Jambo, přátelé. Tak by Vás přivítal šaman Koribo, hlavní hrdina knihy ověnčené tolika cenami, že je to až k neuvěření.
Povídkový román amerického spisovatele M. Resnicka s podnázvem „bajka o utopii“ je přímo ověnčen SF cenami jako HUGO a NEBULA. Co kapitola/povídka, to jedna ze slavných cen. Tato kniha je skvělým příkladem pro teorii Roberta Heinleina, který se už v padesátých letech snažil změnit název žánru science fiction na speculative fiction. Přiřadit knihu ke sci-fi se vlastně autorovi podařilo přidáním jen několika vět v úvodu kapitol. Vlastně jen díku tomu, že v závorce uvedl datum – duben 2123. Objevují se zde také slova jako vesmírná loď, terraformovaná planeta, ale se samotným dějem to nemá nic společného. Kniha se klidně může odehrávat i v současnosti. Námět knihy je zcela rázu non sci-fi. Jde o neakční příběhy založené na dialogu hrdinů z kikujské osady nad problematikou zachovávání dávných tradic tohoto afrického klanu z Keni, který přesídlil z přetechnizované Afriky 22. století na novou planetu a založil kikujskou „utopii“.
Kniha obsahuje deset povídek/kapitol, které vycházely samostatně v průběhu několika let, aby nakonec vytvořily jednotný příběh. Hlavním hrdinou je kmenový šaman Koribo, vůdce a hlavní myslitel této utopické společnosti. Jde o celkem rozporuplnou postavu. Osobně mi připadá jako dost sobecký jedinec, který využívá k vytváření společnosti svého až despotického práva velkého šamana, mluvčího jediného boha Ngai. Na druhou stranu bylo možná záměrem autora trochu zesměšnit jeho úlohu v božském záměru Ngaiho. Jen Koribo má ve své bomě (chatrči) počítač, který ho spojuje s radou Eutopie. Každé ráno se napojí s údržbou na oběžné dráze a ta provede korekce dráhy planety a tím upraví počasí. Koribo pak jen vyjde mezi lidi, rozhodí zvířecí kůstky a předpoví „.. déšť přijde za dva dny. Tak chce Ngai!“
Celá jeho osada dodržuje starověká pravidla a zákony Kikujů. Jde o pravidla pro dnešní euroamerickou společnost naprosto barbarská a krutá. Obřízka dívek, zaškrcení novorozeňat narozených v jiné poloze než je zvykem, zbavování se starých a těžce nemocných předhozením je hyenám atd. Nikde žádná technika, žádný pokrok. Rozporem mezi nutností dodržovat tyto pravidla, logickým myšlením některých členů klanu a právem na společenskou evoluci je založen konflikt pro jednotlivé příběhy. O čem jsou jednotlivé kapitoly/povídky nemá cenu rozepisovat, udělal to za mne sám autor v obsáhlém doslovu. Kvalita jednotlivých příběhů je rovnoměrná. Jen u dvou je o něco odlišnější. Povídka „Protože i já se dotkla nebe“ je o stupeň výš než další. Je to hlavně díky jejímu závěru, který je až nečekaně šokující. U následující povídky „Bwana“ je to právě naopak. Jak celý příběh skončí, je čtenáři už od začátku jasné a proto ho možná nenadchne. Mně dokonce připadal jak odbytý. Podobný názor mám i na konec celé knihy , který můžeme rozdělit na dva závěry. Oba jsou ukončeny banálním řešením, které by napadlo asi 90% ostatních spisovatelů i čtenářů.
Kniha není určená čtenářům, kteří pod pojmem sci-fi hledají pouze vesmírné dobrodružství a la Planety smrti. Je to přece jen o něčem jiném. A to, že kniha má tolik ocenění, znamená, že to “o něčem jiném” je ve smyslu kladném, pozitivním.
…
Nečetl jsem sice celou knihu, ale dvě povídky vyšly v některém z minulých ročníků Ikarie (zmiňovaná povídka “Protože i já se dotkla nebe” a závěrečná povídka cyklu, na název si bohužel nevzpomenu). Proto nemůžu souhlasit s tím, jak autor recenze hodnotí hlavní postavu. Šaman Koriba rozhodně není egoistický jedinec, toužící ovládat svůj kmen pomocí počítačového napojení na moderní techniku a civilizaci 22. století, jak nám jej – byť častečně implicitně – BoboKing představil. Mě spíše připadal jako pravý opak, čestný a obětavý člověk, který svůj život zasvětil vybudování nové, utopické sploečnosti daleko od nesnesitelného života Země budoucnosti. Tato společnost má být založena na tradičních kmenových hodnotách a zamezení pokroku, který by tyto hodnoty odboural a kmen přivedl do stejně špatného stavu, v jakém je život na Zemi. I když jsou tyto zákonitosti zdánlivě kruté a barbarské, jsou podle šamana Koriby lepší než alternativa, kterou nabízí pokrok. A všichni, víme co přinesl takzvaný “civilizační pokrok” neevropským, konkrétně africkým zemím. Můžeme debatovat o tom, jestli je Koribův postup správný, nebo ne, ale jeho úmysly rozhodně nebyly egoistické.
Resnick, který knihu napsal poté, co strávil mezi skutečným kmenem Kikujů, žijící v Keni, určitý čas a osobně se seznámil s jejich kulturou a tradicí, napsal Kyrinyagu dle mého názoru proto, aby přispěl k debatě na téma do jaké míry má naše vládnoucí západní civilizace zasahovat do jiných kultur, jejich zvyklostí a zákonitostí. Naše kultura stojí na anticko – křesťanských základech a tím jsou dány její hodnoty a normy. Ale kultury jiných, často nám vzdálených národů žijí podle jiných norem a jejich zákonitosti nám často mohou připadat kruté a barbarské. Obřízka dívek nebo zabíjení novorozeňat bezpochyby kruté je, ale z hlediska Kikujů a jejich kulturních a morálních norem je to nutnost. Vždyť u přírodních národů je poměrně častým jevem, že neobvyklé narození dětí provází hluboká víra v jejich nepřirozenost (mohou být posedlé zlým duchem, prokleté atd.) To si zřejmě autor při psaní svého článku neuvědomil.
Koriba podle mne nechtěl vytvořit kikujskou společnost založenou na odvěkých principech, ale opravdovou utopii podle kikujského vzoru. Mu nešlo ani tak o to, aby osud jeho kmene byl v rukou boha Ngai, ale právě tím, že přese všechny své zásady a principy oddané Kikujům byl schopen využívat vymožeností korigovat podmínky na planetě přes Planetární údržbu, dokazal, že se sám chtěl stát jejich Bohem a vytvořit si kmen jako svoji “hračku”. Udělal z něho postavu Velkého bratra, rovnějšího než ostatní. Nemyslím si, že Resnickovi šlo o to, aby vyvolal nějakou debatu o budoucnosti afrického obyvatelstva. S tou se nedá už nic dělat. Jedině celou Afriku ohradit velmi vysokým elektrickým plotem a nechat je tam zcela samotné. to by samozřejmě znamenalo miliony mrtvých každý rok z důvodu nemocí , hladu a válek. A toho naše anticko-křesťanská společnost není schopna. A Resnick to určitě ví. Já myslím , že mu šlo spíše o to, že nelze pokrok, sny a myšlenky jedinců ani pod trestem smrti či vyhnání z domova. Vždyť ani kikujská společnost před 10 000 lety vypadala jinak než v třeba 18 století.
To rozhodně, i když jen v tom smyslu, že před 10 000 lety žádní Kikujové neexistovali.
Kirinyaga
Škoda, že si Bobo King nechá namluvit od zadní obálky zřejmě cokoli. Nejen, že si to neověří, ale ještě přidá. Jak jinak by mohl napsat, že co povídka v této knize to “jedna ze slavných cen”? Ve skutečnosti celá sbírka obsahuje pouze dvě Hugem oceněné práce a žádnou povídku “ověnčenou cenou Nebula”. Obálka sice tvrdí, že jde o knihu obsahující povídky odměněné třemi Hugy a jednou Nebulou, ale to je blábol hodný Polarisu, který podobné chyby udělal již několikrát. Je to sice ojedinělá redakční chyba v jinak dobře provedené knize, ale o to víc zamrzí…
Zajímavá zkušenost – knížka je to rozhodně kvalitní a inteligentní, ale měl jsem docela problém se porovnat s tím, že autor jako hlavní postavu zvolil někoho, kdo reprezentuje přímo archetyp hodnot, který mi jsou naprosto cizí a který zcela odmítám. Na některých stránkách jsem z toho měl dost schizofrenní pocit :-))) …Trochu mi to tím připomínalo třeba film Leon, kde si jako hrdinu vybrali nájemnýho zabijáka a manipulovali divákem, aby ho litoval, když ho na konci filmu konečně zastřelili
Problém je v tom, že takhle zakonzervovaná společnost, pokud se skládá s individualit nemůže fungovat. Každá konzerva se začne jednou kazit. Cílem jakékoli společnosti by měl být pokrok ne strnulost.
Mně připadal jako nehoráznost nejvyššího stupně i samotný autorův doslov. Proboha, rozepisovat u každé povídky ceny a to stylem “předkolo Nebuly, nominace na Nebulu” atd., mi připadá celkem ubohé. To se to potom sbírají ceny.
v levných knihách to maj za 39,-:o)