Kiln People – Brin David

Za nějakých 50 let od  současnosti se náš svět neuvěřitelně změnil zavedením jedné radikálně nové technologie: „duplikování“ lidí.  Prostřednictvím živé „hlíny“ – „keramických“ buněk opletených peptidy a proteiny, napumpovaných omezenou „elánovou“ energií, která umožňuje pouhých 24 hodin existence – se může všech 9 miliard „archáčů“ (základních archetypálních lidí) na Zemi kopírovat, jak se jim zlíbí (a jak jim to dovolí jejich peněženka). Tito dvojníci jsou vybaveni mentalitou svých původců, která má charakter stojaté vlny – je to vlastně jakýsi dočasný otisk lidské duše.

A jedinou nadějí duplikátu na „posmrtný život“ je přenesení vzpomínek nasbíraných za den do neuronů jeho majitele – pokud přežije svůj často riskantní úkol. Tyto instantní klony, mnohem početnější než normální lidé, jsou občany druhé kategorie, kteří vedou život zasvěcený službě svému majiteli – nepočítaje duplikáty, které „frnknou“ a stanou se tuláky. Na podporu tohoto zvláštního globálního životního stylu vzniklo mnoho nových zákonů a zvyklostí. Celá socioekonomická struktura je ale vratká a hrozí nebezpečí, že utajený nový technický vývoj celou vratkou stavbu podkope.
Do této spletité situace je vržen náš hrdina – nebo hrdinové, když se započítají jeho kopie: Albert Morris, soukromý detektiv.

Když se poprvé setkáme, Morris sleduje horkou stopu padoucha jménem Beta, který založil svou nezákonnou živnost na tom, že vyrábí padělky zákonem chráněných duplikátů, například slavné kurtizány Gineen Wammakerové, která si Morrise najala, aby takovým krádežím učinil přítrž. V úvodních scénách se Morrisovi – a jeho věrným duplikátům – skutečně podaří Betovo fungování překazit, aniž by tohoto člověka skutečně dopadl. Tento zdánlivě jasný kriminální podnik je ve skutečnosti nebezpečná návnada, od níž vedou lepkavé extruze do sítě spiknutí.

V den, kdy se Morris rozdělí na čtyři duplikáty – zelený, dva šedé a jeden ebenový, neboť kopie jsou barevně odlišené, aby se naznačila jejich funkce a zároveň se jim zabránilo vydávat se za lidi – zjistí, že jeho různá já, přirozená a umělá, jsou vystavena útokům, zajetí, mučení, infekcím, výhrůžkám, svádění a zabíjení. Majitel Universal Kilns, miliardář Aeneas Polom, jeho zavražděný partner Dr. Yosil Maharal, a Maharalova dospělá dcera Ritu, jakož i hrstka méně významných postav, ti všichni se budou snažit pohybovat s Morisem jako s pěšákem ve svých plánech.

Jak Morris a jeho duplikáty procházejí tuctem různých podivných míst – duplikantskými kostely, duplikantskými továrnami, supermoderními bojišti, duplikantskými nočními kluby – detektiv postupně přijde na to, jakou má on sám pro spiklence netušenou hodnotu, zjistí, jak může mrtvý člověk žít dál prostřednictvím svých „duchů“, a odhalí překvapivou tajnou identitu Bety, než konečně podstoupí svou závěrečnou transformaci.

Fandové komiksů z 60. let 20. století si možná budou pamatovat na knihu s názvem T.H.U.N.D.E.R. Agents, v níž vystupovala postava jménem Nikdo (No Man). Nikdo, kdysi geniální vědec, přenesl své vědomí do formy androida. Co víc, Nikdo měl po celém světě roztroušené desítky androidových kopií a mohl své vědomí libovolně přenášet z jedné do druhé. Nic nebylo skvělejší než sledovat, jak Nikdo, chycený do pasti a možná na pokraji smrti,  psychicky přeskočí z maléru do nově probuzeného těla.

Klidně se vsadím, že i David Brin Nikoho zbožňoval, protože tento román plný akce často nabízí stejná mrazení po těle jako ten čtyřicet let starý komiks, i když samozřejmě na podloženějším vědeckém základu a se všemi náležitými extrapolacemi probádanými do větší hloubky.

Od dynamických úvodních kapitol, které popisují zběsilý útěk jednoho Morrisova duplikátu před Betovými hrdlořezy, kteří ho chtějí zabít, se v této knize ani na okamžik nezastaví jak akce, tak zkoumání všech důsledků radikálního nápadu, na němž je vystavěna. Brin neustále přichází s novými  aspekty své budoucí kultury a vrší jeden div na druhý. A když už si myslíte, že postihl všechny stránky „golemové techniky“ – sexuální náhražky, rekreační využití v klubu přátel historie, duplikáty nelidských tvarů a velikostí – přijde s novou fintou nebo variací. Mnohé z toho je vyjádřeno přesvědčivými neologismy, které umocňují poznávací disonanci. Tak například „střep“ je nyní nadávka, jak odpovídá keramické povaze duplikátů. Brin navíc předvádí dobrý technický výkon, když se mu díky důmyslným záhlavím kapitol daří nesplést oddělené pohledy dohromady.

A jak to odpovídá jeho výkonům v oboru, Brin nepojímá svou knihu jako přísně jednorozměrnou záležitost založenou na jediné technologii. V jeho polovině 21. století je aktualizováno také všechno ostatní. Otázky soukromí a sledování, ekologické záležitosti a především problematika související s podstatou vědomí, na to všechno se dostane.

Stylisticky a námětově je Brin dlužníkem několika významných předchůdců. Šílený Měsíc Algise Budryse (1960) se svým přenašečem hmoty, který hrdinu znovu a znovu kopíruje, je důležitý mezník, stejně jako A for Anything Damona Knighta (1959). Příběhy Devíti světů Johna Varleyho, kde se pro sériový přenos identity spoléhá na staromódní klonování, se také počítají. Ale mým uším zní jako nejdominantnější vliv překvapivě A.E. Van Vogt. Kiln People mají stejně šílenou, snovou intenzitu, překombinovaný děj, lacinou smrtelnost a vcítěni do „ubohého supermana“, jimiž se vyznačovaly nejlepší van Vogtovy práce. Je příjemné vidět, že někdo zvedl opomíjený plášť tohoto zástupce Zlatého věku.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Petr Kotrle
Translation published by kind permission of the author.

Redakce FP nemá informace o tom, že by o knihu projevil zájem některý z českých nakladatelů. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.