Kniha hrůzy a rozkoše – Michal Tesáček

Den 0

Nebude to sranda, ale ty bys to moh zvládnout. Dělám teďka na projektu, kterej musim eště doladit, jestli mi rozumíš. Myslim, že na to máš. Už ses přece s okultníma vědama zaplet. Tu Bobrovou jsi vyčistil na jedničku. Co je pro tebe nějaká kniha. V tom má jednookej Joe pravdu. Co je pro mě nějaká kniha. Jenomže manuskript bandy úchylnejch sektářů, co si do diářků navzájem kreslej Baphometovu prdel a o víkendech se bičujou pometlem z činčilích předkožek, to je krapet jiná liga. Z toho vám může do ksichtu vybafnout fakt ledacos. Riziko je ale jedna věc, prachy na nájem a Bastetin whiskas druhá. I paranormální vyšetřovatel musí občas žrát. Napsal jsem do mailu, že beru, pro sichr to podepsal osmnáctkou, kdyby zas kolem čenichali tajný, zaklap laptop a šel spát. Škapulíře v kruhu kolem postele cinkaly v průvanu jako zvonkohra. Bez nich už bych neusnul.

Povídková sbírka Kniha hrůzy a rozkoše obsahuje přesně sedm (magické to číslo) příběhů, které se svým původem vážou k intelektuálnímu uskupení duševně nadaných jedinců známých především v Českých Budějovicích jakožto spolek Makabrózní kočičky, a ačkoliv je autor zaštiťuje svým jménem, už v předmluvě přiznává, že některé (příkladně siska Klitorka) vznikaly kolektivní snahou. Ponořme se tedy do hlubin perfidních myslí mladých akademiků, jimž bylo máloco svaté a kteří se v honbě za skutečným uměním a formou nebáli žánrových fúzí a zoologie.

První povídka Jak to doopravdy bylo s Kotletou (příběh z cyklu Fandomové války), kterou už měli čtenáři možnost vychutnat si i na stránkách našeho webu, poodhaluje úděsné konspirační tajemství šéfa české fandomové kliky, snažící se o totální nadvládu nad stádním čtenářstvem pomocí žánrových braků s podprahovými zprávami. Obsahuje taktéž osobní zpověď a náhled do nejintimnějšího soukromí známého podivína Borise Hokra. Poprvé zaznamenávám výskyt slova „rujný“ a líbí se mi jeho zvukomalebnost.

Den 1

Tyhle věci by se v noci neměly dělat, ale celej den jsem strávil po archiváliích sběrem střípků a náznaků, co by mi mohly pomoct v případný obraně. Moc toho nebylo, akorát pár ročenek Filosofický fakulty a tuna webovýho smetí. Vždycky jsou to filosofové. Na druhou stranu, na tyhle diletantský hokusy stačí kabala, takže pálená miska s kalužinou krtčí krve, obkreslená hexagramem, bude dneska moje neprůstřelka. Otevřel jsem soubor. Obrazovka dvakrát přeblikla. Mrknul jsem na kalužinu. Ani vlnka. Ušklíbl jsem se. Windows. Předmluva. Hm, v podstatě doznání k těm sedm let starejm jihočeskejm vraždám, tenkrát ten vzorec nikdo neodhalil. Bastet škrábe na dveře, zjevně v omáčce na tuňákovi rozpoznala Jacka Danielse a chce se pomstít. Na kvalitní skotskej single malt právě vydělávám, holka, dej mi čas. První příběh. Tak se na to podíváme.

Následuje nejdelší příběh celé knihy, Pohádka o sisce Klitorce. Novela o kočičce, která se vydá hledat vyvolený penis a zažije na svém putování mnohá dobrodružství, je poměrně čistá secesní pornografie, která připomíná Wildeovu Lady Fuckingham, pouze výpravnější a se zvířátky. Že se jedná i o porno slovní, dokazuje jednak autorův doslov, kde se tvrdí, že pravého rázu nabude text teprve čten nahlas (souhlasím), a jednak jeho neuvěřitelně perverzní schopnost zdrobňování zcela normálních slov, jimž deminutivum vystřeluje level úchylnosti někam k Jupiteru. Tímto se zavazuji kdykoliv v budoucnu podmáznout porotu ceny Alfreda Radoka, jestli ze sisky někdo někdy udělá divadelní šlágr. Nikdy v životě už nechci v jednom odstavci vidět slova jako „srstička“, „otvůrek“ nebo „mňaučit“. Nadto, oblíbený výraz „rujný“ se již objevuje s železnou pravidelností.

Den 2, nad ránem

Proberu se na podlaze s rybníčkem slin u huby, v hlavě mi hučí. Převrácená židle, bílý obdélník monitoru přísně civící do tmy. Bastet za dveřmi žalostně mňouká. Něco mě muselo kopnout. Nějaká nastražená podprahová prasárna. Kalužina je zakalená a sotva viditelně se z ní kouří, kus hexagramu chybí, vedle někdo tou samou křídou načmáral jméno Kadlečková. Mým rukopisem. Neznám cholera žádnou Kadlečkovou. Jedna past nic neznamená, ale začínám tušit, že tohle bude mnohem menší sranda, než jsem si myslel. Rozsvěcím lampičku s polarizovaným stínítkem. Do rána to dorazím.

V pořadí třetí a čtvrtý příběh, Silveriana a Dóm chlípnosti a Silveriana a ragú pana Králíčka, se zaobírají osudy krásné panny (to určitě) Silveriany a jejího amanta, patřičnou mozkovnou a muskulaturou vybaveného geroje Paula, jimž oběma sekunduje přerostlý liliputský podruh Boris. Parodie epických hrdinských příběhů non plus ultra, literární Kája Saudek, který nakreslen, byl by k nerozpoznání od originálu – ztepilá, kozatá hrdinka může být Muriel, Reila, Jessie, kterákoliv z nich. Paul zase Arnal, Ro, Lips Tullian, doplňte další. Místy se objevuje dost briskní humor, pramenící především z autorova citu pro zvukomalebnost a jeho schopnosti okecávat s příběhem tu více tu méně související hovadiny. A nakonec se s vámi ani o jeden fór nepodělím, ač jsem měl chuť citovat přímo sakramentskou.

Zápletka prvního příběhu se zaobírá v podstatě hrdinčinými erotickými partiemi horními i dolními, které jsou neustále ohrožovány lačným chtíčem rujného (vidíte, už jsem ho i naučil používat) slizáka starosty Údolí hédonistů, jemuž musí být křehká děva po vůli, aby zjednala záchranu svého milého, toho času v zajetí arktických, zcela dementních skřetů.

Druhá povídka nám vypráví o příchodu hrdinů do vesnice, pověstné chovem králíků, kterou noc co noc napadá podivný hopkavý přízrak a plení kotce s ramlicemi. Ne, ani toto slovo jsem, vážený čtenáři, dosud neznal. Kromě obrovského masakru, jehož se celý trojlístek zúčastní, je poodhalen i hlavní záporák a zloun a je nám názorně vysvětleno, že i když čteme pulpovou parodii jak noha, některým klišé se autor prostě vyhýbá jako čert kříži.

Den 2, čas neznámý

Zabiju jednookýho Joa, že to na mě ušil. Zabiju všechny z toho spolku magorů. Zabiju Kadlečkovou. Slunce už mělo dávno vyjít, jsem si tím jistý. Není žádný způsob, jak změřit čas. Hodiny zešílely, ručička se pohybuje dopředu dozadu, jak se jí chce. V hučení v hlavě rozeznávám slova. Kalužina víří, na dně toho vortexu něco je, ale nedívám se na to. Ověsil jsem se půlkou amuletů z postele, většina z nich bledě svítí a docela pálí. Bastet nějakou dobu vřískala, ale co jsem vyřezal do dveří Jméno, je zticha. Oči mi slzí, promnu si je. Když pak shlédnu na svoje prsty, jsou od krve. Musím to dočíst, moc těchhle grimoárů se zlomí, když se dočtou. Většinou.

Následující dvojice povídek, Otesánek a Hovado pekelné, jako jediná z kouzelné sedmičky není ani čistá satira, ani erotika, ani pornografie a budiž důkazem, že Tesáček umí napsat i vážnější akční čtení s využitím něco dobových reálií a květnatými dialogy alá raný Sapkowski. Dvojka paranormálních vyšetřovatelů na rožmberském dvoře, rytíř Hynek a padlý mnich Kozlík, si nezadá s Hellboyem a jemu podobnými. Otesánek je variací na klasickou českou pohádku a Hovado pekelné zase uměleckým zpracováním dobového záznamu o obzvláště zajímavých praktikách pastevectví skotu v zemích Koruny české.

Bezčasí

Neměl jsem tušení, oni neměli tušení… nikdo nemá tušení… oni spolupracujou… Kyša… všechno je provázaný… lidský vědomí… jsme tak křehcí… ono je tak křehký… žijeme v temnotě, ale já to světlo vidím!!! … číst… číst dál… vír z kalužiny je už přes půlku stolu… hexagram se zbortil… tam dole… podíval jsem se… slyším je tak jasně… jsou tam všichni, všichni… oni, co to zpackali… pomsta… pomsta! Pomsta!!!

Posledním příběhem nás Tesáček vrací v malé (vá)noční prasárničce zpátky do světa sisky Klitorky, kamsi doprostřed jejího putování, než dospěla ke svému cíli, a řeč tentokrát bude hlavně o Královně zim, Ježíškovi, zlatém pyji a pochopitelně trtkání, šukání a mrdání všeho druhu a způsobu. A za obsahově jinak poněkud roztříštěnou sbírkou je to nakonec poměrně milá tečka.

Stylisticky je tvorba Michala Tesáčka a jeho kolegů z Kočičky poměrně na úrovni, určitá repetitivnost se s přihlédnutím k tématu dá očekávat, poněvadž pro pohlavní orgány přece jenom existuje poněkud omezený počet označení, pokud nechceme být zbytečně infantilní, což kočičáci nejsou. Zvrácení, vulgární, trefní, vtipní, lechtiví, hraví, obratní a načtení, to jsou. Záleží na vás, nakolik lpíte na bigotní žánrové fantastice a holdujete experimentům.

Na domácím trhu je však tato kniha ve své podstatě něčím naprosto ojedinělým a osobně si přeji a doufám, že si své čtenáře najde. Už kvůli všem těm snům a prohýřeným nocím jedné party, kvůli níž mám Budějice zas o něco raději.

Uvnitř

Jsem naživu. Hlasy nejsou pryč, jen nějak ustoupily na pozadí, už ne uvnitř mé lebky, ale zvenčí ze všech stran. Někdo mi podá ruku. Je porostlá šedou srstí a v polštářcích má zatažené palec dlouhé drápy. Chytím se jí a vytáhnu se na nohy. Je to Bast. Ale stojí na dvou a má ženská ňadra. Šest ňader. Když si všimne, kam civím, jemně mi zvedne bradu. Drápem. V jejím pohledu si přečtu, co se stalo. Pud sebezáchovy se mě zmocnil v posledním okamžiku před kritickým bodem a já skočil do vortexu. Za nimi. Rozhlédnu se. Makabrózní rozeklané věže obscénních tvarů trčí k nebi jako obrovité ocelové faly. Kývne k pulzující budově chrámu před námi, postavené ze sešitých lidských těl. Chrámu Kočičky. Jdu za ní. Oni čekají a já jsem moc zvědavý, co mi řeknou.

Dva svérázní vyšetřovatelé odhalují tajemství českého venkova plného oblud, perverzních luteránů a statečných pasáčků, kteří pro záchranu svého stáda riskují i vlastní duši. Krásná hrdinka Silveriana udělá cokoliv, aby zachránila svého milého ze spárů skřetů i strašlivého frankensteinovského králíka. Malá kočička se vydává na cestu za štěstím a zažívá řadu rozverných příhod… Tato kniha nenabízí morální ponaučení, nenechte se vysmát! Jsme přeci všichni dospělí, a tak víme, že všem nám jde jen o jedno. O krásnou, romantickou a epochální lásku. Samozřejmě tělesnou a zábavnou. Pro ni překonáme hordy nepřátel, pekelných nestvůr i šílené ošetřovatelky činčil. Vítejte tedy u povídek, které mixují menší i větší porci erotiky s humorem a naprosto šílenými nápady. Zažijete smích i strach, ale především jízdu, na kterou se nezapomíná. (anotace)

• Kniha rozkoše a hrůzy
• Autor: Michal Tesáček
• Překlad: –
• Série: –
• Forma: hardback
• Počet stran: 184
• Cena: 279 Kč
• Vydala: Plejáda, 2012

Martin Kužel (redaktor)

martin.kuzel@fan­tasyplanet.cz

Také si přečtěte:

Rozhovor s Michalem Tesáčkem (Leoš Kyša)
Povídku Jak to doopravdy bylo s Kotletou (Michal Tesáček)

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Kupte si Knihu rozkoše a hrůzy s 15% slevou (ušetříte 42 Kč)!