Po předlouhém čekání se příznivci Tkáče iluzí Kamínka dočkali pokračování jeho příběhů. Knihu „Kámen na vrcholu“ vydala Mladá fronta v edici Ikaros v charakteristicky „zamřížované“ úpravě. Zhoufův obrázek sice koresponduje s obsahem, ale v kombinaci s výše zmíněným mřížováním nepůsobí zrovna nejlépe (navíc Jahoda nemá správnou barvu).
Vyprávění začíná na ostrově Ještěru a plynule navazuje na závěr Tkáče iluzí. Po usídlení uprchlíků a vyřešení základních problémů (bydlení, zásobování) se vynořují další potíže. Mladíci se začínají nudit a nacházejí si nejrůznější činnosti pro ukrácení dlouhé chvíle, na scéně se objevují dokonce i drogy. Vítaným zpestřením je pozorování Jahody při „sprchování“ pod vodopádem. Na množství mladých mágů je zde pouze jedna volná dívka přiměřeného věku. Koho si vybere? Počínání Jahody mi připomnělo úsloví, že „není horší šelmy, než je žena na lovu“. Tím ale potíže jen začaly. Krátce nato mladí mágové zjišťují, že jsou pod nenápadným dohledem Kruhu a musí znovu prchat.
Podle zásady, že pod svícnem je největší tma, se celá skupina přesouvá na pevninu s cílem ukrýt se na území Haigů. Cestou zažívají nejrůznější dobrodružství, potkávají některé staré známé (zejména setkání Horského Větru s Růží je obzvláště bouřlivé), jednotliví členové družiny jsou postupně konfrontováni se svou minulostí a jen se štěstím unikají pozornosti Kruhu i nástrahám cesty.
„Kámen na vrcholu“ přináší řadu nových informací o „Druhém Kruhu“, Lengorchii a jejích obyvatelích. Poznáváme blíže jednotlivé postavy i pohnutky jejich jednání, postupně jsme seznamováni s minulostí některých hrdinů této ságy. Přes veškeré umění autorky a barvitost vyprávění, kterému v zásadě nechybí nic, co patří k dobré fantasy, působí celý příběh jen dojmem pouhého úvodu nějakého rozsáhlejšího díla.
Relativní nedostatek akčních scén je vyvážen širšími psychologickými profily některých postav a občas i popisnými pasážemi, svou roli zde hraje i seznámení s náboženstvím Lengorchie a zvyky Haigů. Závěr celého příběhu je svým způsobem šílený a zároveň (dosti násilně) „otevírá dveře“ do dalšího dílu. Po dočtení jsem se nemohl zbavit dojmu, že příběh měl původně v této knize skončit, ale pak něco přinutilo autorku pokračovat ve psaní. Otázkou v tuto chvíli zůstává, jestli půjde o průměrné zahájení skvělé ságy, nebo o předznamenání klasického (průměrného) fantasy cyklu. “Tkáč iluzí” byl skvělou sbírkou povídek s nenapodobitelnou atmosférou, která se v nové knize velice rychle vytrácí.
Celkově je možno „Kámen na vrcholu“ považovat za vydařené dílo, ale poněkud nekonvenční „otevřené“ zakončení ho řadí pouze mezi velmi dobrý průměr. Rozhodně by však toto dílo nemělo chybět v knihovně příznivce polské fantasy.
o souhlasim, hodnoceni bych mozna i o bod snizil, jelikoz se poradne v knize nic nedelo, vypadalo to spis na prvni knihu desetidilne serie, az na konci se neco zaclo dit a konec 🙁 jelikoz jsem si predtim precetl znova i Tkace iluzi, tak se to opravdu neda srovnavat, a jestli dalsi kniha bude zase az za pet let, tak to bude cyklus pekne na hovno 😉
hmm asi tak. Kdyby v té knize nebylo posledních patnáct stran, tak by to byo hodně smutný a jesli bude autorka šetřit s dějem stále stejně možná se dočkáme nejdelší ságy v historii.
Tohle je jedna z mála knížek které mě donutili číst i kdyš sem to pokladal za hloupost a ma čeština neni nijak dobra tak bych řek že to bylodobré aš na ten konec,i kdyš sem nečetl prvni dil tak se teším na další,protože u me je znamo že u ničeho dlouho nevidržim ale toahle knížka me dost zaujala,