Kniha všech hodin 1: Velín – Duncan Hal

Velín je první polovina epického cyklu se souhrnným názvem Kniha všech hodin. Velín je rovněž jméno pro podklad reality v multiverzu, v němž se příběhy odehrávají. Ve Velínu vedle sebe existují současně všechny možnosti. Je to souhrn minulosti, přítomnosti a budoucnosti; paralelních realit; uskutečněných a neuskutečněných možností; celých světů postavených na kostech mrtvých příběhů. A tato metafyzická složitost se odráží v literární složitosti soustavy příběhů, již Hal Duncan vytvořil.

V části multiverza, která není nepodobná našemu světu, získalo plemeno postlidí, kteří si říkají Jiní (Unkin), schopnost manipulovat s Velínem jako takovým prostřednictvím jazyka a symbolů. Původně tuto schopnost používali k tomu, aby poručníkovali lidem – byli to bohové, andělé a démoni z našich nejstarších mytologií. Pak, před několika tisíci lety, republikánská frakce vedená Metatronem (dříve biblickou postavou jménem Enoch) svrhla nejmocnější vládce a ujala se úkolu vnést do světa řád. Jejich vítězství však nebylo úplné a oni tak již tisíce let vedou nebeskou studenou válku.

Na začátku Velínu se válka přiostřuje a Jiné, kteří se snažili zůstat nestraní, násilně verbuje jedna či druhá strana. Velín se věnuje hlavně zážitkům tří z těchto nestranných Jiných – Phreedom Messengerové, jejího bratra Thomase a jejich přítele a rádce Seamuse Finnana – při snaze vyhnout se verbířům Úmluvy (Metatronovy frakce). Thomas a Phreedom se snaží ukrýt se ve Velínu tím, že zamaskují svou vrytinu – jedinečné identifikační znamení na těle a duši každého Jiného. Thomas je v jedné realitě za druhou uštván a zabit. Seamus je zajat a druhá část je vystavěna kolem jeho výslechu.

Phreedom se podaří vyjednat s Metatronem dohodu, která vede ke smrti dalšího ze starých, nezúčasněných Jiných. Tato smrt však má nečekané dozvuky, k nimž patří urychlený nástup Soumraku (apokalypsy zapříčiněné nanotechnologiemi?) a proměna jednoho Metatronova verbíře v postavu, jejíž archetypální význam se možná vyjeví v pokračování s názvem Inkoust (Ink).

Předpokládám, že jejich příběh by se dal podat jako lineární vyprávění, bylo by to však popřením metafyzických premis, na nichž je celý cyklus založen. Velín se, na debutový román odvážně, vzdává linearity ve prospěch útržkovitých příběhů zaznamenaných z více perspektiv a volně přechází mezi rozdílnými časy, místy a dokonce realitami. Hal Duncan navíc stejně volně přechází mezi různými žánry a prezentuje nám v různých podobách mýtus, epickou fantasy, realismus, kyberpunk, osobitý “psycho-steampunk” a dokonce proud vědomí. A to všechno dělá způsobem, který dodává jeho postavám hloubku, z níž jímá závrať. Thomas je tak Tammuz, Dumuzi a umírající bůh, archetypální oběť; a všechny příběhy jeho smrti vyprávějí o jedné a téže události. Podobně vychází na konci druhé části najevo, že Seamus je Lucifer a Prométheus, trestaný bohy za to, že smrtelníkům přinesl poznání.

První dojmy jsou nutně takové, že autor uvrhl své čtenáře do literárního chaosu. Ale, jak se to u dobrých románů často stává, první dojmy jsou zavádějící. Velín je spíš kaleidoskopický než chaotický. Každý jednotlivý element je pečlivě opracovaný literární drahokam. A cyklus jako takový nese všechny známky toho, že je pečlivě zpracovanou strukturou.

Každý ze dvou svazků, které vytvoří Knihu všech hodin, Velín a Inkoust, se skládá ze dvou knih. Tyto čtyři části odrážejí odpoledne/léto, večer/podzim, noc/zimu a ráno/jaro. Ve Velínu tvoří každou knihu sedm kapitol (sedm dní v týdnu?). To je víc než literární vrtoch: podle Carla Junga jsou čísla archetypálními symboly celistvosti. Vzhledem k archetypální povaze hlavních postav je za těmito souvislostmi víc než pouhá estetika. Naopak, v těchto číslech, která jsou symbolem celistvosti, je jasná narážka na Junga.

V protikladu ke složitosti příběhů vyprávěných ve Velínu je použitý jazyk klamně jednoduchý. Nejsou tu žádné barokní slovní spletitosti, jaké najdete například v románech Chiny Miévilla. Ale při četbě Velínu se brzy ukáže, že tato jednoduchost je klamná. Hal Duncan je viditelně autor, kterému záleží na slovech stejně jako na příběhu, a v člověku zůstane pocit, že každé slovo bylo pečlivě vybráno a zasazeno na své místo do velkolepé stavby. Opět mám podezření, že je to odraz jedné stránky vesmíru, který se snaží vytvořit – vesmíru, v němž existuje jazyk tak jasný, tak přímý a tak bezprostřední, že může měnit samotnou realitu.

Halovu lásku ke slovům je vidět také v hravosti, s níž je používá. Kniha je prošpikovaná slovními hříčkami, z nichž některé jsou jasné, jako postava Dona Kojota, která se objevuje ve druhé části; tuším však, že mi uniklo hodně rafinovanějších slovních hříček, které se postupně ukážou, až si knihu přečtu podruhé. A jeho hravost zachází tak daleko, že skládá poctu autorům (a dalším), kteří ho jako romanopisce možná ovlivnili v jeho vývoji, možná ne. Lovecraft získává německou úpravu. Mervyn Peake má divadelní roli jako chovanec v ústavu choromyslných. Dá se tušit, že profesor Hobsbaum, který se čas od času objevuje, může být odkaz na bývalého profesora angličtiny na Glasgowské univerzitě. A samozřejmě je tu Jack Carter

Skutečnost, že Velín je pouze první polovina jednotného díla, je bohužel na konci knihy až příliš patrná. Ve vzduchu se třepetají nejrůznější volné konce – Phreedom je těhotná; Seamus je volný; Jack Carter byl katapultován z pouhého pěšáka na postavu archetypálního významu; Metatronova nanotechnologie se vymyká kontrole. Ale čtenáři si budou muset počkat do srpna příštího roku, aby zjistili, jak chce autor volné konce svázat do celku, jejž struktura dvou románů slibuje. Na druhé straně může člověk ten čas strávit několikerým přečtením Velínu, aby lépe pochopil, co se děje. A na rozdíl od mnoha děl, které se za spekulativní fikci vydávají, o této se domnívám, že časté opakované čtení unese.

Na začátku recenze jsem uvedl, že tato kniha si reklamní poprask, který ji obklopil, zasluhuje. Ale to je slabé slovo. Je to prostě nejoriginálnější spekulativní próza, jakou jsem za poslední léta četl. Co je ještě lepší, s originalitou drží krok ryzí kvalita textu, jaká se v žánru najde jen vzácně, Pořiďte si výtisk teď. Velín si zaslouží stát se klasikou.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Petr Kotrle
Translation published by kind permission of the author. The review was written for Infinity Plus.

Knihu chystá nakl. Laser v edici New Weird. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.