Kaldera 1+2 – Reynolds Alastair

A něco podobného bych mohl prohlásit i o Alastairu Reynoldsovi. Mohl bych tvrdit, že své čtenáře nikdy nenudí, i když místy je jen drobně unáší svým jednoduchým, avšak myšlenkově a jazykově bohatým slohem, místy zařadí kosmickou rychlost a předkládá jedno překvapení za druhým v doslova zběsilém, vše strhujícím tempu. Jistě by se našlo dostatečné množství čtenářů ochotných se mnou souhlasit.

Vždy když dočtu knihu, která mě osloví, zaujme a pobaví, zaplaví mě mírný smutek z konce prožitku spojený s radostí nad autorovým výkonem. Kaldera mě dokázala oslovit, zaujala mě a pobavila do té míry, že už se těším, až si ji za pár let přečtu znovu. Není to dílo dokonalé, místy se i Reynolds nevyhnul poněkud hluchým pasážím, rovněž některé zvraty postrádaly zčásti kouzlo překvapení, ačkoli se vždy podařilo do postupně se skládající mozaiky doplnit netušené detaily. Dá se to pochopit a přijmout – narozdíl od rozmáchlé Reynoldsovy space opery Odhalený vesmír je Kaldera v jádru prostým akčním příběhem s osvědčeným motivem pomsty.

Ve své druhé polovině mírně ztrácí na síle poté, co je čtenáři nadále znemožněno ztotožnění se s rozvrácenou osobností ústřední postavy. S potěšením jsem však jako náhradu přijal pasáže doplňující ústřední téma započaté v předchozím titulu. Pokud to totiž nevíte, pak Vám mohu prozradit, že Kaldera není přímým pokračováním vloni vydaného románu Odhalený vesmír, protože toho se dočkáme až v následujících knihách Archa a Údolí vykoupení. I tak se však můžeme alespoň na okamžik ponořit zase o trochu hlouběji do galaktického eposu o boji organické inteligence se zlovolnou, nesmiřitelnou a neúprosnou civilizací anorganického, strojového složení.

Ovšem Kaldera je především příběhem Tannera Mirabela, žoldáka, jenž se pro ztracenou lásku rozhodne pronásledovat vlivného šlechtice skrze léta kryogenického spánku až na Žlutozem, toho času zcela změněnou z jiskřivé nádhery neomezených technických možností do rozpadající se děsivé noční můry. To vše dokázal zcela náhle a bez varování způsobit virus neznámého původu, který s překvapivou účinností napadá vyspělé nanotechnologie včetně mozkových a tělních implantátů. Máme tedy možnost seznámit se s Rájem transformovaným v Peklo, kde se špinavé ulice Mulče utápějí pod neosobními Nebesy nesmrtelností znuděných zbohatlíků. A je to možnost nad jiné lákavá, byla by škoda jí nevyužít i přes uvedené námitky, které knihu srážejí na úroveň lepšího průměru. Neodpustím si však dodat, že míst, kde je Reynolds pouze mírně nad průměrem, dosáhne většina ostatních autorů žánru jen stěží i ve svých nejlepších dílech…

Překlad manželů Oščádalových patří jistě k těm lepším, redakci unikla sem tam chybička, ale opravdu jen velmi zřídka, dokonalou knihu ještě vůbec nikdo neviděl, obálka je výrazná a přitažlivá, stejně jako grafická úprava. Cena románu se díky rozdělení do dvou svazků vyšplhala až k 450 korunám, ale to je daň za jednotný formát edice Trifid, z vydání v jednom svazku by byl až příliš velký špalek. Sám Reynolds není s daným stavem příliš spokojen, ale na druhou stranu uvítal tzv. kapesní úpravu. Pro mě jako čtenáře je důležité, že oba svazky vyšly opět najednou bez jakékoli prodlevy. Navíc, pokud se Vám zdá cena vyšší než obvykle, pak je myslím na místě zamyslet se nad členstvím ve čtenářském klubu, kde jsou ceny bezesporu lidové. Vzhledem k produktivitě Tritonu, vždyť jen v minulém roce publikoval 27 knih, nebudete mít určitě problémy s odběrem dostatečného množství titulů.