Když mrtví mládnou – Dick Philip K.

Teorie velkého třesku předpokládá stále rostoucí prostor, který vesmír tak, jak jej chápeme, zaujímá. Další z astrofyzikálních teorií říká, že jednou síly mezi atomy a planetami převýší sílu, jež tuto expanzi pohání. Potom se vesmír začne zmenšovat. V těchto teoriích je čas pouze jednou osou grafu, stejně jako prostor. My žijeme ve vesmíru, který expanduje, tedy pravděpodobně. Filosoficky to totiž lze vyvrátit.

Jedno ze starých mouder praví, že čas nelze zastavit. Philip K. Dick to také neudělal, on jej prostě obrátil. Této myšlence je věnován celý jeho román vydaný u nás tradičně se zpožděním nakladatelstvím Argo (myslím zpoždění od data vydání originálu). V době, kdy jej napsal, ještě nemohl teorii o zmenšování vesmíru slyšet. Stejně jako v jeho jiných románech bychom podstatu jevů hledali marně. Vše je zde maximálně zjednodušeno na “Hobartovu fázi”, která najednou otočila tok času. Středem pozornosti jsou lidé v tomto světě přežívající. Na úvod se nedočkáme žádných zdlouhavých teorií a vysvětlování, jsme rovnou vrženi do světa, kde mrtví ožívají a děti umírají. Jen si zkuste se třeba večer ohlédnout za celým prožitým dnem. Máte? A co ho prožít pozpátku? Místo jídla zvracení, stupňující se únava a fyzické vyčerpání dokud je nevyběháte. A co záchod nebo porod? Hrůza, že? A to je jenom zlomek toho, co vás může potkat. Dick se nepokoušel všechny tyto paradoxy komplexně popsat. Pokud bychom šli do extrému, jako v Červeném trpaslíkovi, tak by se to pozpátku dost špatně četlo. Budeme prostě zdravit “nashledanou”, končit slovem “ahoj” a hovor zavěsíme “haló”.

Sebastian zemřel. Po jeho smrti však došlo k obrácení běhu času. Všichni mrtví tak dostali novou šanci prožít svůj život znova (Dick se nezaobírá myšlenkou, že by k tomuto jevu mohlo docházet opakovaně). Zrodit se z popela ve tmě rakve s tělem prostydlým na kost není žádná sláva (zmrtvýchvstání se v knize neslaví) a Sebastian to ví, protože to zažil. Zařídí si proto malou soukromou agenturu na vyhledávání a vykopávání zmrtvýchvstalých. Má na to totiž talent a zvláštní smysl. Se svými spolupracovníky tráví celé hodiny na hřbitově a narozdíl od velkých agentur je ochotný pracovat i v noci. Je přísně zakázáno vykopávat kohokoliv, jehož proces utvoření není ještě dokončen a “nevolá” o pomoc. Mohlo by totiž dojít k poškození těla (asi jako u nás při předčasném porodu). Stejně jako v našem světě, ani zde nechybí možnost adopce. Jenom kolonka “jméno dítěte” nese asi název “jméno mrtvoly”:). Cena je dána dle katalogu, přednostní práva patří příbuzným. Někdy je však třeba pravidla porušit. Na hřbitově v jedné zapomenuté okrajové části města pomalu srůstají kosti a tuhnou svaly. Tělo se zanedlouho probudí. Není to ale tělo ledajaké, patří totiž jedné z nábožensky nejvlivnějších postav, jejíhož vzoru budou následovat miliony stoupenců. Všechny údaje jsou v Knihovně, obří instituci starající se nejen o mazání knih spisovateli, ale jejíž zájmy překračují chápání celé populace. A tělo Anarchisty se brzy probudí. Smrtící hra o jackpot může začít.

Už to neví jen Sebastian. Jeho slabomyslná mladá manželka se prořekne a zájemců kvapem přibývá. Váhat se nevyplatí, a tak Sebastian Anarchistu vykope dříve a umístí jej do svého sklepa, než “dozraje”. Prvním zájemcem je náboženský vůdce z nezávislé Černošské republiky oddělené od USA. Anarchista pro něj znamená ústup z čelních pozic hnutí. Pak je tu Řím, narozdíl od hnutí dává přednost trpělivému čekání před násilným řešením. Ne však nadlouho. Třetí hráč nebere žádné ohledy a není jím nikdo menší než samotná knihovna. Anonymní totalitní instituce nejasných cílů, pro kterou jeden lidský život nemá velký význam.

Dick se neproslavil psaním pozitivních románů. Sebastian se brzy ocitá ve víru událostí a v ostrých kleštích, které se rozevírají ze všech zaintersovaných stran. Začíná chápat, že Anarchista kromě příslibu veliké finanční injekce představuje také nebezpečí, se kterým si raději neměl začínat. Jeho ambiciózní plány pomalu ustupují do pozadí a prioritou se stává záchrana života jeho manželky.

Příběh kolísá mezi několika styly, jako by se k němu autor po čase vracel pokaždé v jiném rozpoložení. Odhadnout, kam bude směřovat a která postava se dostane do děje, je tak téměř nemožné. Děj začíná se skupinou Sebastianových věrných, kteří jsou nahrazováni jinými postavičkami, jež se autorovi do krámku hodí více. Z akčně-filosofického příběhu se skokem dostáváme na pole špionážních dramat, nechtěných hrdinů a dokonce zaoráme také na poli romantiky. Příběh je v několika částech nabitý a bezpochyby zajímavý. V jiných částech znatelně zvolní, aniž by však klesl na nulovou rychlost. Autor by mohl věnovat více prostoru pozadí některých postaviček ovlivňujících děj více než zmínění spolupracovníci. O setkání Dicka s jinou entitou (Bohem, chcete-li) toho bylo napsáno už dost. Po tomto setkání jeho teologické výlety v románech nabyly na intenzitě. Vrcholem je román Valis (vydá Argo, podle plánu do konce roku), v jiných nalezneme alespoň náznaky. Tady je v osobě Anarchisty protkán malý příběh návratu mesiáše na zem, budete-li dostatečně pozorní, pak jistě pochopíte. Další bonbónek je ukryt pro znalce jedné slavné H. G. Wellsovy povídky. Jestli to byl úmysl autora, se už bohužel nedovíme. Dickův odpor k autoritám a nadřazeným bezejmenným institucím je přetransformován do instituce Knihovny, v náznacích vám sdělí všechny důvody, proč nadřazuje člověka samotného nad jakoukoliv řídící úroveň. Tato myšlenka prostupuje výraznou část jeho tvorby a v dalších románech si bude podávat dveře se schizofrenií, drogami, časovými a existenčními paradoxy.

Pro Dicka mám slabost, tu si u mě vydobyl sbírkou povídek To je Wub kapitáne, Blade runnerem (jak kniha tak film) a románem Počkej si na loňský rok, který považuji za nejlepší a dosud nepřekonaný argovský počin. Samotné téma  je tradičně výborné, román ale trpí rozkolísaností a drobnou neuceleností. Klasická “dickovská” myšlenka, která vám řekne, že všechno může být klidně úplně jinak, je zde jenom jedna. Na závěr musím smutně konstatovat, že se nic převratného nekoná.