Dámy a pánové, tolik očekávaný okamžik nadešel. Jiří Pavlovský uvádí… Fredyho Kruegera! A s ním i Jakuba Maříka. Šesté Kladivo na čaroděje je tady!
 |
Kladivo na čaroděje vychází s docela solidní frekvencí, ale všichni to známe. Kdyby vycházelo častěji, nikdo by se nezlobil, protože tahle série jednoznačně nabírá grády a zraje jako víno. Což je na jednu stranu pro fanouška Felixovy party pozitivní zjištění, na stranu druhou to představuje určité nebezpečí. Protože jednou se to přece musí zadrhnout. A Drsné sny jsou prvním příspěvkem, se kterým do série přichází v podstatě neznámý autor. Jak se tedy Jakub Mařík osvědčil?
Jakub Mařík: Wanted!
Jakub Mařík (ročník 1981) je zatím podepsaný pod 14 povídkami, které publikoval ve sbornících jako Drakobijci, Cáry rubáše nebo v Pevnosti (to převážně). Maříkovy povídky mají sice kolísavé hodnocení, ale pozitivní ohlasy jednoznačně převažuje. Drsné sny jsou ovšem jeho první knihou a román, to je samozřejmě o dost jiný formát než povídka. V případě Jakuba Maříka se ale není třeba obávat a Jiří Pavlovský nemusí litovat, že nováčkovi dal důvěru, protože Drsné sny totiž v dosavadním vzestupném trendu kvality série neochvějně pokračuje.
Maříkův díl se asi nejvíce blíží dnes tolik populární detektivce střihnuté hororem. Kniha začíná náležitě dramaticky: vraždou policisty v pražských ulicích. A ruka, která stiskla spoušť, patřila parťákovi oběti. To není úplně běžné, ani úplně v pořádku. Nebo ano?
A právě tahle vražda se stává novým případem Jonášova týmu. Což je samo o sobě pikantní, protože všichni jeho členové – snad s výjimkou sluníčkové Klaudie – pokládají za prozřetelné omezovat jakýkoliv styk s policií na minimum. Že tahle vražda zavání magií, to není překvapení, tím spíše vzhledem k tomu, jakou paniku příchod nového hráče vyvolal v místním kápovi Rashilovi. Takže další poznatek, že na celé věci něco pořádně smrdí, taky vlastně nikoho nepřekvapí.
Překonává své předchůdce
Mařík samozřejmě těží z práce svých předchůdců, minimálně v tom, že jejich díly už solidně představily prostředí i hlavní postavy a přiblížily je čtenářům. Spisovatel bez chyby sleduje vznikající kánon, je ale dostatečně osobitým autorem, aby se neztratil ve stínu zvučnějších jmen. K řemeslné stránce také nelze mít větších výhrad. Mařík ukázkově zvládá tempo a gradaci děje a výtečně se zhostil svěřeného stránkového rozsahu. Příběh se netáhne, není docpávaný vatou a ani finále nekončí useknutě, jak se někdy stává.
Název Drsné sny výstižně přibližuje atmosféru. Šestý případ Felixe a spol. je příběhem až noirovým, nepokrytě inspirovaným lovecraftovskou mytologií. Nový autor Kladiva na čaroděje má cit pro akci, ale i pro humor, který se zatím nejvíc blíží vtipu Jiřího Pavlovského. Scéna v supermarketu, v níž se důchodci naturalisticky srovnávají se zombiemi, je doslova nezapomenutelná, nedivil bych se, kdyby mamutím řetezcům kvůli Maříkovi klesly tržby.
Velkým plusem Drsných snů je navíc skutečnost, že autor v nich zapojuje do dění téměř rovnoměrně celou hlavní čtveřici, a lze tak konečně s jistou obezřetností mluvit o týmu. Vincenc pokračuje i pod Maříkovým vedením ve své krasojízdě za titulem hlavního sympaťáka, největší překvapení ale připraví čtenářům Klaudie. Zvláště vklad do jejího osobnostního profilu bude něčím, co se stane Maříkovým nesmazatelným podpisem v celé sérii, i kdyby si už v sérii ani neškrtl. Což by ale byla škoda. Už to zavání opakovaným vtipem, ale šesté Kladivo překonává jeho předchůdce stejně jako oni překonávali ty své – minimálně do doby, než přijde jeho následovník.
Drsné sny Jakuba Maříka jsou velice povedenou knihou, která v rámci své kategorie tzv. oddechové četby nepochybně patří mezi nadprůměr. Šestý díl naplňuje vše, co čtenář od žánru čeká, a jediná jejich chyba tkví právě v žánrovém omezení, tedy v tom, že nepřináší nic výrazně nového.
| 80 % |
|
