Když do sebe narazí dva zcela odlišné světy

Po explozích se lidstvo rozdělilo na dvě skupiny. Na ty, co měli štěstí a nyní žijí v bezpečí dómu, a na nešťastníky, kteří zůstali za hradbami. Mezi ty, co nepatřili k vyvoleným, se řadí i Pressia, na kterou každý den čekají nová nebezpečí.

Nešťastníci se v šestnácti letech musí hlásit k OSR. Na tomto místě budou buďto vycvičeni, nebo, jsou li moc slabí, použiti jako živý terč. Pressia, která má na jedné ruce místo zápěstí hlavu své panenky se rozhoduje pro útěk, na němž se setkává s někým, o kom byla přesvědčena, že nikdy v životě neuvidí. Potkává obyvatele dómu – Čistého, jehož tělo je bez jediné nedokonalosti. Je jí jasné, že po seznámení s Partridgem její život už nikdy nebude stejný jako dřív.

Na prvních stránkách knihy autorka čtenáře seznamuje se stavem našeho světa v její realitě – lidé, kteří venku přežili exploze, si nesou všemožné jizvy, postižení nebo splynutí. Julianna Baggottová si tu totiž povolila uzdu své fantazie, takže čtenář naráží na lidi, kteří splynuli se zemí, zvířaty, jinými lidmi, nebo (stejně jako v případě Pressii) s nějakým předmětem denní potřeby.

Příběh je vypravován z pohledů hlavních i vedlejších postav. Nejčastěji se setkáváme s kapitolami Pressii a Partridgea, ale ani těch vypravovaných jejich přáteli není málo. Díky krátkým kapitolám a neustálému střídání pohledů děj krásně plyne a i klidnější části jsou čtivé.

Julianna Baggottová v pěti bodech

Píše také pod pseudonymy Bridget Asherová a N. E. Bode.

Vydala již sedmnáct knih.

Její romány se dočkaly již více než padesáti zahraničních vydání.

Je profesorkou tvůrčího psaní na Floridské státní univerzitě.

Založila neziskovou organizaci Kids in Need – Books in Deed.

Všechny postavy, které si Julianna Baggottová vymyslela, mají svůj osobitý charakter. Každá z nich si sebou nese svůj příběh, který rozhodně není jako z pohádky. Pressia si z doby předtím nepamatuje takřka vůbec nic a žije sama se svým dědečkem v bývalém holičství. Partridge má oproti ní zdánlivě úžasný život, protože přebývá v bezpečí dómu se svým vlivným otcem. I on má ale své problémy, a tak se jednoho dne stane prvním člověkem, který kdy utekl z dokonalého dómu. Přestože je hlavním postavám kolem šestnácti let, nestojí v popředí problémy s nešťastnou láskou, neboť Pressia a Partridge na takové věci zkrátka nemají ani pomyšlení.

Pressia ležela ve skříňce. Tady bude spát, až se jí za dva dny přehoupnou šestnácté narozeniny – v těsném sevření zčernalé překližky, která ji tlačila do ramen, ve vydýchaném vzduchu, mezi nehybnými smítky popela. (str. 12)

Julianna Baggottová napsala již několik knih, Čistý je ale prvním dílem její nejnovější trilogie. Příběh Pressii je od začátku do konce napínavý, takže se jen těžko odkládá. Postavy jsou jedinečné, prostředí je zajímavé a na zdlouhavé pasáže čtenář narazí jen zřídka. Konec dokáže skvěle navnadit na další díl, který snad vyjde co nevidět. Do budoucna je naplánováno i filmové zpracování, a tak se fanoušci mohou těšit i na film, který bude stát za to, bude-li jen z poloviny tak kvalitní jako kniha.