenu určité souvislosti a je lepší se k prvnímu dílu vrátit atd.Proto jenom vítám,když třeba Polaris v případě Abercrrombieho nebo Laser dají jasně najevo kdy a zda vydají případná pokračování.
Jak tak čtu tuto diskuzi, musím uznat, že tu máme opravdu veselo. Co na říct Olgoji? Napadá mě snad jedině: kdo to říká, toho se to týká…….
Olgoje ignorovat. Spíš by mě zajímalo, co všechno Laser chystá od Moorcocka vydat – tedy i něco jiného než druhou Corumovu trilogii?
polaris
Polaris, pokiaľ viem, nikdy nemal problém vydať kompletné cykly. Asi ako jediné nakladateľstvo. Abercrombie i Asher by tu mali byť každú chvíľu
Taky bych se Polarisu zastal. On však Pepa spíše vyjadřuje nelibost nad tím, že to těm nakladatelům tak dlouho trvá vydat. Pokud vládnete angličtinou a čekáte na Jméno větru, tak si zajdětě sem: http://www.patrickrothfuss.com/blog/blog.html Dlouhé prodlevy totiž nejsou jen specialitou českého trhu.Pokud jde o Laser-books, tak prozatím máme v edičním plánu první tři knihy Corumovy. Je možné a vcelku pravděpodobné, že bude následovat další Corumova trilogie. Co bude potom, to se teprve uvidí, vše je prozatím v rovině “rádi bychom Coruma, Hawkmoona, Elrica kompletního” 🙂
Chápu čtenáře, který chce mít sérii kompletní, a tak pro jistotu čeká, až vyjde celá. Ale ať zkusí čtenář pochopit, že vydavatel takhle fungovat nemůže – a pokud se první knihy neprodávají, sérii utne. Ohledně těch prodlev – mám pocit, že zdejší čtenáři jsou spíš zhýčkaní, u originálních dílů cyklů jsou několikaleté mezery běžné. Ne každý je schopný psát řemeslně tak, aby vyšla každý rok jedna kniha, případně ještě požádat o zkrácení intervalu jako třeba Asher.
Abychom si rozuměli,z mé strany to bylo spíše takové postesknuti.Jinak jsem rád a v podstatě mě to i překvapuje, že je tady pořád relativně dost nakladatelsví věnujících se scifi a fantasy.Spíš mám trochu obavu z toho,jestli se podaří i do budoucna držet krok s vydáváním anglo-americké produkce.Knihy jsou pořád dražší, náklady klesají,někde přece musí být hranice, kdy nakladatel řekne, tak to už ne!A nebudou nás pak čekat jen tutovky a dětská fantasy?Momentálně čtu z nostalgie Den trifidů vydaný Odeonem v roce 1990.Náklad 70 000 výtisků…
Je to začarovaný kruh. Nakladatel nevydá něčeho další díly, pokud se mu neprodá alespoň část dílu prvního. Čtenáři nechtějí kupovat první díly ságy, páč není jasné, zda to nakladatel dojede celé. Co s tím? Ad Pepa: Krok udržet nemůžeme, náš trh je prostě mrňavý. 70 000 výtisků dnes žádná žánrová knížka nemá a mít nebude(asi, neznám náklady všech knih)
různé
No jo, ta recenze mi krásně ukazuje, proč jsem vlastně Moorcocka nikdy nemusel. V prvním okamžiku bylo narazit na něj fascinace něčím novým, ale brzo mi ty knížky přišly jako nějaká příručka mladého anarchisty. S pořád omílanými stejnými myšlenkami.Mám daleko radši příběhy pro příběh, než ty, co se snaží čtenáře někam vychovat.Jinak myslím, že kdyby Laser zadával nový překlad, těžko by mohla tahle knížka stát úžasných 139 Kč! Pokud došlo k revizi s anglickým originálem, nemusí to být vůbec problém.Co se týče hranice vydávání některých titulů, má Pepa pravdu, že se k ní blížíme. Překladové věci se prostě příliš malým nákladem nevyplatí. Myslím, že v tomhle by čtenáři měli být Laseru hodně vděční; ten funguje pořád nejvíc na principu obrozeneckého nadšení, ne tvorby zisku.Je úžasné, že to Tomáš Jirkovský táhne od převratu skoro 20 let!! :))
Všeobecně
ad překlad z polštiny – nemám tušení, jaké jsou konkrétní osudy tohoto překladu, chtělo by to každopádně konkrétní příklady, kde došlo k poškození textu. Za sebe říkám, že jsem žádné takové poškození nezazanamenal. Pokud je někdy Moorcockův jazk nelibozvučný, považuji to za účel (viz dravost, syrovost atd, v komentářích i recenzi). Jinak překlad by měl být ideálně z originálního jazyka, ale to je ideál. Pokud je to dobře uděláno, a pokud – jak napsal pan Bronec – je k ruce revize originálu – není to problém (viz překládání třeba čínské nebo japonské literatury, sice mimo mísu, ale rámcově podobný problém). Ad příručka anarchisty – a proč ne? Jistě, číst to pořád dokola, to je na zabití, ale tady jde o to, že Moorcock je určitá alternativa, protože číst dokola líbivé, ideologicky nekonfliktní texty, je taky na zabití. Takže jednou za čas Moorcock poslouží každému a spoustě dalších určitě zachutná hodně i mimo občasnou ochutnávku (viz Gaimanova povídka z Příběhů bílého vlka, plně hrdinu chápu…)Ad Martin: díky za pochvalu, bylo mi potěšením.
JE TO S H I T !!!
Wenzl: Zalez, ordogupodobná bytosti…
Volal mě někdo?
Příště prosím mailujte, snažím se textům, kde ani Blind Guardian není opsáno správně, vyhýbat.Ale stejně bych mohl přispět jen obecnými samozřejmostmi: Nepřiznaně prodávat mizerný dvojí překlad je čuňárna, sotva omluvitelná i v poloamatérsko- samouckém chaosu krátce po revoluci; rozhodně ne jako způsob rychlé “tvorby zisku” v roce 2009 nakladatelstvím s mnoha žánrovými cenami. “Souhlasím, že text při dvojím překladu ztrácí a je to škoda” je mimořádně kulantní eufemismus: asi jako když místo smaženého sýra dostanete margarino-syrovátkovou náhražku, nějak záhadně tím ztrácí, totiž výživnou i chuťovou hodnotu. Ale pozor, on tak text zároveň nevyhnutelně i *získává*, co v originále nebylo (tu sračku ještě servírují s brkaší z prášku), a vůbec se proměňuje strašlivým způsobem (vhodných metafor je v Knížeti mečů spousta, viz třeba ta z úvodu níže).Mě mečová trilogie i další Moorcockovy fantasy z raného Laseru strašlivě otravovaly a nudily; zajímalo by mě, nakolik je na vině právě české vydání (srov. nadčasový výklad Richarda Podaného http://www.scifi.cz/ik/1998/19980612.htm).Bylo by dobré, aby Martin uvozující svou reakci “Pokud vím, tak kniha tentokrát vyšla v revidovaném překladu” upřesnil, jestli tedy ví, nebo ne, a pokud ano, kdo a jak konkrétně ho revidoval – nakolik je to slučitelné s jeho varováním “k tomu neřeknu nic určitého”. Vzniká tady nepěkná ozvěnová komora: Michael Bronec přichází s bezobsažnou tautologií “Pokud došlo k revizi s anglickým originálem, nemusí to být vůbec problém.” (a pokud prasata mají křídla nebo v řiti jsou ryby, finanční krize se nerozšíří z hospodářské ještě na potravinovou) a Nihil, odvolávaje se naň způsobem tak neobratným, že z “revize originálu” po ruce dělá málem jistý fakt, a vskutku mimomísově i na východoasijské literatury, přidává jako další danost “pokud je to dobře uděláno”.Ale dobrá, zjevně nezbývá než pojednat o tom, jak přesně je překlad zprasen. Originál se dá pár minutami googlení najít na lib.rus.ec/b/123909, ale nepřekvapuje mě, že toho nikdo z předřečníků nebyl mocen nebo ochoten a dali přednost kázání ze slonovinové věže svého apriorního přesvědčení. Bohužel Laser-books žádné úryvky na web nedává – jistě k tomu má dobré důvody; od ošoupání prstů mě však zachránilo dávné dobré dílo ebookového piráta, pochváleno budiž jeho neznámé jméno a nechť jeho počítač zůstane navěky prost DRM. Díky tomu mohu rovněž konstatovat, že jsem nenarazil na jinou odlišnost “revidovaného” vydání od prvního než pár zaměněných synonym, vynechaných opakovaných částic atp., což je také přesně, co jsem čekal od odpovědné redaktorky Heleny Šebestové, dobré korektorky a stylistky, ale žádné anglistky.Hned v prvním odstavci (citovaném i na obálce) je ve výčtu divů “a time of giants who walked on water” (potřebnějším z diskutérů tady ještě posloužím, ale dál si to řešte svépomocí, je tu překladatelů dost: “doba obrů, kteří chodili po vodě”) nahrazeno “obrů procházejících vodou”. Už vůbec původci “stvoření zbavených tvarů, které bylo možno přivolat neopatrnou nebo horečnatou myšlenkou a jež neodešla, aniž by způsobila utrpení nebo pokud jim nebyla složena krutá oběť” nepochopili archaizující vazbu “misshapen creatures who could be summoned by an ill-considered thought but driven away only on pain of some fearful sacrifice” (tedy zhruba “zdeformovaných … přivolat neuváženou myšlenkou a zahnat jen za cenu nějaké strašlivé oběti”; povšimněte si i dalších odchylek toho druhu, jehož se dotknu dále – že by si místo of dosadili “or”?).Význam se prostě ztrácí: were not aware of this. They had dwelt a million or more years upon the planet which now, at last, seemed at rest. – “nebyli připraveni na takový vývoj událostí. Ovládali milión – snad více – let celou planetu a ta se teď začala měnit.” (str. 10, v prvním vydání je “… vývoj věcí”).The sentient may perceive and love the universe, but the universe cannot perceive and love the sentient. – “Kdokoliv může milovat a soudit (1. vyd. oceňovat) Vesmír, ale ten nemiluje ani neodsuzuje nikoho.”he said gravely – “s j
Ad Pan Vaněk
Takže, bez diskuze je Blind Guardien průšvih – to je moje chyba, velká. Moc a moc. Bohužel se jedná o dlouhodobější problém (ani nevím proč, ale prostě to tak píšu už x let), který mi bohužel při kontrole unikl (dával jsem si pozor na ústřičky), takže ano Blind Guardian. Mimochodem, obdivuji Vás, že texty, kde se objeví chyba podobného rázu odhalíte již podle pretexu a pak je ani nečtete je :)K surovosti a koncentrovanosti textu – osobně jsem skutečně neměl na mysli jednoduché věty, ale minimum protoru, který je jednotlivostem věnována. O tom “získávání” nic nevím, kdo to zmínil?Dál – originál po ruce jsem nebral jako fakt, přečíst znovu, prosím pěkně. Ten příklad mimo mísu měl jen dokumentovat, že překlad přes jiný jazyk nemusí nutně být důvod k lynči.Co se týče citovaného úryvku, nerozumím závěrečné poznámce – co bylo autorovým záměrem?Ke zmíněným posunům v překladu – no, dokazují, že překlad není dokonalý, doslovný a že místy asi říká něco jiného, ale že by prznil výchozí text, to jsem neobjevil. Jinak, pokud si myslíte, že se vám “mečová” trilogie nelíbila možná i kvůli neumělému překladu a máte přístup k originálu, přečtěte si ten a pak na to poukažte – odkaz na posudek RP je sice zajímavý, ale s vaším problémem dle mého nesouvisí, ale moc by mne potěšil Váš rozbor této knihy, ne jen technické stránky překladu, když na ní máte o tolik odlišný názor než já – neberte to jako útok nebo výtku ve stylu “tak se ukaž”, vážně by mne to zajímalo, stejně jako u pana Bronce. Moorcock je skutečně rozporuplný autor a různost názorů mu jen a jen prospívá. Chápu, že je to otázka času, ale bylo by to pěkné.A ještě drobnost: chápu, že tady jde o spravedlivé rozhořčení, ale pokud Vám nikdo nezačne oponovat vulgárně, není od věci vyhnout se vulgarismům také, byť jen v konstatování (což platí pro všechny, v prvvé řadě pro retardované jedince typu Olgoj).Těším se na reakce (a přiznám se, že mis tále leží v hlavě, jak jste myslel svůj nadpis komentáře k Ostrov Duma Key).
Tak ještě vysvětlivky
1. Ne, texty podobného rázu odhaluji podle pretensí (a dysgrafie), které autor projevil v minulosti; perex už je docela nadbytečný.2. Martin 7. t. m. v 11:25 se ani tak nezmínil o tom, jako prostě napsal, že “text při dvojím překladu ztrácí”; já doplňuji, že to je jen půl pravdy.3. Psát lépe, děkuji pěkně: je rozdíl mezi “a pokud – jak napsal X – je k ruce [originál, pak vše odpuštěno]” a “a – jak napsal X – pokud je [splněna podmínka, then vyplývá závěr]”. Druhé jednoznačně říká “souhlasím s Xovou implikací”, první lze uzávorkovat “jak X napsal, podmínka je splněna; když je to tak, samozřejmě platí závěr”.4. Zas jsem to vzal se širším kontextem kvůli dalším rozdílům: použít příslovce occasionally a ne poskytnout k podtrhávání slovo “náhodou”.5. Ten pasus před koncem je nejlepší vysvětlení, jak může překlad nenápadně zabít knížku, aniž si toho kdo všimne, které si vybavím. (Sám jsem se na to téma rozepsal v Ramaxu 6/2001, ne zcela zdařile; dá se to vygooglit právě podle Richardova citátu.)6. Věc názoru; používám “sračka” jako nedocenitelný terminus technicus po zralém uvážení. Kdo mě chce kvůli tomu házet do jednoho pytle s anonymním koprolálikem, je mi u krdele – beztak by si našel jiný důvod.
zajímavé
No, seminář logiky a českého jazyka. Došlo mi, kam míříte a beru zpět. Z mé strany neohrabané vyjádření.Jinak já vás nespojuji s nikým, ale jako autor recenze, pod níž se diskuze vede, prosím o určitou uváženost – a konkrétně vás, protože nemám problém představit si, že u vás slovo “sračka” neznamená pouze vulgarismus (znám docenta, který to používá ve vašem významu naprosto běžně – dopředu na to upozornil, jednou stačilo), ale mám veliký problém představit si, že to pochopí někdo jako Olgoj, či že u něj bude “sračka” někdy něčím jiným než “sračkou” – smiřte se s tím, že jakožto určitá autorita (a jako takového vás beru) byste si měl dávat pozor.
Nihile ty jsi přece Nechápající čurák !!! V Laseru jsou šmejdi !!! Tak např. Laser books bez smlouvy s překladatelem Alexandrem Křížkem vydal jeho překlad knihy Bruce Sterlinga – Oceán prachu. A v knize si s klidem vytiskli: Nakladatelství Laser books s.r.o. prosí překladatele, pana Alexandra Křížka, aby byl tak laskav a zkontaktoval se s ním ohledně honoráře.Kurva co to je za přístup !!!
Kurva kdo to redigoval?
Nihilovi:
Z mé strany je to zkrátka subjektivní čtenářský názor. Nemám ho jinak profesně podložený. A klidně se přiznám, že anarchisty nemám rád… 🙂
no jistě
Profesně mě to ani nezajímá, jde mi právě o to subjektivní: konkrétní prvky, které vadí a naopak, co u jiných knih vyhledáváte. Nakolik to třeba vyplývá jenom z té “anarchičnosti” a nakolik i ze stylu autora a konkrétně realizovaných zápletek. Ale jak říkám, to by bylo asi na hodně dlouho.
Nihilovi:
Bylo by to nakrátko; protože jsem to četl kolem roku 1990. Možná ještě o něco před ním, právě v té polštině. Měl jsem tehdy “moorcocovské období”, kdy jsem v polštině a posléze v angličtině shltal asi 10 jeho knih. Dneska si z nich pamatuju už jen ten náhled, co se mi postupně utvořil. Ale už jsem byl dospělý, tak se ho držím.Asi k něu přispěl dost i teoretický článek od Moorcocka, co tehdy vyšel v Ikarii a vysvětloval, že je to tak správně. Až podezřele moc se podobal tomu, co jsme nacházeli v učebnicích občanské nauky za totáče (umění je správné, jen když je angažované). Ten článek myslím tehdy u nás uškodil jak autorovi, tak i Laseru, který ho tehdy vydával.Kdo ví, zda by s ním dnešní mladá generace nesouhlasila… 🙂
díky
Ten článek si pamatuji, svého času mě “pobouřil”, ale Moorcocka jako spisovatele jsem nezavrhl, takže s mládeží težko říct, i když ctiteké new weirdu by s ním asi souhlasili, tedy…ti co začali s ChM. Moorcockovi se musí nechat, že jestli je angažovaný (což jsem třeba ve věku kolem deseti let, kdy jsem ho četl poprvé absolutně nevnímal), tak nikdy natolik jako právě ChM v románu Král krys. Perdido i Jizva jsou relativně v pohodě, ale ten Král, to bylo něco…
Nihilovi:
Je mi líto, ale nečet sem. Otevřeně přiznávám, že čtu hlavně to, co vydávám. Když člověk korekturuje každou knihu 3 x a vedle toho ještě pročítá nabídky mladých autorů, jde si po večerech radši zaběhat do lesa a o víkendech zablbnout s mečem na bitvu…
To JVJr. -Jsem sice zaměstnancem Laseru, což mě zde degraduje do polohy šmejda a čuráka, ale snad nepohrdneš mou odpovědí:Pokud jde o revizi textu, vycházím ze slov Tomáše Jirkovského, jenž ji provedl. Nemám jakékoli bližší informace.Díky za rozbor, upřímně, bál jsem se, že to bude mnohem horší, takhle mi to nepřipadá ani tak hrozné jako nějaké překlady z angličtiny, obávám se, že podobným způsobem bys mohl roztrhat na kusy většinu dnešních překladů, ale to už by zavánělo alibismem.Mohu jen přislíbit, že Tvůj rozbor předám nakladateli. Ovšem souhlasím s Nihilem, jenž se ohrazuje oproti tvé ohnivé argumentaci, mnohem víc by jí slušelo střežit se vulgarismů, je škoda, že to prostě neumíš.
Hmm, ještě jednou jsem si vše pročetl, a uznávám, že Corum bohužel Laseru čest nedělá. Předposlední odstavec předchozího příspěvku beru zpět. Řekl bych, že kniha je i přes tyto nedostatky čtivá, ovšem to je především zásluhou autora. Aby bylo jasno, v diskuzích na FP vždy mluvím za sebe, nevím tedy, jak se k věci staví Laser “oficiálně”.
Re: Redakce
Pardon, nechal jsem se zmást: Na copyrightové stránce je uvedeno jen “Redakce: Helena Šebestová”, ovšem v tiráži je jako “jazykový redaktor”, zatímco odpovědný je Tomáš Jirkovský.
Jen by mě Honzo zajímal Tvůj názor na překlad největších hitů současné fantasy. Pomůžu si prvními pěti romány ze soupisu Toho nejlepší od Martina Fajkuse:1. Lovci kostí (Talpress, překlad Dana Krejčová)2. Tyranie noci (Brokilon, překlad Jiří Mann) 3. Lvi z Al-Rassanu (Talpress, překlad Hana Březáková)4. Finální říše (Talpress, překlad Milena Poláčková)5. Sama čepel (Polaris, překlad Dana Krejčová).Je z těchhle pěti nejlepších fantasy přeložena některá tak, že bys jí neoznačil za sračku?
To je vtip, Martine, ne? Přece všechny, no, možná až na tu Tyranii noci, páč to není překlad ani ode mě, ani to nevydal Talpress, jsou to slovo, co nevím přesně, co znamená – jsouc dáma – ale určitě to nebude nic lichotivého :-)))I když musím říct, že u tak tenké knížky, jako je zrovna Kníže mečů, nechápu, proč Laser nenechal udělat překlad z angličtiny. Ty dvojí překlady chápu u jazyků třeba východoasijských – kolik skvělých překladatelů z japonštiny tady pobíhá, že, ale u angličtiny mě to v dnešní době taky trochu zaráží. Bez urážky! Ale protože Toma Jirkovského znám, tak už se ani nedivím :-)))
Já to nebráním, jak už jsem řekl. Jen by mě zajímalo, jestli tu podle Honzi mají čtenáři fantasy vůbec nějakou alternativu 🙂
Nemají, že se tak hloupě ptáš :-))) Tedy co se normální literatury týče, umělecká díla jsou něco jiného.Ale k věci – ty ostatní Em vyjdou taky v překladu přes dva jazyky, nebo se Tomáš přece jenom trochu poučí, nevíš?
Alternativa
Jen bych se ještě jednou vyjýdřil k překladu. Podle příkladů zde zmíněných mohl být lepší, na druhou stranu jsem si teď dohledal ty citace v knize a ve většině příkladů je to diskutabilní, protože text není narušený, dává smysl (a nejen v těch scénách, ale i v rámci ceé knihy) – odlišnosti od originálu tu knihu v mých očích nijak nesnižují. Příkladem budiž poznámka o symfonii, kterou Corum skládá – bez dalšího upozornění by nikdy čtenáře nenapadlo, že tam má být něco jiného, naopak mi nekonkrétní údaj sedí k atmosféře lépe. Co se obrů kráčejících po vodě týče – co když je v tom překladatel nevinně, protože se prostě řídil scénou v knize, kde dává mnohem větší smysl právě “vodou”? A tak dále. Ty odchylky se nedají omluvit vždy, ale považuji za důležité zdůraznit, že prostý čtenář nebude nijak klamán ani ochuzen. Překlad by měl být věrný, nikoliv doslovný, s tím souhlasí i pan Vaněk a na uvážení nás čtenářů je, zda se zde jedná o natolik velké odchýlení od ideálu, že je to prostě “sračka”, či nikoliv. Dle mého platí druhá možnost. Ideálním vásledkem by bylo, aby si diskuzi (a recenzi) přečetlo co nejvíce lidí, kteří si následně pořídí knihu a dle mého nebudou v naprosté většině kvalitou překladu zklamáni (bez znalosti originálu si momentálně nevybavím místo, které by vzbudilo pocit, že je něco špatně – a mnohdy ani se znalostí) a nakladatel si řekne fajn, Moorcock jede a vydá další knihy. Už přeložené čistě z angličtiny.
Já nemůžu mluvit za Toma, to se zeptej jeho. Ale řekl bych ale, že další díly budou opět ve starém překladu, Tom se jistě bude snažit udržet nízkou cenu a to by s novým překladem už nešlo, navíc má trilogie vyjít v rychlém sledu.
Tak ještě jedno kolečko dotazů
Kdepak Martin a vtipy; tomu je bližší snaha o sokratickou didaxi. Mít u Laser-books dobré oko se hodí, takže seriózně odpovím: Ano, čtenáři mají na výběr spoustu fantasy, které nejsou v top 5 Martina Fajkuse.Ad Tyranie noci – ó nikoli, Martin si jistě vzpomene, jak se v listopadu tři respektovaní překladatelé a redaktoři zcela nezávisle na mně shodli, že překlad je “jednou nohou v angličtině”, což je důsledkem začátečnictví Jiřího Manna a “jedním z posledních reliktů” rozjíždění Brokilonu, současnou praxí již překonaného.Ještě bych rád Martinovi (Nihil ať si píše, co chce, s tím bychom se neshodli ani na základních barvách) připomněl, že slovo sračka jsem použil pro smažák z náhražky. Překlad Knížete mečů jsem označil za zprasený, způsob jeho prodeje Laser-books za čuňárnu. Kdybych chtěl říci něco jiného, snadno bych to udělal.
Už to asi uzavřeme, Honzo, necháme si taky něco k příštímu dílu 🙂
Nihilovi
Připadá mi naprosto fascinující, jak malé máte nároky překlad: vám úplně stačí, když tak nějak dává smysl. Co na tom, že autor to má jinak, čert vem nějaké stylové odstínění: stačí, když se to dá číst (a není v tom moc překlepů). Já vám svým způsobem závidím: vy třeba musíte odcházet z restaurace spokojený, poněvadž jídlo bylo jedlé. Co na tom, jestli bylo maso suché nebo hezky šťavnaté, co na tom, jestli byly těstoviny al dente nebo rozvařené: dalo se to jíst. Je prakticky jedno, jestli ho uvařil Babica nebo Pohlreich, jestli bylo dochucené kečupem nebo lanýži: tak či onak, byly v tom kalorie.Až se mi zatočila hlava, jak jsem promarnil život, když jsem pořád řešil detaily, detaily a detaily…
Jj
máte pravdu, pane Janiš, jsem absolutní idiot a nic mi neříká kvalitní překlad, stylové rozlišení, kontext, kvalitní koření a rozdíl v pečení a vaření. Takže jste život určitě nepromarnil, naopak, vaše překlady (komiksy, ale třeba i Berniéres) mám rád dokonce i já, i když bych si vlastně vystačil s partyzánova dcera být dobrá kniha, čtěte molim ne prvně. Jenže: smyslem toho posledního příspěvku bylo, že příklady zmíněné panem Vaňkem zní hrozivě, ale zasazené do textu (tedy když nestojí takto osamoceně) se dají ospravedlnit právě tím, co jste zmínil. A ano, tehdy mi to stačí, protože kniha má jednotné vyznění, u kterého mě pan Vaněk nepřesvědčil, že je odlišné od autorského záměru. Pokud snese propracovanější důkazy, uznám chybu. Dokonce si myslím, že ono “he said gravely” může být v české verzi skutečně pod vlivem polštiny, která se staví k vyjadřovní emocí poněkud jinak než angličtina, tj. nějaké do oné scény prostě dosadila, i kdby tam nebyly, protože by to bez nich pro polského čtenáře nefungovalo (otázkou pak je, zda by to tak nebylo i v češtině). Než mi začnete něco říkat o prznění autora a vkládání cizích elementů do jeho díla, odkáži Vás na ono známé: každý jazyk vyžaduje své vlastní prostředky. A sám jste možná (byť v jiné rovině) při své praxi autora opravil. Shrnutí: pokud bude mít pan Vaněk chuť se ještě tímto překladem otravovat, budu jen rád, ale zatím mě nepřesvědčil o ničem jiném, než že překlad není dokonalý a může být lepší. V takovém případě jsem skutečně zcela spokojen s tím, že se čte dobře a jak říkáte, je tam minimum překlepů.
jů, tady je veselo
Nihilovi
Zkusím to ještě jednou, třeba jsem se špatně vyjádřil.1) Praxe dvojího překladu je opravdu jen z nouze ctnost. Každý překlad je interpretace, dvojí překlad je dvojí interpretace. Jakékoli nepřesnosti, odchylky, interference se jen znásobí, přesně jako ve hře na tichou poštu. Těsně po revoluci se při přivření obou očí daly překlady přes polštinu u regionálního nakladatele vzešlého z fandomových poměrů tolerovat. Jenže od revoluce už uplynulo bezmála dvacet let, Laser dávno není regionální nakladatelství a teď vrací do hry nakladatelskou anomálii.2) A to je přesně okamžik, kdy je potřeba se ozvat. Chápu, že obyčejný čtenář nic nepozná, když text jakž takž dává smysl. Nechápu ale, když tuto praxi ještě hájí profesionál jako vy. Nejde o to, jestli někdo chodí po vodě nebo vodou (byť u Ježíše by to byl docela rozdíl :-)), jde o to, že takových pochybení tam budou nutně stovky. Obecně pro recenzenty i čtenáře: buďte nároční. Chtějte po nakladatelích dobrou práci, vždyť za ty knížky neplatíte úplně málo. Pokud narazíte na zmetek, pošlete aspoň nakladateli mail. Pokud se neozvete, většina nakladatelů se ani nedozví, že je něco špatně (Tomáš Jirkovský či Michal Bronec jsou jedni z mála nakladatelů, kteří svou produkci čtou). A pokud se bude o mizerné kvalitě překladů mlčet, tak prostě nedojde k nápravě, protože k tomu podnikatele v knižním byznysu nebude nic motivovat (čest nakladatelů, které to dělají sami od sebe a pokládají to za záležitost profesionální cti).
pane Janiš
skutečně děkuji za tento příspěvek. Profesionál nejsem – nebo alespoň ne příliš dobrý (konečně pan Vaněk mě hezky nachytal…), ale snad někdy budu, byť ne v lingvistice. Ale vy skutečně profesionál jste – o to více, že si nemusíte (jak dokazuje i tento Váš příspěvěk) vypomáhat arogancí, sarkasmem a ironií.
A teď já, náročné to hovado :-)Kurva lidi nekupujte to! Je to zmetek.Ať si Laser konečně uvědomí, že tudy cesta ke zbohatnutí nevede.
140,- Kč? Tudy cesta opravdu nevede 😀
Další svazky série budou v původním překladu z 90. let, ale ten již proběhl z angličtiny. Vše samozřejmě projde důkladnou revizí.
Konec dobrý, všechno dobré
Reviduj, barde, střádej, přijde den…Nihil má přece jen pravdu – mám příliš málo času i na lepší činnosti nežli se dále nořit do tohohle ve snaze ho přesvědčit. Přesto však nemohu odolat tomu uvést na závěr ohledně k tvrzením “čte se dobře” a “text není nijak narušený” ještě pasáž, na kterou jsem náhodou narazil na začátku předposlední kapitoly:Was he dreaming? Or had he dreamed everything that had happened earlier? Certainly all the events had had the quality of dreams become reality. But that was true of the entire world now, since he had left the sanity of Castle Erorn so long ago.V překladu (patrně už polském 🙂 “…od té doby, kdy odmítl šílenství života v hradu Erorn.”
Je to škoda. O to větší, že díky našemu malému trhu se kniha na dlouhou dobu neobjeví. Na řádnej překlad si tedy budem muset počkat min. deset let.
…
Moc hezká diskuze:-DDD …. a já konečně vím, proč se mi to tenkrát sice dost líbilo, ale občas jsem při četbě váhal, jestli jsem tak trochu magor já, nebo autor:-)))))Jinak tuto triologii považuji za to lepší, co jsem kdy v životě četl, a že jsem to za ta léta zvládnul asi třikrát.