Ken Wood a meč krále D´Sala

Velké dobrodružství začíná celkem nevinně. Ken Wood (alias Šílenec z Kentucky), proslulý kaskadér, se probudí (kdesi v Kalifornii) po úžasném mejdanu na oslavu dokončení nového velkofilmu, sebere svou novou přítelkyni a vyrazí s ní k vodě. Cestou dojde v opuštěném kaňonu ke střetnutí s trojicí podivných ozbrojenců. Dívka je zabita, Ken sice útočníky likviduje, ale dostává ránu do hlavy a z bezvědomí se probouzí  uprostřed Chrámu Smrti na planetě Gameb. Vzápětí na něj zaútočí drak osedlaný trojokou čarodějnicí Xyllou a tím začíná první část příběhu, naplněná útěky, cestováním, úpravou Kenova organismu a získáváním přátel.

Planeta Gameb se nachází ve středu Všehomíra a je protiváhou Černé galaxie. Poloha Gamebu a osa Chrámu Smrti určuje poměr mezi dobrem a zlem v celém Všehomíru. Gameb je tudíž rozdělen na říši dobra, reprezentovanou královstvím D´Sala a říši zla čarodějnice Xylly. V daném okamžiku je rovnováha dobra a zla narušena. Xylla, služebnice zla se pomocí Kena snaží v tomto kritickém okamžiku rovnováhu zvrátit ve prospěch zla. „Klasické“ metody – použití všelijakých přírodních (telepaticky podmanění draci a horsyoni, věčně hladoví symbiorové) i uměle vyšlechtěných  trojokých (powoci, quasirové, rytíři Řádu Purpurové Smrti, atd.) „bojových prostředků“ se bez náležitě schopného a nápaditého velení nesetkaly s žádoucím úspěchem. Na Gameb byl proto dopraven Ken Wood a pro svou úlohu byl náležitě (chirurgicky, psychologicky i magicky) „připraven“. Získal řadu nezvyklých schopností, takže v jistých okamžicích zůstávala lidská jen vnější podoba.  Na druhé straně fronty stojí král D´Sal se svými poddanými a Stříbrnými stroji, princezna Sooles, mudrci ze Zelené jeskyně a trpasličí národ Gruulů. Obě zúčastněné strany navíc disponují různými druhy magie.

Druhá část příběhu popisuje boj Kena, Xylly a jejich zrůd proti silám D´Sala a končí zneškodněním Kena princeznou Sooles v osobním souboji. V poslední části je pak čtenář svědkem tažení proti Xylle, vedeném opět (alespoň částečně) polidštěným Kenem.

Celý příběh je doslova nabit akcí. Občas se vyskytující klidnější scény (cesty, rozhovory, popisy krajiny a další „mezihry“) pouze účinně spojují neuvěřitelnou spoustu soubojů a regulérních bitev, ve kterých se mísí nejrůznější technologie s magií všech barev. Autor využívá na tehdejší dobu dosti neortodoxních postupů. Mixuje zde nebývalým způsobem sci-fi s fantasy, v textu je řada narážek a odkazů na dějiny, na klasická díla všech možných žánrů, na nejrůznější filmy i na naši (tehdy bezprostřední) minulost a nechybí zde ani určitý (zejména pro staré Rodokapsy typický) podtext.

Namátkou uvádím několik příkladů překvapení, číhajících  na čtenáře – draci využíváni v roli stíhacích a bitevních letadel a nasazovaní do boje podle vzoru bitev v Tichomoří, informace přenášené magickými informačními paprsky, které se občas chovají jako živé bytosti, nejrůznější trojoké potvory, které se po rozsekání opět skládají dohromady.

Byl zde vytvořen nový originální svět s vlastními pravidly, osobitý a nezaměnitelný. Do jisté míry podléhal tehdejší módě (1991), ale zároveň ji nenapodobitelným způsobem parodoval. Zvolený styl byl (dle mého soukromého názoru) autorem doveden k dokonalosti o několik let později v „Hvězdných honácích“. Zdánlivě klasické oddechové čtivo skrývá (viz výše) množství zjevných i skrytých odkazů, řada narážek v textu zůstala (možná) tuctovými čtenáři Rodokapsu nepochopena, příznivce sci-fi či fantasy ale toto dílko svým obsahem potěší i po letech.